„Doma jsem ji svlíkal ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále. Potom jsme stáli u sebe. Seděla mi nahou prdelí na klíně.“
Takto otevřeně popisoval snad největší český básník Karel Hynek Mácha ve svém deníku intimní poměr se snoubenkou Lori Šomkovou.
Knihu „K. H. Mácha - necenzurovaný deník“ nyní vlastní Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Tedy přesněji její vydání z roku 1975, které opatřil ilustracemi Jiří Kolář.
Výtisků je na světě pouhých dvacet. Vzácná publikace je jedním ze 43 nových přírůstků, které muzeum nedávno získalo. Sbírka máchovských titulů se tak rozšířila na úctyhodných 630 kusů. Vedle Památníku národního písemnictví a Národní knihovny patří k největším v zemi.
Kromě deníku se Památníku Karla Hynka Máchy, což je pobočka muzea, podařilo objevit například bibliofilské vydání Máje z roku 2006, které vyšlo v drážďanském nakladatelství Edition Bubo.
„Rytiny v tomto vydání Máje vytvořil německý výtvarník Ernst Lewinger a byla to poslední kniha, kterou před svou smrtí ilustroval. Obsahuje devět rytin a bylo vydáno pouhých dvacet pět signovaných výtisků,“ odhaluje Jana Fridrichová, vedoucí oddělení knihovního fondu českolipského muzea.
Dalším novým skvostem je také vydání Máje z roku 1939 či stejný titul z roku 1980 ilustrovaný Vladimírem Komárkem. „Letos ještě fond doplníme o první anglický překlad básně z roku 1932 a další anglické vydání z roku 2012,“ upozorňuje Fridrichová.
Máj v esperantu i zvukové nahrávky
Na 43 máchovských pokladů přispěl finančně Liberecký kraj. „Na knihy jsme narazili tak, že pravidelně sledujeme nabídku českých i zahraničních antikvariátů, ale i aukcí a současný knižní trh,“ dodává Fridrichová.
Novinky v muzejní sbírce skončí třeba po boku řady cizojazyčných vydání slavné poemy. Instituce vlastní Máj ve slovinštině, bulharštině, ruštině, nizozemštině, italštině, španělštině, lužickosrbštině i v jazyce esperanto.
„V knižním fondu jsou uloženy též jedny z prvních ilustrovaných vydání Máje z roku 1872 od Josefa Scheiwla a od Bohuslava Kroupy z roku 1881. Obě v péči pražského Kobrova nakladatelství. Román Cikáni vydaný taktéž v Praze roku 1857 se loni stal nejstarší knihou v naší sbírce máchovských tisků,“ uvádí Jana Fridrichová.
V muzeu ovšem nejsou uloženy jen knihy. „Máme tu i Máchovy busty, pohlednice, obrazy, exlibris, odznaky, mince či medaile. Návrh medaile Jiřího Prádlera ke sto padesátému výročí básníkova úmrtí v roce 1986 s vyobrazením Máchy jsme loni obdrželi darem od soukromého sběratele,“ vypočítává vedoucí oddělení.
Karel Hynek MáchaVýznamný představitel českého romantického básnictví a jeden z největších českých básníků je pokládán za zakladatele moderní české poezie. Narodil se jako Ignác Mácha roku 1810 v Praze na Újezdě. Studoval na gymnáziu, později filozofii a práva. Zajímal se o divadlo, ochotnicky hrál v Kajetánském divadle. Zajímala ho i historie a politické dění. Roku 1832 ukončil Mácha filozofii a začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. Studium práv dokončil roku 1836. Poté nastoupil na místo advokátního praktikanta v Litoměřicích. 1.10.1836 se Máchovi narodil syn, ale Mácha již o pouhý měsíc později zemřel na infekci. Ve svých dílech se nechal Mácha inspirovat především Shakespearem, Goethem, Byronem, Hájkem a Herderem. Nejznámější je Máchova lyricko-epická báseň Máj. |
„Součástí sbírky jsou i zvukové LP nebo CD s recitací Zdeňka Štěpánka, Václava Vosky, Rudolfa Hrušínského a Jiřího Štědroně. Akademická malířka Kateřina Černá obohatila naši sbírku o dvě unikátní loutky zpodobňující Máchu a jeho Lori.“
Podle Fridrichové je kolem osobnosti národního básníka stále co objevovat. „Máchova osobnost fascinovala například Miroslava Koloce, Miroslava Bařinu a fotografa Romka Hanzlíka natolik, že se vydali na cesty v Máchových stopách. Hanzlík prošel stejným prostorem jako Mácha, jen o 180 let později. Putoval podle Máchových zápisků do Benátek, do Krkonoš a na další místa v krajině rakousko-uherské a české a fotil místa, která Mácha ve svých denících nebo díle zmiňuje nebo se týkají jeho života. Vypadají místa stejně? Jak se proměnila? Proč Máchu zaujala? Jak krajina působila na tehdejšího poutníka a jak působí na poutníka dnes? Tyto otázky předloni zodpověděl u nás na výstavě,“ uzavírá Jana Fridrichová.
