Zatímco zažívali roční pobyt v provizoriu, srovnatelný se školou v přírodě, dělníci budovu základní školy v Dobřanech měnili k nepoznání.
Původní dvoupodlažní objekt získal nástavbu z lehké dřevěno-ocelové konstrukce. Úpravami prošly i původní prostory. Přestavba je tak patrná nejen zvenčí, ale i zevnitř.
Do školy se už nechodí šatnou, ale důstojným vchodem. Školní jídelna se ze stísněné místnosti o velikosti většího obýváku změnila v prostornou síň, v níž bude škola moci pořádat i kulturní akce.
Ještě před minulými prázdninami se v přízemí vedle kuchyně s jídelnou, šaten a družiny tísnilo několik tříd. To už neplatí. V přízemí vznikla nová počítačová učebna a ostatní třídy se přesunuly do vyšších pater, kam se lze nově dostat výtahem.
„V prvním patře zůstala dispozice podobná, jen třídy jsou zrekonstruované. Z malé počítačové učebny jsme udělali sborovnu, z původního kabinetu vznikla učebna, kterou můžeme používat i jako zasedací místnost. V přistavěném patře je pět tříd pro první stupeň a malá jazyková učebna vybavená počítači,“ popisuje ředitel školy Jan Grulich.
V pátek těsně před zahájením školního roku procházíme chodbami, na jejichž stěnách je bezpočet slavných citátů. Třeba Masarykův „nebát se, nelhat, nekrást“ nebo Saint-Exupéryho „Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde.“
Zabydlet školu pomohli rodiče. V srpnu dorazili na brigády
Všude kolem se na konci prázdnin ještě pracovalo. Učitelé, rodiče, dokonce i několik žáků tu pomáhali připravit vše pro pondělní zahájení výuky. Pracovat zde budou dost možná i v prvních zářijových dnech. Škola totiž převzala hotovou stavbu teprve tři týdny před koncem prázdnin.
„Tady na štaflích je jeden z tatínků. Támhle s vrtačkou, to jsou také rodiče našich žáků,“ ukazuje ředitel.
Za tři týdny museli učitelé a dobrovolníci zcela prázdnou budovu připravit na zahájení školního roku. Začínali od nuly, ve zdech nebyly ani hmoždinky. S prosbami o pomoc se na rodiče a známé škola obracela i na sociálních sítích.
Dobrovolníci pomáhali s úklidem, sestavováním nábytku i pokládáním terasové dlažby. Obrovským úkolem bylo také nastěhovat do budovy veškerý nábytek včetně několika pianin.
„Za ten rok jsme pomalu ani nevěděli, kde co máme. Bylo to rozeseté na různých skladech, některé dokonce v zimě protekly, takže jsme některé věci museli vyhodit a pořídit nové,“ přiznává ředitel.
„Tři týdny tu lítáme jak hadr na holi. Vzhledem k tomu, že nemusím připravovat nějakou třídu jako třídní učitelé, tak jsem tu opravdu byla hlavně na přenášení věcí, pak úklid a rozřezávání různých kartonů,“ směje se učitelka pracovních činností, hudební a občanské výchovy Hana Henclová, která kdysi do dobřanské školy sama chodila na druhý stupeň.
„Pamatuji, jak ta budova procházela různými přestavbami. Přistavovalo se tu, když jsem vycházela ze školy, různé úpravy se tu dělaly, když jsem před 22 lety nastoupila učit. Teď je to úplně nový barák,“ říká Hana Henclová.
Projekt se prodražil. Místo 3,5 milionu sháněli 10,5 milionu
Cesta k nové škole nebyla v Dobřanech vůbec snadná. O přístavbě se uvažovalo deset let. Když se však před třemi lety objevila možnost získat evropskou dotaci z programu IROP, škola zjistila, že bude muset doplatit asi 3,5 milionu korun za spolufinancování a neuznatelné náklady. Dotace na rozšíření škol paradoxně nekryla třeba nové šatny nebo jídelnu.
Soukromou školu zřizuje obecně prospěšná společnost Trivium plus. Mezi jejími zakladateli je i obec Dobřany, které patří budova školy. Jenže vesnice se 133 obyvateli a rozpočtem asi dva miliony korun si takový doplatek nemohla dovolit.
„Když cena stoupla o 7,5 milionu, bylo to těžké rozhodování. Měli jsme týden, abychom si řekli, že do toho půjdeme. Svolali jsme zastupitelstvo a řekli jim, že se budeme snažit peníze sehnat,“ vzpomíná Jan Grulich.
„Bylo to velké dilema, ale nakonec jsme do toho šli s rizikem, zda se peníze seženou,“ přitakává starosta Dobřan Michal Moravec.
Škola původně počítala s cenou stavby 23,8 milionu korun včetně daně, dalších 3,2 milionu mělo stát vybavení a technologie, přičemž dotace pokryje 23,1 milionu korun. Jenže stavba se nakonec kvůli vícepracím a úpravám projektu prodražila na 30,4 milionu korun s daní. Oproti původně předpokládaným zhruba 3,5 milionu korun tak musela škola získat na dofinancování 10,5 milionu.
Částku sehnali z dotací, beneficí, darů. Lidé a firmy také půjčili
„Když se rekonstruuje starý dům, vždy se najde něco, s čím se nepočítalo. Naštěstí to zdražení bylo dávkované. Kdyby mi na začátku někdo řekl, že musím sehnat za rok 10,5 milionu, nevěřím, že bychom do toho šli. Nemůžeme si vzít ani úvěr, protože ho nemáme z čeho splácet,“ upozorňuje Grulich na to, že škola disponuje pouze neinvestičními penězi.
„Kdybychom na začátku věděli, do čeho jdeme, myslím, že bychom do toho asi nešli,“ souhlasí Moravec.
Škole se nakonec podařilo takřka nemožné. Z potřebných 10,5 milionu korun nyní schází pouhých 400 tisíc. Jen na transparentní účet poslali rodiče, přátelé školy či místní malé firmy asi dva miliony korun, včetně výtěžků z benefičních akcí.
Zhruba 3,5 milionu přispěl v různých dotacích Královéhradecký kraj. Přes milion dala na spoluúčasti i obec Dobřany. Další milion škole věnoval Petrof z dražby piana Republica. Přispěly i nadace Zeměkvět, ČEZ nebo škodovka, která má závod v nedalekých Kvasinách.
Dalších 17 milionů korun lidé a firmy škole půjčili, než jí přijdou peníze z dotace, která se vyplácí zpětně. S žádostí v bance ředitel narazil. Škola zatím nepočítá s tím, že by navyšovala počet žáků. Dál jich chce mít ve třídách kolem dvaceti. Papírově však kapacita stoupne ze současných 180 na 230 dětí.
Minulý rok strávili školáci učením na autokrosovém závodišti i faře:
5. listopadu 2018 |