Jízdárna, konírna a kočárovna desítky let chátraly a byly v bídném stavu. Po velké rekonstrukci se kromě těchto prostor otevře také expozice věnovaná tradici chovu koní rodu Kinských včetně dostihů, které daly základ Velké pardubické.
„Stavebně se práce výrazně posunuly, ruiny jsou naštěstí minulostí. Nyní už řešíme budoucí náplň areálu, podobu prohlídek a návštěvnického provozu. Hlavní myšlenkou je návrat koní do historické konírny, kterou uvádíme do původního stylu. Měli by tu být ustájeni dva až čtyři. Zatím hledáme vhodného chovatele koní Kinských, tedy plemene, které sem patří. Obrazová výzdoba na zámku je fantastická a návštěvníkům chceme nabídnout její doplnění o živé koně. Dvě stáje budou čisté, bude v nich expozice,“ vysvětluje ředitelka kulturních památek rodu Kinských Martina Kubešová.
„Nyní finalizujeme povrchy, dlažbu, vzorkujeme výmalbu a instalujeme zařizovací předměty, třeba usazujeme umyvadla. Konstrukční a fasádní části máme vyřešeny a nyní už pracujeme na tom, co uvidí návštěvníci,“ doplňuje Karel Slovák ze stavební společnosti VPP Group,
Kočáry (jako) z pohádek
Na konírnu navazuje jízdárna, která se stane centrem kulturního života. „Bude tu zázemí pro velký multifunkční sál, který nebude věnován koním, ale lidem a kulturním a společenským akcím. Máme v plánu galerii. Příští rok sem chceme umístit prezentaci architekta Santiniho, jehož výročí úmrtí si budeme připomínat stejně jako výročí dokončení zámku,“ říká ředitelka.
Nejpokročilejší jsou práce na kočárovně, do jejíž rekonstrukce se řemeslníci pustili jako první. Rovněž příprava byla méně složitá než u dalších dvou budov.
„Kočárovna je už víceméně hotová, bude v ní expozice unikátních kočárů včetně dvou, které jsou známé z filmových pohádek,“ říká Kubešová, avšak podrobnosti zatím nechce sdělovat:
„Můžu jen prozradit, že jeden se objevil ve filmu S čerty nejsou žerty a s druhým točil Václav Havel film Odcházení. Oba jsou ve vlastnictví rodu Kinských, za socialismu sloužily barrandovskému studiu. Jejich kulturní hodnota je ohromná. Za mimořádných podmínek a s odborníkem jsou filmařům nadále k službám.“
Pardubická vznikla v Chlumci
Přestože původně barokní stavby jsou o několik desetiletí starší, stylově empírově sjednocené konírnu, jízdárnu a kočárovnu nechali Kinští postavit v 19. století. Velký podíl na tom měl Oktavián Kinský. V té době se z obory Kněžičky na zámek přesunuli jezdečtí a kočároví koně, zatímco plemenné klisny s hříbaty putovaly do hřebčína Ostrov a dostihoví oři do Koles, kde vznikla nová dráha.
Oktavián hrabě Kinský byl jedním ze šlechticů z Pardubické honební společnosti, kteří stáli u zrodu nejtěžšího překážkového závodu v Evropě Velké pardubické. Poprvé se koně postavili na start v roce 1874. Předchůdcem závodu byl dostih uspořádaný Oktaviánem na soukromé dostihové dráze při chlumeckém panství o deset let dříve.
Tři okruhy
Kolaudace opravených budov má být provedena v polovině příštího roku. „Kompletně hotovo nebude ještě všechno, budeme muset sáhnout k některým náhradním řešením, ale do konce sezony 2024 by už mělo být všechno plně funkční,“ tvrdí ředitelka památek rodu Kinských.
Návštěvníci si příští rok zakoupí vstupenku už v dolní části areálu u parkoviště a k prohlídce exteriérů projdou po nové trase s informačními cedulemi s QR kódy, které obsáhnou vyprávění o minulosti a zajímavostech jednotlivých budov.
