Za nápadem stojí malíři Václav Kovář, Adam Windsor a Jan Simandl.

„Myšlenka namalovat obraz a pak ho rozstříhat vznikla během jednoho večera. Ale nejdřív to byl spíš žert, smáli jsme se tomu. Pak jsme o tom ale začali mluvit a nakonec z toho vznikl nápad, že bychom mohli vytvořit obraz, který budou zadávat diváci a my to budeme jenom zprostředkovávat,“ vysvětluje zrod myšlenky Adam Windsor, člen malířského spolku Nevzdělanci sdružujícího malíře-samouky.

7 fotografií

Přestože liberečtí umělci nechali vše na divácích, kteří jim diktovali své požadavky v živém vysílání na YouTube, museli dodržet určité postupy.

 „Lehce jsme to režírovali. Obraz totiž vzniká v postupných krocích. Na začátku se musí celé plátno natřít podkladovou barvou. Ptali jsme se lidí a nejvíc zazněla červená a tyrkysová, tak jsme sáhli po těchto barvách,“ přibližuje zakladatel spolku Václav Kovář. 

Následovaly další větší objekty. „Lidé tam chtěli město, hory nebo řeku či les. Až pak jsme šli na další detaily,“ pokračuje Kovář, podle kterého je důležitým prvkem obrazu obrovský chlapec, z něhož je vidět jen část těla. „Přichází a vnáší fantazijní propriety, které přikládá do poskládaného světa. Zároveň ten svět kultivuje a zalévá ho notami. Je to prostě takový svět fantazie.“

Podle Jana Simandla byly náměty diváků pokaždé jinak konkrétní. „Někdo chtěl třeba most a řekl nám, jak má být barevný, co na něm má být nebo kde má stát. Někdo jiný naopak řekl, že chce třeba trpaslíka a nepřiblížil, jak má vypadat nebo kam ho máme namalovat.“ 

Různých postaviček, staveb, situací nebo odkazů tu člověk najde desítky až stovky. „Nesnažili jsme se spočítat, kolik motivů tam člověk najde. Některé ani nejsou na první pohled patrné, jako například úplně malinkatý Sisyfos, který tlačí kámen,“ upozorňuje Kovář.

Jiné motivy se dokonce opakují. „Diváci chtěli například ženské postavy. Z těch nakonec vznikl rovnou půlkruh žen v různých pozicích. Ale dochází tu i k zajímavým situacím. Máme tam nakreslenou sochu Myslitele, který sedí na větvi a pozoruje psychedelické houbičky. Větev navíc drží chobotnice. Až ji pustí, Myslitel odletí,“ popisuje Simandl. 

Různě po obrazu jsou zase rozmístěná čísla, která mají věštit známky z maturity. „S tím přišel jeden klučina, který druhý den maturoval. Místo toho, aby se učil, sledoval nás,“ vzpomíná Windsor. Podle něj má každý prvek svůj příběh, který ani sami malíři často neznají.

„Některé prvky nám ale známé jsou, jako například koala na mostě. Ta je pro našeho nejvzdálenějšího fanouška, který koukal na náš stream z Austrálie. Ten byl aktivní hlavně v noci, kdy ostatní spali,“ vysvětluje Windsor.

Nejroztomilejší koťátko na světě

Komplikací pro malíře byl i zdánlivě snadný úkol, a to koťátko. „Zadání znělo, že to má být nejroztomilejší koťátko na světě. Adamovi to úplně nevyšlo, tak jsme ho asi dvakrát přemalovávali,“ směje se Kovář a vysvětluje další z motivů, který se na obraze objevil. 

„Ve městě jsou namalované hodiny. Ptali jsme se diváků, jaký čas na ně máme napsat. Hned první odpověď byla 4:20. Ptal jsem se, proč ten čas. A dostalo se mi odpovědi, že podle nějaké historky se v tento čas kouří joint. Přišlo nám to zábavné, tak jsme to tam namalovali ve 4:20 a ještě si u toho zapálili joint. A kdo chtěl, mohl se k nám přidat.“

Všímavému pozorovateli také neunikne moucha, která jako by nebyla součástí obrazu a jen na něm náhodně přistála. I ta je však dílem umělců.

