Ze střech okolních domů pozorují mumraj pod sebou skrz zaměřovače na puškách snipeři. Před chvíli prostor centimetr po centimetru prošli experti na hledání výbušnin. Uvnitř a venku hlídkují desítky policistů. Do okolí nesmí bez pozvánky vstoupit žádný člověk. Kolem mohou projet pouze autobusy MHD...
Otevření odvážné stavby krajské vědecké knihovny provázely striktní bezpečnostní opatření. V tomto týdnu od tohoto aktu uplynulo přesně dvacet let.
Policejní manévry v tu dobu vyvolaly obavy, že by se „Stavba smíření“ mohla stát cílem útoku extrémistů. Její součástí je totiž také židovská synagoga, jenž vyrostla na místě původní, v roce 1938 nacisty vypálené. Je vůbec první judaistickou modlitebnou postavenou od tragické Křišťálové noci ve střední Evropě.
A hlídat se před dvěma desetiletími museli i ctění hosté. Do Liberce dorazil tehdejší prezident Václav Havel, který společně s německou hlavou státu Romanem Herzogem převzali nad stavbou o pět let dříve patronát. Dále pak třeba ministr kultury Pavel Dostál, ale i delegace ze zahraničí – například německý velvyslanec či 1. rada Delegace Evropské komise. Je třeba podotknout, že k sebemenšímu útoku na synagogu, knihovnu i hosty nedošlo.
Cesta ke knihovně byla dlouhá
Na budovu knihovny poměrně futuristická stavba se zajímavě začleněnou synagogou vyšla z pera architekta Radima Kousala. Podle první ředitelky instituce Věry Vohlídalové uvést takovouto stavbu do reality nebylo vůbec snadné. „Při vědomí, že se tady knihovny nestavěly, to nebylo lehké pro knihovníky ani pro architekty. Na samém počátku bylo jen několik spolupracovníků, kteří se nechali strhnout prvními představami o stavbě a koncepci knihovny. Byli i tací, kteří nevěřili, nazývali mne bláznivým snílkem a jejich pohodlný a konzervativní vztah ke změnám je postavil do role vyčkávací a dokonce i brzdící,“ vzpomíná dnes Vohlídalová.
Dodává, že se ovšem nakonec splnilo téměř vše, co tvůrci neotřelého nápadu od budovy očekávali. „Když do knihovny přijdu teď a dýchne na mne ten prostor plný svěžesti, vstřícnosti, pohybu i tichého rozjímání, hřeje to a naplní radostí. Povedlo se. Funguje vše skoro tak, jak ve vizích nás všech, co se mnou tenkrát spolupracovali, i jak se to v mé mysli a snech promítalo,“ doplňuje exředitelka.
Po tři roky stavění knihovny provázely neustálé potíže a několikrát nebylo zcela jisté, zda ji stavbaři vůbec dokončí. „Teď už je ale jedno, jak velké průtahy kolem knihovny byly. Navíc ve vaší zemi, která se v problémech zmítá, je úspěchem, když se projekty vůbec uskuteční. Liberec má nádhernou budovu. A až bude plná knih, bude ještě hezčí,“ sdělil v budově před dvaceti lety německý velvyslanec Hagen Graf Lambsdorff.
Liberecká knihovna stála přes půl miliardy korun. Na její výstavbu přispěla zejména Česká republika, Evropská unie, německá vláda, Česko-německý fond budoucnosti a švýcarský kanton St. Gallen.
Oslavy budou až příští rok
Podle současné ředitelky Blanky Konvalinkové si chtěla knihovna svých dvacet let letos velkolepěji připomenout, ale kvůli pandemii koronaviru se oslavy nemohou uskutečnit.
„Připravovali jsme se na ně již od začátku tohoto roku. V příštím roce ovšem bude další výročí, a to osmého března, kdy tomu bude dvacet let co knihovna otevřela celé své prostory veřejnosti. Tehdy se otevřely veškeré půjčovny s regály plných knih, čítárny a další místa. Těšíme se tedy na setkání při oslavách v příštím roce,“ sdělila Konvalinková prostřednictvím zdravice, kterou knihovna umístila na svůj YouTube kanál.
Budova v minulém roce prošla poměrně rozsáhlou rekonstrukcí. Kompletně zrekonstruované jsou toalety, v půjčovnách jsou nové koberce. Depozitář, v němž jsou uloženy vzácné tisky, dostal klimatizaci, modernizované je osvětlení, opravená je část střechy i světlík, kterým zatékalo.
