Město proto narychlo povolalo restaurátora Radomila Šolce, který ještě před zimou provede nejnutnější záchranné práce. Věžička však není to jediné, co je nutné na kapli zachránit. Její celkový stav se dá označit minimálně za tristní.

„S kompletním restaurováním Božího hrobu počítáme až příští rok. Jde o jednu z mála barokních památek, které Liberec má. Je naší morální povinností ji zachránit,“ řekl náměstek primátora Ivan Langr. 

Aby mohlo město do opravy kaple investovat, uzavřelo s arciděkanstvím smlouvu o výpůjčce Svatého hrobu na padesát let. Celkem by záchrana památky měla stát dva miliony korun, na opravu by měl přispět i kraj.

Kaple se ke kostelu stěhovala

Kaple původně stála úplně jinde. V roce 1772 ji nechal postavit vážený liberecký radní a obchodník se suknem Andreas Joseph Wondrak, a to při západní zdi kostela sv. Antonína na Sokolovském náměstí.

V té době byl totiž kolem kostela hřbitov a kaple stála v jeho závěru. Ten se pak ale zrušil a kaple se později stěhovala do zahrady ke kostelu na Malém náměstí.

Obecně kaple Božího hrobu vychází z podoby kaple stojící uvnitř Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Ta liberecká je navíc inspirovaná Svatým hrobem v dnešním saském městě Görlitz, který je z roku 1465.

Do kamenné tabule na kapli nechal Wondrak vytesat, že ji nechal postavit kromě úcty k Bohu i pro ozdobu města. Už při jejím stěhování v roce 1865 se ale poškodila. 

„Při přesunu se závěr kaple, který bývá na východ, posunul spíš na sever. Zmizely drobnější součásti z čelní fasády a také vnitřní fresková výzdoba. Ztratil se také kámen umístěný v kapli, na němž podle biblického podání seděl Anděl Páně. Ten zvěstoval Mariím, které přišly pomazat mrtvého, že Kristus již v hrobě není, protože vstal z mrtvých,“ zmínil historik Milan Svoboda.

Zajímavé také je, že Wondrak ještě v době stavby kaple zřídil v Liberci nadaci, která se měla do budoucna starat o její údržbu. 

„Ještě za Rakouska-Uherska i v letech první republiky se nadaci dařilo peníze shromažďovat. Němečtí obyvatelé Liberce přispívali dobročinnými sbírkami a také různé spolky věnovaly obnosy na opravy a záchranu církevních památek. Zbožná nadace vydržela v různých obměnách až do konce druhé světové války,“ dodal Svoboda.