Inscenace v režii Pavla Kheka, uměleckého šéfa královéhradeckého Klicperova divadla, vznikla na motivy knihy, která se pohybuje na pomezí románu, cestopisu a osobité historické meditace a přenáší na jeviště příběh dvou mužů putujících napříč střední Evropou.
„Winterbergova poslední cesta je jednou z nejlepších evropských knih, které se v posledních letech objevily na knižním trhu. Je to úžasná, mnohovrstevnatá filozofická věc,“ domnívá se dramaturg Jiří Janků.
„Čím déle jsme na tom pracovali, tím víc jsem se do ní zamilovával. Kromě jiného nám, českým čtenářům, dává šanci nahlédnout na naši historii z trošku širšího evropského kontextu,“ pokračuje.
Román vyšel v roce 2019 a rychle se zařadil mezi nejvýraznější středoevropské prózy posledních let. Kniha získala několik literárních cen. Kritika oceňovala její schopnost propojit osobní příběh s dějinami střední Evropy a originální vypravěčský styl založený na rytmizovaném proudu řeči, který připomíná tradici hrabalovského vyprávění.
Román, který se nedá zdramatizovat
„Děkujeme Jaroslavu Rudišovi, že napsal román, který se nedá zdramatizovat a uvést na jeviště. Tedy aspoň ne v plné šíři,“ směje se režisér Khek, který nabídku od libereckého divadla přijal pod jednou podmínkou.
„Pro takovou inscenaci musíte mít toho správného Winterberga. A ve chvíli, kdy se objevilo jméno Václava Helšuse, tak jsem neváhal ani vteřinu. Kdybyste v českém divadle hledali lepšího představitele Winterberga, tak byste ho nenašli.“
RECENZE: Winterbergova poslední cesta je Rudišův expres do temnoty |
Pro Helšuse má účinkování ve Winterbergově poslední cestě osobní rovinu. „Rodiče Winterberga měli svatební hostinu ve Zlatém lvu v Liberci. A ve Zlatém lvu jsem měl svatební hostinu i já,“ usmívá se herecká legenda Šaldova divadla.
Liberec se přitom v knize původně vůbec neměl objevit. „Nechtěl jsem se znovu do Liberce vydávat. To město mám sice rád, ale už jsem napsal Grandhotel, dvě povídky, které se odehrávají v Liberci, tak jsem myslel na Jablonec. Ale stejně mě to zase zavedlo do Liberce, k libereckému krematoriu a příběhům, které se tu odehrávají v mlze,“ dodává Jaroslav Rudiš.
