V nohách už mají přes tisíc kilometrů. Vyšli v dubnu z městečka Aldingen v Bádensku-Württembersku, odkud Michael pochází, a nedávno přešli německo-českou hranici ve Hřensku. Teď putují Libereckým krajem přes Jizerské hory a pak Krkonoše, Jeseníky, Karpaty, odkud to stočí na Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Turecko.
„Nevěřila jsem svým očím, když jsem vyšla z obchodu a před ním byl u sloupu přivázaný osel. Chvíli jsem na něj zírala, pak přišel jeho majitel a ptal se na cestu do kempu v Pavlovicích. Bylo to jak zjevení. Poutník s oslem. Tak jsme ho kousek vyprovodili. Je krásné, jak si někteří lidé plní sny,“ popsala setkání s Michaelem paní Alena z Liberce.
Na putování po cizích zemích směrem na Čínu si majitel oslíka vyhradil tři roky. „Vlastně mi nejde o žádný rekord. Když do Číny nedorazím, nic se nestane. Už jsem to přehodnotil jen na Dálný východ. Může to být klidně Írán, Karakom, Afghánistán. Uvidím podle aktuální situace. Trasu průběžně upravuji. I podle toho jak se chce nebo nechce Vaillantovi jít. Někdy se zablokuje a nechce přejít přes mostek a podobně. Musím potvrdit, že když si osel postaví hlavu, nic s ním nehne,“ směje se Rinderle.
Vaillant je přitom speciálně vycvičený osel z Provence, kde se často tato zvířata využívají pro trekové výpravy po horách s turisty.
„V Německu jsem vhodného osla nemohl sehnat. Přes různá doporučení se mi to podařilo až ve Francii. A chvíli trvalo, než jsme se spolu sžili a já se Vaillanta naučil aspoň trochu ovládat a zacházet s ním. Denně ujdeme deset patnáct kilometrů, podle počasí, nálady i toho, koho potkáme. Přiznám se, že jsem se trochu obával, že lidé v bývalém východním bloku nebudou tak vstřícní, ale není to tak. Vlastně čím dál jsem od domova, tím jsou lidé přívětivější. Překvapuje mě, kolik z nich je ochotno nám poskytnout nocleh, dát jídlo na cestu, vodu, někdo podstrčí i pár peněz nebo lahev piva. Často je to až dojemné,“ říká Rinderle.
„Ale to je všechno díky Vaillantovi. Přitahuje pozornost. Kdybych šel sám, nikdo si toho nevšimne. Ale občas se najde někdo, kdo dá najevo, že mě považuje za vandráka nebo zloděje. Jednou na mě dokonce zavolali policii, že budím veřejné pohoršení. Ale nad tím mávnu nakonec rukou,“ vypráví.
Na cestu toho prý mnoho nepotřebuje. Vše se musí vejít na speciální rám, který má Vaillant na hřbetě. Stan, pár věcí na převlečení a nejnutnější jídlo. Přesto přípravy na nevšední cestu zabraly skoro sedm let. Michael potřeboval ušetřit peníze, aby měl na tříleté cestě z čeho žít. Nakonec kvůli výpravě s oslíkem opustil práci stavbyvedoucího.
„Pěší turistika je moje vášeň. Na nápad s oslem jsem připadl v Jižní Africe. Potkal jsem tam dvě turistky, které k přepravě využívaly vozík tažený oslem. Roky jsem o tom jen snil, než jsem ten oslí nápad zrealizoval. Zatím jsme na cestě přes 145 dní a je to krásné. Tady v Čechách se domlouvám německy, anglicky, často rukama nohama, různými gesty, ale funguje to,“ líčí novodobý poutník.
Přezimovat chce v oblasti Černého moře, odkud by pak pokračoval po pobřeží dál na Gruzii, Ázerbájždán a Írán.
