V dobách míru procházejí muži a ženy z krajské roty výcvikem. Za rok mohou být mimo domov a práci až 42 dny.
„Pro některé zaměstnavatele to je příliš dlouhá doba. Bohužel s tím nedokážeme pohnout. I to může být důvod, proč se mnozí občané nepřihlásí ke službě,“ domnívá se podplukovník Rostislav Bolek z Krajského vojenského velitelství v Liberci.
Počty zájemců o pravidelná cvičení s armádou se sice zvyšují, ale jen pomalu. Ještě loni na jaře evidovalo Krajské vojenské velitelství v Liberci 72 záložáky.
Rota by přitom měla plný stav při 160 vojácích. Kapacitu tak měla naplněnu pouze ze 40 procent. Dnes má Pěší rota Aktivních záloh Libereckého kraje Čestmíra Šikoly, jak zní celý název, v databázi 87 mužů a žen. Plná je z 54 procent.
V evidenci Krajského vojenského velitelství je vojáků aktivních záloh víc. Celkem 129. Zbytek však cvičí s jinými armádními útvary, a ne s krajskou pěší rotou. Tito záložáci mají v kraji jen trvalé bydliště.
Základ jednotky tvoří lidé starší 40 let. Přestože se hlásí i mladí, nepřevažují.
„Zájem o aktivní zálohu je a stále se zvyšuje. Oproti loňsku počet stoupnul zejména u bojových jednotek, tedy u jednotek mimo krajské vojenské velitelství,“ uvedl Rostislav Bolek.
Na cílový stav se dostaneme. Jen nevíme kdy, říká Bolek
Přestože polovina záložáků stále chybí, je Bolek optimistou. „Pokud se bude situace vyvíjet tak, jak se vyvíjí, předpokládám, že se na cílový stav dostaneme. Otázkou jen je, jak to půjde rychle. Část lidí se zase dostává do věku šedesáti let, kdy jim končí branná povinnost a oni jsou z aktivní zálohy vyřazováni,“ říká.
Jen menší část dobrovolníků podle něj přiláká odměna 18 tisíc korun. „Ten, kdo jde k aktivním zálohám jen z tohoto důvodu, není perspektivní. Gró jednotky jsou lidé, kteří jsou tam už dlouho a byli u ní v době, kdy se taková odměna nevyplácela. Většina lidí chce do aktivních záloh, protože si uvědomují, že je republiku potřeba bránit a nebezpečí je poměrně blízko,“ myslí si podplukovník Bolek.
Motivem pro část vojáků podle něj může být i dobrodružství a adrenalin, které zažijí na cvičeních. Šestapadesátiletý Miroslav Peša vstoupil do aktivních záloh už v roce 2004.
„Bylo to po povodních a já jsem měl pocit, že bych se měl do něčeho smysluplného zapojit a pomáhat. Dnes myslím, že jsme čím dál víc potřeba vzhledem k tomu, jak se vyvíjí bezpečnostní situace ve světě,“ vysvětluje svoji motivaci Miroslav Peša. ¨
Přestože na cvičeních nebo akcích roty stráví ročně víc než měsíc, potíže v práci kvůli tomu nemá.
„Pracuji u státního podniku Diamo ve Stráži pod Ralskem, z naší jednotky jsme tam dva příslušníci a podnik nám vychází vstříc. Vím ale, že soukromé firmy klukům dělají problémy. Kluci to pak řeší různými dovolenými nebo náhradními volny,“ zhodnotil Miroslav Peša.