Rozšíření zóny je složitější než prohlášení konkrétní stavby za kulturní památku. Proto se město po poradě s památkáři rozhodlo jít touto cestou.
Mohutná stavba z roku 1913 je typickým příkladem neoklasicistní moderny s prvky secese, jaké často vznikaly v německy hovořících oblastech severních Čech na začátku 20. století.
Od samého počátku sloužil objekt jako škola. Jen cedulek a státních znaků se na ní vystřídalo několik.
Nejprve to byla rakouská dívčí reálka, pak německé státní gymnázium a v roce 1945 tam zahájila výuku česká měšťanská škola. Tu pak v roce 1953 vystřídala jedenáctiletá střední škola. Klasická základní škola tam začala fungovat v roce 1960.
„Cesta k prohlášení za kulturní památku bude rozhodně dlouhá a je možné, že to ani nedopadne. Nicméně chtěli jsme tím vzdát úctu tomuto velkému dílu. Ostatně budova liberecké Střední školy textilní v Tyršově ulici od stejného autora statut kulturní památky má,“ sdělil primátor Liberce Jaroslav Zámečník.
Za návrhy obou školních budov stojí architekt Oskar Rössler, který projektoval i několik domů v Liebiegově městečku v Liberci v Klicperově ulici.
Obří sochy symbolizují vyučovací předměty
Samotnou budovu Základní školy Husova nelze přehlédnout. Svého času šlo o největší školu v severních Čechách. Její velmi kvalitní architektura vypovídá i o vysoké úrovni stavitelství v předvečer první světové války.
Rozložitý komplex dominuje křižovatce ulic Vítězná a Husova. Jde o jednu z nejcennějších a nejlépe dochovaných staveb ve městě. Na první pohled na škole upoutají čtyři obří plastiky, které symbolizují vyučovací předměty.
Jde o geometrii, matematiku, chemii a fyziku. Teď už jsou ale v havarijním stavu. Na rozdíl od autora budovy ale není jméno sochaře známo. Lze předpokládat, že by jím mohl být vídeňský sochař Heinrich Karl Scholz, který s Rösslerem spolupracoval už na textilní škole dokončené o čtyři roky dříve.
„Jako dítě jsem se té budovy hrozně bála, hlavně těch soch, připomínaly mi liberecké krematorium. Přišla mi neuvěřitelně obrovská a od pohledu temná, prostě takový ten německý monumentální styl. Byla jsem ráda, že chodím na základku jinam. Ale na druhou stranu je to taková zdejší dominanta,“ komentuje Martina Kopecká, která poblíž školy bydlí.
Šedá barva fasády ovšem není původní. Vlastně jde o znečištění kdysi pískově okrové barvy. Protože se ale ve škole topilo uhlím, fasáda sazemi postupně tmavla. Velký podíl na šedé fasádě má i extrémní dopravní zátěž před školou.
