Mladí musí dokazovat akceschopnost, říká poslankyně Bartošová

  15:34,  aktualizováno  15:34
Ještě nedávno řešila studium a běžné starosti mladých lidí, dnes se podílí na rozhodování v Poslanecké sněmovně. Poslankyně za ODS Lucie Bartošová z Frýdlantu se chce soustředit na školství, veřejnoprávní média a problémy regionu, a zároveň přinést do politiky více energie a slušnosti.

Lucie Bartošová ještě nedávno řešila studium a běžné starosti mladých lidí, dnes se podílí na rozhodování v Poslanecké sněmovně. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Jaké byly vaše první dojmy, když jste poprvé vstoupila do Poslanecké sněmovny?
Když jsem úplně poprvé vstoupila do toho „baráku“, jak tomu říkáme, bylo to ohromení a zároveň připuštění si, že ta realita se opravdu děje. Že jsem se dostala do sněmovny a že je ze mě najednou poslankyně. Ten proces mi chvíli trval. Život se mi úplně změnil. Bylo to velmi nečekané, ale zároveň jsem z toho měla velmi pozitivní pocity. Byl tam i strach, spíše z té váhy, kterou s sebou ta funkce nese. Najednou víte, že vaše rozhodnutí mohou ovlivnit život lidí v České republice. To už není studentský a nezávazný život. A to byl asi největší strach, takový ten stres z toho, co se najednou teď bude dít, co začnu řešit a tak dále.

Cítila jste, že vás starší kolegové berou vážně?
Musím říct, že to byla jedna z velice pozitivních zkušeností na začátku. Všichni víme, jak to v politice občas funguje, že mladí třeba nejsou bráni tolik vážně. Nevěděla jsem, co čekat, když poprvé přijdu do poslaneckého klubu ODS mezi zkušené poslance, kteří mají za sebou roky praxe. Ale vzali nás mezi sebe velmi rychle. Někteří kolegové se přirozeně stali mentory. Když si dnes nejsem jistá, jak něco funguje, bez obav se jdu zeptat.

Uspěli díky kroužkovací revoluci. Mladí poslanci jdou do Sněmovny přímo ze školy

V posledních měsících se řešily napjaté situace kolem poslankyň z Pirátů. Setkala jste se s podobným tlakem?
Osobně se mě to zatím výrazně nedotklo a pokud ano, tak nijak výrazně na to, abych to reflektovala a nějak pociťovala. To, co se děje kolegyním z Pirátů, mi je lidsky nepříjemné. Myslím si, že to překračuje meze normálního, slušného a respektujícího chování k druhým lidem. I když se v politice nemusíme shodnout, jsme pořád jen lidé. Existuje ve společnosti mezilidská kultura a do té nepatří rozhodně nadávky nebo vysmívání. Odsuzuji to, ať už to dělá kdokoliv.

A můžete potvrdit, že se podobné situace ještě stále dějí? A když, tak do jaké míry?
Jak říkám, dokud to konkrétně nezažiji, tak jsem toho jenom pozorovatelem. Takové věci se bohužel dějí. Věřím, že kolegyně od Pirátů to vnímají a vidí zřejmě častěji. Je tam pro mě bariéra toho, že nevím, kde jim se to děje, jestli se to děje jen na plénu nebo i mimo. Zároveň bych nerada, aby z jednotlivých incidentů vznikl dojem, že takhle funguje celá sněmovna. Z mé zkušenosti je většina poslanců slušná.

Jaká je tedy atmosféra ve sněmovně?
Záleží na dni. Jestli je den, kdy se stane výrazná kauza jako například situace kolem Petra Macinky a vydírání prezidenta. Nálada ve sněmově byla opravdu taková bojovná, urputná, kdy jsme věděli, že se tady stala bezprecedentní událost a musíme reagovat. Když se řeší rozpočet nebo jiný kontroverznější zákon, je atmosféra hlasitější a bojovnější. Jsou ale i dny, kdy je sněmovna čistě pracovním prostředím. Navíc je mezi námi velké množství nových poslanců, takže si na sebe stále zvykáme. Vzniká nová dynamika vztahů, což nějaký čas trvá. Po většinu času jsme na korektní úrovni.

Natáčejí vlogy i unboxing ústavy. Poslanci z generace Z sdílejí politiku na Instagramu

Jak složité je prosadit vlastní témata?
Ve dvousetčlenné sněmovně není jednoduché prosadit se jako jednotlivec. Pokud nemá člověk silný hlas a není to výrazná osobnost, tak to má vždy o něco těžší. První měsíce po volbách jsou vždy hodně organizační. Jsme pět měsíců po volbách, ale pořád je sněmovna zasekaná, řeší se rozpočet, důvěra vládě nebo procedurální otázky, například aktuálně hlasování o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury. K té reálné práci se teprve dostáváme. Co se týče názorů a prosazování, tak zatím z mé strany se pořád snažím trochu zorientovat, to říkám úplně upřímně. Pořád sbírám různé iniciativy a nápady třeba ze svých poslaneckých výjezdů nebo z toho, jak se bavím s lidmi. Ať už s mými spolustraníky za ODS tady v kraji nebo s lidmi, se kterými se reálně potkám v terénu.

