O mostu přes Nisu se Česká republika, Polsko a Německo dohadují už 18 let. Proti nejnovějšímu nápadu se vzbouřili Poláci.
„V létě už to vypadalo, že dojde k dohodě s Žitavou, že se udělá alespoň lávka z českého břehu na ten saský, aby se to celé už někam pohnulo. Do Polska z naší strany přes Oldřichovský potok malý dřevěný mostek je, takže bychom měli ty tři státy propojené aspoň takhle. Žitava se tomu nebránila, ale pak se vzbouřilo nové vedení polské Bogatyně, které trvá na tom, že most musí být trojstranný a přes Lužickou Nisu. Našli si dokonce kvůli tomu podporu německé AfD (Alternativa pro Německo), což je v Žitavě velmi silná opozice vůči současnému primátorovi Zenkerovi. Takže Žitava obrátila a znovu podporuje původní myšlenku,“ líčí peripetie starosta Josef Horinka.
Myslí si, že rozhodnutí není úplně šťastné. „Dvoustranná lávka bylo aspoň nějaké řešení, časem by se mohla propojit do nějakého trojúhelníku i na polský břeh Nisy, ale místo toho jsme se vrátili o krok, možná o víc, zpátky. Takže těžko říct, kdy a jestli vůbec něco z toho mostu bude. Já jsem se o to snažil deset let,“ posteskl si Horinka.
Plán mostu přes Lužickou Nisu, jejímž středem prochází na Trojzemí hranice Česka, Saska a Polska, přitom starostové Hrádku, Žitavy a Bogatyně odložili v roce 2020 jako nerealizovatelný.
„Náklady při projektování přesáhly sedm tisíc eur, více než sto milionů korun, což je naprosto neadekvátní cena. Chtěli jsme jen obyčejnou lávku pro pěší a cyklisty, žádný obří most, který naruší genius loci místa,“ řekl primátor Žitavy Thomas Zenker.
„Je možné, že bychom nakonec ty peníze na stavbu z nějakých dotací sehnali, ale všichni by na nás koukali, jestli jsme se nezbláznili,“ dodal Horinka.
Mostek jen do Saska
Proto se také později začalo uvažovat jen o mostku, který propojí český a saský protilehlý břeh bez Polska. To teď ale odmítla polská strana. V Bogatyni se totiž vyměnilo politické vedení města, které na původním záměru trvá. K žádnému posunu ale zatím nedošlo.
„Problém je v legislativě. Pro Evropskou unii je kupodivu neřešitelný problém, že se nějaká stavba dotýká tří zemí. Navíc jsou jiné předpisy pro stavební povolení. Každý stát má jiná pravidla, neexistuje žádný nadnárodní stavební úřad, který by povolil jednu stavbu přes tři země. Takže jen samé komplikace,“ podotýká Horinka.
Podle něj tak v případě, že se most skutečně bude někdy stavět, musí v každé zemi připravit stavební povolení pro jednu třetinu mostu.
Stavební úřad v Hrádku po část z českého břehu do středu Nisy, žitavský úřad pro část ze saského břehu a Bogatyňa pro díl stavby na polském území.
Za 18 let od vzniku nápadu na společný most přes Lužickou Nisu se ale projekt nepohnul nijak významně kupředu, i přesto, že vznikla celá řada vizualizací, jak by most mohl vypadat.