„Létala nám po ateliéru, když jsme obraz malovali. Lezla po objektivu a v jeden moment mi dokonce přistála na čele. Lidé jí pak dali jméno Hnáta. Padly návrhy, abychom ji zabili a vlepili ji do obrazu, ale vyvolalo to pobouření, tak jsme ji tam namalovali,“ krčí rameny Kovář.

Kačera Donalda malíři nechtěli

Trojice malířů si náměty psala na papírek. I když realizace trvala často jen pár minut, muselo se počkat, až bude vymyšlené pozadí. Přesto nedošlo na úplně všechny tipy, které diváci poslali. 

„Nechtěli jsme tam mít třeba Mickey Mouse nebo Kačera Donalda. Jindy se nápady vyvíjely,“ říká Windsor. Některé pop-kulturní odkazy se na plátně přesto objeví. Například nad městem se po nebi prohání drak Falco z Nekonečného příběhu.

Řešila se i aktuálnost obrazu. „Padly nápady, že by tam mohla být třeba rouška. Ale my tím nechtěli obraz, řekněme, svinit, ale zároveň jsme si říkali, že by to tam jako záznam doby mohlo být. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme koronavirus zavřeli do Aladinovy lampy. Není vidět, ale je tam,“ objasňuje Kovář.

Pauzy na spánek

Všichni tři malíři se během malování střídali. Dva pracovali na obrazu, třetí moderoval. Dopředu však nevěděli, jak dlouho celá akce potrvá. „Celkem to trvalo 75 hodin. Neudělali jsme si dost prostoru, a tak se nám do toho přimotaly naše plány. Museli jsme taky spát, takže jeden z nás si šel lehnout a o obraz se starali zbylí dva,“ zmiňuje Kovář.

Kolik přesně lidí si zapnulo stream, výtvarníci nevědí. „Stabilně to ale bylo kolem padesáti šedesáti lidí, v noci to klesalo na deset až dvacet. Vrcholy byly na začátku a na konci, to bylo kolem osmdesáti diváků. Na druhou stranu na jednom zařízení mohlo koukat víc lidí,“ zamýšlí se Kovář.

Ačkoliv by se výsledné umělecké dílo mohlo vyjímat v galerii, umělci s ním naloží po svém. Už dnes večer ve svém ateliéru ve Šlikově ulici vezmou do rukou nůžky a plátno rozstříhají na úhledné čtverečky o velikosti deset centimetrů na deset centimetrů. 

„Nejdřív jsme to divákům neřekli. Až na konci malování jsme to oznámili a strhla se bouře. Lidé nám psali, ať to neničíme. Ale obraz byl složen z dílků od diváků a my je jenom posbírali a vložili je na plátno. Přijde nám proto naprosto smysluplné, že ten obraz zase demontujeme na dílky, které pošleme zpátky mezi lidi,“ přibližuje Windsor.

Dílky budou prodávat

Jednotlivé části, kterých bude tři sta, chtějí umělci prodat případným zájemcům. „Jeden dílek chceme prodávat za dva tisíce korun. Nechali jsme udělat i printy, na kterých je obraz vcelku, a ty budou taky po dvou tisících. Print s kouskem obrazu pak vyjde na tři tisíce,“ objasňuje Kovář, který věří, že díky tomu bude obraz dál žít svým životem. 

„Jednou se může najít sběratel, kterého zaujme příběh a bude se snažit dílky dostat zpátky a poskládat je do jednoho celku. Nebo se ty lidi, co si to koupí, někdy sejdou a sami od sebe ho složí.“

Utržené peníze chce malířský spolek investovat například do nové techniky. Během pandemie koronaviru totiž začal natáčet řadu videí a malování obrazu podle diváků tak bylo jakýmsi vyvrcholením. 

„Spolek neměl v úmyslu točit videa, my hlavně malujeme. Ale přišla karanténa a nás napadlo točit, abychom na sebe trochu obrátili pozornost. Vznikla tak výuková videa, podle kterých se lidé učí kreslit. Dokonce nás pouští na základkách, což nás těší. Natočili jsme i vyloženě zábavná videa, ve kterých jsme si vyzkoušeli různé výzvy. Jmenovalo se to Bitva palet a šlo o to, že jsme pokaždé za jeden den vytvořili jeden obraz. Ze začátku to bylo na náhodně vylosované téma a náhodně vylosovanou techniku. Na konci už nás to malinko přerostlo. Děláme ale i podcasty, jako je třeba Víno a štětky,“ dodává Václav Kovář.