Na jaké oblasti se chcete dlouhodobě soustředit?
Primárně na školství. Jsem členkou výboru pro vědu, vzdělávání, sport a mládež. Reforma školství je obrovské téma, které bude znít, alespoň doufám, celý mandát vlády. Druhým tématem jsou média a kultura, protože jsem v kulturním mediálním výboru. Obrovské téma jsou pro mě veřejnoprávní média, veřejná služba a financování. Momentálně je to číslo jedna. Potom je to pro mě téma rozvoje okrajových částí naší republiky. Typicky v Libereckém kraji jako první téma zjišťovat a mapovat problémy a akcentovat je, ideálně být nějakým prostředníkem mezi krajem a státem a dávat podporu regionu jako takovému.

Společnost volá po generační obměně, říká mladá skokanka SPOLU Bartošová

Už jste řešila konkrétní témata? Jaká to jsou?
V regionu jsem měla schůzku s náměstkem pro životní prostředí na kraji, máme vymyšlené, že se budeme chtít vypravit jako návštěva na ministerstvo životního prostředí a na ministerstvo zemědělství, dotazovat se. Byla jsem u jednání ohledně financování pro projekt související s polským dolem Turów, který máme na Frýdlantsku těsně za hranicemi. Takže se snažíme zapojovat do těch regionálních věcí, do těch problémů, mapovat to a být pomocná ruka, případně když někdo má něco, že to potřebuje akcentovat „tam nahoru“ na vládu. Tak jsem tady proto, abych ty věci nosila do Prahy na ministerstva.

V minulosti zaznělo, že by vám mohl být mentorem někdejší poslanec a bývalý primátor Jablonce Petr Beitl. Platí to?
Ano. I přes ten hořkosladký výsledek voleb jsme s Petrem Beitlem byli od začátku v úzkém kontaktu. Když jsem potřebovala poradit, věděla jsem, že se na něj můžu obrátit a platí to dodnes. Zůstal předsedou regionu ODS Liberecký kraj. To znamená, že pro mě je nejbližším spojencem sem do kraje, když potřebuji něco řešit. Konzultovala jsem s ním i své kroky v klubu. Má za sebou dvě volební období ve sněmovně, tedy osm let zkušeností. To je nepřenositelná zkušenost.

Mladá generace potřebuje mít nějakého svého hrdinu.

Lucie Bartošováposlankyně ODS

Jak vnímáte svou roli jako zástupkyně mladší generace političek?
My jako mladá generace potřebujeme mít nějakého svého hrdinu, kým se můžeme inspirovat a mít naději toho, že je možné něco dokázat. Mladí lidé potřebují vidět, že to jde. Že je možné se do politiky dostat a něco změnit. Když jezdím do škol, ptají se mě přesně na to, na co bych se ptala já – jak ten proces vypadá, jak se do politiky vstupuje. Snažím se je motivovat, aby se o veřejné dění zajímali. Zároveň cítím, že na nás mladé je kladený větší tlak. Musíme dokazovat, že jsme efektivní a akceschopní. Možná už nejde tolik o stigma pohlaví, ale spíš o stigma věku.

Vycházejí spolu mladí poslanci napříč stranami jinak než starší generace?
Nás mladých pod 30 let je tam dvanáct, pod těch 36 let je nás tam asi dvacet, to je jedna desetina, což už není úplně malý počet lidí. Jsme z jiných poslaneckých klubů a máme jiné názory, ale i přesto mám pocit, že nebudeme mít zájem na tom, abychom se k sobě chovali neslušně. My mladí možná máme pořád svoje ideály a ono je v pořádku, na začátku mít a vnášet svěží vítr do té bubliny, která může už být někdy třeba trošku v nějaké skepsi. Moji kolegové mi říkali, že jsou rádi, že přišel zase někdo trochu energický. A doufám, že tam budeme vnášet i zase trochu více slušnosti a respektu. Jak jsme se znali už i z toho předsněmovního času, tak máme mezi sebou už vytvořené nějaké vazby. Jsem s naprostou většinou mladých poslanců v přátelském vztahu. Nikdy by mě nenapadlo se k nim chovat tím způsobem, jak se třeba chovají navzájem k sobě někteří politici ze starší generace. Budu doufat, že i budeme moci trochu kultivovat tu politickou kulturu.

Strejci ven! Mladí chtějí v ODS svrhnout veterány, propadli prý pohodlnosti

Jak zvládáte skloubit práci poslankyně s regionální politikou a studiem?
Časově je to náročné. Mám pocit, že se ze mě stal time manager. Plánuji si kalendář týdny dopředu, učím se určovat priority. Snažím se vracet do regionu, abych neztratila kontakt s realitou. Vím, že jsem ve Frýdlantě vyrostla, tak to musím vracet zase zpátky. Politikům se často vyčítá, že jsou odtržení od běžného života. A když v té sněmovně jsem a vidím, jak to tam funguje, tak já to vlastně chápu, proč se to děje, ale vím, že to není dobře. Musím intenzivně pracovat na tom, aby se to nedělo.

Co vás na práci poslankyně baví nejvíc?
Ta dynamičnost a to, že jsem „inside“ u témat, která mě dlouhodobě zajímají a která studuji. Pokud chce člověk dělat, aby ho to bavilo a aby ho to úplně neodradilo, tak musí být trošku politický nerd. Chci si toto nastavení udržet co nejdéle, aby mě to bavilo a naplňovalo, abych chodila do sněmovny a měla radost z toho, že jdeme dělat nějakou prospěšnou práci. Byla jsem vždycky velmi zvědavé a zvídavé dítě a pro mě to, že jsem teď inside v těch věcech, je zajímavá a fascinující věc.