O byznysu během pandemie
Během covidu nám tržby klesly o nějakých patnáct dvacet procent, jelikož se nám protahovaly doby realizací jednotlivých projektů. Covid je ale, doufám, za námi. Byla to ovšem výzva. Šlo o celosvětovou záležitost a světem pandemie procházela v různých vlnách. Naši partneři třeba očekávali, že budeme plnit jejich přání v momentě, kdy se u nich otevíraly hotely, jenže my v tu chvíli museli dbát na bezpečnost našich zaměstnanců, protože jsme měli jiná nařízená protipandemická omezení, než byla na druhém konci světa. Bylo to hodně o balancování a operativních řešeních.
Myslím, že jsme to však zvládli a všechny zakázky odbavili. Takže se nám nakonec dařilo i v tomto čase. Momentálně se vracíme na čísla před covidem, a dokonce nám na poli signature designu (originální koncepty svítidel, které designéři upravují na míru navrhovanému interiéru – pozn. red.) meziročně poskakuje objem tržeb. Zakázková výroba u nás tvoří 96 procent, jen zbylá čtyři procenta jsou katalogový prodej.
O energetické krizi
Té ještě předcházelo prudké zdražení materiálů. Nakupujeme mimo jiné i chemii, hutní materiály a ceny tady stoupají už druhým rokem. Co se týče plynu, museli jsme se na začátku popasovat s rizikem, že nebude vůbec. Měli jsme záchranný plán, ve kterém jsme si namodelovali, jak bychom se měli zachovat, abychom nemuseli vypnout pece. Naše základna je totiž plně vázaná na plyn.
Nakonec tedy „pouze“ dochází k extrémním nárůstům cen za tuto komoditu. Dostali jsme se na nějaký čtyřnásobek, z přibližně třiceti milionů korun ročně na zhruba sto, a to v tom máme zakomponovaná veškerá úsporná opatření. Přehodnocujeme plány investic, vytápíme namísto dvaceti tří stupňů Celsia na dvacet.
O investicích
Přesto jsme za posledních pět let investovali do rozvoje asi 130 milionů korun. Peníze šly primárně do technologií, IT, pracovního prostředí. Naposledy šlo cca 45 milionů do DesignLabu, do kreativního prostoru, jakési interaktivní materiálové knihovny pro designéry.
O sklářských pecích
Aktuálně nám ze tří pecí funguje jedna. Jednu jsme vypnuli kvůli šetření, druhá se bude přestavovat. Čeká nás investice do hutí a inovace a nová organizace v systému tavení skla. Zpracováváme obrovský objem skloviny, a tak si nemůžeme úplně hrát s tím, že bychom postavili pec, která nebude odpovídat technologickým požadavkům. Teď řešíme, jak by měla vypadat, aby jim vyhověla.
Je to docela velká alchymie. Společně s tím samozřejmě řešíme i energie. Elektřina není oproti plynu pro sklářské odvětví vhodná, ale i tak musíme být připraveni na různé alternativy. Rozhodně neříkám, že přejdeme na elektřinu, ale budeme třeba moci umět nějaké další krizi předcházet.
O tom, zda zákazníci chtějí šetřit elektřinou
Nechtějí, myslím že ne. Nemáme od nich žádné požadavky na úspornost. Jejich preference jsou zaměřené jinam než na šetření. Čekají, co s nimi naše svítidlo udělá z pohledu zážitku, interiéru, designu, inovativnosti. Upřímně řečeno, energetická krize není celosvětová. V zemích, které nejsou dotčené nedostatkem plynu nebo situací na německé burze, mají jiné starosti a energetika to není.
O projektech a zakázkách
Ročně jich zrealizujeme zhruba 330. To není ovšem 330 jednotlivých kusů svítidel, ale opravdu počet projektů. Některé mají jednu položku, jiné deset. Některá položka se skládá z jednoho kusu materiálu, další z dvaceti. Průměrně nám jeden projekt trvá dotáhnout do konce v době od šesti měsíců do jednoho roku. Už nyní pracujeme na projektech pro příští i přespříští rok. Je jich asi tisícovka, z toho třetina je dokončená.
O instalacích
Nejpodstatnější jsou emoce, co svítidlo způsobí samo o sobě. Musí být kvalitní, mít originální design, být inovativní, musíme zajistit jeho kompletní servis. Ve většině případů jsou naše instalace hrou světla, mají dynamiku, která umožňuje modifikovat si atmosféru v tom daném prostoru a dávat místu přidanou hodnotu. Svítidlem se dá navodit řada různých zážitků.
O zaměstnancích
Snažíme se mít stabilní tým, který má zkušenosti a jde pořád s námi. Z pohledu sklářských profesí máme velkou výhodu, že jsme v Křišťálovém údolí, kde je obrovská tradice, která se ve spoustě rodin dědí z generace na generaci.
Dalším zdrojem zaměstnanců je místní sklářská škola, jež je nejstarší na světě. Máme s ní úzkou vazbu, její žáci k nám chodí na praxe. Spolupracujeme i s dalšími školami prostřednictvím naší nadace, vypisujeme stipendia. Snažíme se podchytit i technické profese. Naši zaměstnanci se sem stahují od Děčína přes Českou Lípu po Liberec. Máme tedy poměrně velký záběr.
Když budu upřímná: pokud je firma úspěšná, tak se zaměstnanci do ní rádi hlásí. Celkem se nám proto daří různé pozice obsazovat, záleží na druhu profese. Nejdůležitější pro nás ale je, když jde o lidi, které si sami vychováme, kteří tady u nás vyrostou a rostou s námi.
28. července 2022 |