Nápad vzešel od letopisecké komise, která kroniky vždy schvaluje.
„Jedna kopie je uložena na radnici, zápisy putují také do archivu. Na běžné vyhledávání je to ale komplikované, a tak nás napadla digitalizace,“ dodala Mlejnková, která komisi předsedá.
V kronikách se píše o počasí, událostech doma i ve světě, o kulturních a sportovních akcích, o společenském dění, o nových stavbách. „Je to prostě zpráva o jednom roce v životě města,“ shrnula Mlejnková.
Doba je hektická a čas běží jako splašený, říká starostka
Nejzajímavější je – minimálně pro starostku samotnou – obrazová část.
„Stačí se podívat třeba jen pět let zpátky. Člověk si myslí, že to je nedávno, ale kouká, jak zestárl on nebo i ostatní. Taky si připomene různé akce, vidí, jak se město proměnilo. Doba je hektická a čas běží jako splašený.“
Staré kroniky jsou psané ručně. „Hůř se mi to čte, přece jen už žijeme v digitální době a nejsme na psané písmo, byť krasopisné, tolik zvyklí. Klobouk dolů před tehdejšími autory,“ řekla Mlejnková.
„Obdivuju každého, kdo je kronikářem. Musíte být u všech akcí a umět získat od lidí potřebné materiály, vládnout dobrou češtinou a hlavně být obdařen trpělivostí.“
Semily připravují sraz rodáků
Starostka přiznává, že historie není zrovna jejím velkým koníčkem.
„Mám to s dějepisem trochu složitější, vyrůstala jsem jako Husákovo dítě, a tak mám pohled poněkud zkreslený. Navíc jsme neměli dobrého učitele. Ale dějiny města, to je zase něco úplně jiného, ty mě baví moc. Třeba teď připravujeme sraz rodáků, na němž se objeví všichni starostové od devětaosmdesátého roku, na to se těším.“
Kroniky zabírají na webu Semil téměř pět a půl gigabytu dat. „Trošku nám zadrhávalo úložiště, ale podařilo se nám technický problém vyřešit.“
Ke kronikám se na web záhy přidají další materiály: ještě zbývá naskenovat kroniky dříve samostatných obcí, které se staly součástí Semil – Bítouchova z let 1922 až 1964 a Spálova z roků 1887 až 1935.
„A také se chystáme na naši cennou pamětní knihu. Vedeme ji v Semilech už od roku 1836, je uložená v archivu a vytahujeme ji jen výjimečně. Zapisují se do ní významné návštěvy: prezidenti, velvyslanci nebo třeba i potomci Pavla Tigrida, po němž jsme tu pojmenovali náměstí.“