„Dalšímu okruhu prozatím říkáme „koňský“, v něm se nahlédne do jízdárny, konírny i kočárovny. K dispozici samozřejmě bude i expozice přímo v zámku. Všechny tři trasy lze propojit,“ popisuje Kubešová.
Chlumec měl i vodní hradKromě majestátního zámku Karlova Koruna míval Chlumec nad Cidlinou ještě jednu neméně důstojnou a o poznání starší dominantu. Poblíž náměstí stával významný vodní hrad rodu Pernštejnů, jehož torzo se dochovalo až do 60. let minulého století. Dnes už je v podzemí pod novou zástavbou, ale pahorek je v proluce mezi domy v ulici U Starého hradu stále patrný. Podle archeologa hradeckého Muzea východních Čech Radka Bláhy stačilo málo, a mohl být význačnou památkou dodnes: „Jde o zbytky objektu, který v kraji nemá obdoby, jiný podobný neznáme. Je to skutečný unikát a zároveň památka, která trochu zapadla, protože není na první pohled viditelná. Bohužel hradní stavby byly poměrně nedávno zbořeny. Zasáhla i shoda okolností. Na počátku 18. století vznikl známý zámek Karlova Koruna, který byl reprezentačním sídlem, ale ještě dlouhou dobu jako sídlo panství sloužil starý chlumecký zámek. Ten koncem 18. století vyhořel, chátral a už se do něj neinvestovalo. Přestože byl nadále obydlen, už nebyl obnoven tak, jako kdyby to bylo jediné sídlo v okolí. Historie sice nezná kdyby, ale pokud by nebyla Karlova Koruna, zřejmě by byl starý zámek po požáru plně obnoven.“ |
Rekonstrukce obnášela náročnou přípravu i důsledné sledování ze strany památkářů.
„Ti samozřejmě musí dohlížet na zachování původních částí a vlastník chce, aby zároveň byly funkční, takže se společně snažíme najít průnik dvou pohledů, tedy autentičnosti a funkčnosti. Prostorové řešení v konírně jsme vraceli 200 let nazpátek, protože z průzkumu vyplynulo, že takto vypadala, když se stavěla. Prostorově a barevně je konírna zachovaná, materiály však používáme moderní. Odborníkům se nelíbily třeba baterie a umyvadla, takže jsme vybrali jiný typ, abychom byli v souladu s představami architekta a památkářů. Dobová umyvadla to však nejsou. Dveře do chodby budí dobový dojem, ale po jejich otevření návštěvník vstoupí do moderního sociálního zařízení. Stojí to tu několik set let a já doufám, že dalších několik století to vydrží,“ vysvětluje Karel Slovák.
Firma VPP Group má zkušenosti například s opravami hradu Kost, zámku v Dobříši nebo hřebčína v Kladrubech. Každá stavba je specifická, nedají se příliš srovnávat, vždy se objeví něco, co překvapí. V Chlumci šlo například o konstrukční části v konírně.
Zazděné schodiště
„Chyběly celé sloupy, byly rozpadlé, přesto strop nespadl. Protože naprosto neplnily svoji funkci, museli jsme to celé podepřít a sloupy přezdít. Překvapivé bylo i objevení zazděného schodiště. Zjistilo se, že přístup do jízdárny byl z obou stran. Muselo se to zdokumentovat, udělal se dodatečný historický průzkum a rekonstrukce se tomu přizpůsobila,“ pokračuje Slovák.
„Zajímavé je i zjištění, že Kinští používali halu nejen jako jízdárnu, ale také jako divadlo s koňmi. Už tehdy tedy měla i společenskou funkci. Při výkonu památkového dohledu jsou už kvůli požárním nebo hygienickým předpisům nutné kompromisy. Je to náročné, ale považuji za zázrak, že se podařilo získat dotace, a tak velkou přestavbu vůbec uskutečnit,“ říká Martina Kubešová.
Potvrzuje, že stavební práce běží i na samotném zámku, kde se opravuje střecha: „To je další projekt, který realizujeme s ministerstvem kultury v programu záchrany architektonického dědictví. Poté co jsme zámek odvodnili a staticky zajistili, vrháme se na střechu a na fasádu.“