Na svém kontě má neuvěřitelných 65 patentů, podle kterých se vyrobilo 150 unikátních měřicích přístrojů v oblasti inovativních textilií. Díky němu se tak vyrábí funkční prádlo, ve kterém se člověk nepotí a stále si udržuje tepelný komfort.
Profesor Luboš Hes z katedry hodnocení textilií na Technické univerzitě v Liberci je jedním ze sedmi letošních laureátů, kteří obdrželi za svou celoživotní práci Poctu hejtmana Libereckého kraje.
Hes mimo jiné vyučoval textilní inženýrství na univerzitách po celém světě a dvacet let působil i ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci.
Za přínos v textilní vědě dostal řadu ocenění doma i v zahraničí. Jeho tým hledá na základě poznatků o lidském těle nové textilní materiály, které vydrží i extrémní výkyvy teplot a různé klimatické podmínky.
„Bavlněné spodní prádlo se dnes při vrcholových sportovních aktivitách vůbec nepoužívá. Bavlna sice saje vlhkost, ale odpařuje ji velmi pomalu a nedostatečně ji rozvádí do plochy textilie. Prádlo nasycené vlhkostí má pak sníženou úroveň tepelné izolace, zůstává vlhké a zpocený člověk snadno prostydne,“ přibližuje Hes.
Druhým vědcem, který letos získal Poctu hejtmana, je profesor Rolland Zdeněk Bulirsch, jenž se specializuje na matematické vědy.
V rodném Liberci ale často nepobývá, protože převážnou část života tráví v Německu, kde působil jako vedoucí katedry numerické matematiky v Mnichově. Je členem bavorské akademie věd a nositelem nejvyššího bavorského státního vyznamenání – Maxmiliánova řádu.
Sochař, který do Jablonce přivedl mincovnu
S Libereckým krajem a hlavně Jabloncem nad Nisou je pak úzce spojený další laureát, a to akademický sochař, medailér, designér a také dlouholetý ředitel Střední umělecko-průmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci Jiří Dostál. Díky němu získala škola velké renomé, založil na ní také dva nové obory, Ražená mince a Propagační design.
„Měl jsem to tehdy úplně obráceně než většina lidí. Za komunistů jsem byl téměř celou dobu na volné noze a zaměstnat jsem se nechal až po roce 1989. Takže všichni začali podnikat a ze mě se stal státní zaměstnanec,“ vzpomíná na začátky ve škole Dostál.
Jablonec mu ovšem vděčí i za Českou mincovnu, která ve městě působí. Po rozdělení Československa hledala Česká národní banka náhradu za federální mincovnu ve slovenské Kremnici. Díky Jiřímu Dostálovi a Janu Vízkovi ze společnosti Bižuterie se podařilo mincovnu dostat právě do Jablonce.
Podobné úsilí, jak vydupat ze země klenot, se podařilo i správci farnosti v Horní Polici, v Žandově a v Jezvé Stanislavu Přibylovi. Poctu hejtmana obdržel za rekonstrukci barokního poutního areálu kostela Navštívení Panny Marie v Horní Polici.
„Když jsem farnost přebíral, bylo to strašné. Všechno rozpadlé, prolezlé červotočem, kostel hrozil zřícením. Přitom to svého času bylo vyhlášené poutní místo, po Bohosudově nejslavnější v severních Čechách. Teď jsme mu jeho slávu znovu vrátili,“ líčí Přibyl.
Ochotnické divadlo, které si drží kvalitu
Jedinou ženou mezi letošními oceněnými je Svatava Hejralová z Vysokého nad Jizerou. Dlouholetá ředitelka divadelního festivalu Krakonošův podzim a členka sboru tamních ochotníků. Díky jejich nadšení má ochotnické divadlo ve Vysokém vysokou kvalitu a na festival se sjíždí diváci z celé republiky už 50 let.
„Když dáváme lístky do prodeje, během tří týdnů jsou pryč. To je úžasné. Vysoké má tak tisíc obyvatel a my prodáváme 4,5 tisíce lístků. Naši diváci jsou fenomén, přece jen jde o festival ochotnického divadla, ne profesionálního. Ale výkony řady souborů se těm profesionálním rovnají,“ říká Hejralová.
Dvě pocty in memoriam
In memoriam se pak ocenění dostalo i letci RAF z II. světové války Františku Truhlářovi, rodákovi z Lomnice nad Popelkou. Dvakrát v letadle při bojích málem uhořel a musel podstoupit náročné transplantace obličeje, ani tak ho to ale od letadel neodradilo.
Za statečnost získal britská, francouzská i československá vyznamenání a medaile. Tragicky zahynul v roce 1946 při letu z Brna do Prahy.
I poslední osobnost, která získala letošní Poctu hejtmana, už není mezi živými. Walther Wiener z Hrádku nad Nisou zemřel ve věku 92 let v polovině prosince. Patřil k zakladatelům moderního chovatelství ptactva v Československu a byl autorem prvního Standardu cizokrajných ptáků a mnoha dalších knih o exotickém ptactvu.
Podílel se i na přípravě receptur krmných směsí. Jako židovský chlapec prožil II. světovou válku ukrytý v podkroví hospody německého hostinského v Loučné. Zavřený tam byl pět let, aniž by mohl vyjít ven. I když o jeho úkrytu mnozí věděli, nikdy ho neudali.