Tradiční sochy, metalurgické malby, pronikavé krajiny, ale také instalace stvořená umělou inteligencí. Zcela odlišné přístupy k tvorbě si lze na jednom místě prohlédnout v Trutnově.
Na trojici výstav v bývalé elektrárně z roku 1912 se sešli sochař Ladislav Vlna, čtyři malíři z Německa, Polska i České republiky a kreativní skupina HOMO_DIGITALIS_3.2.1.
Zimní výstavní cyklus si EPO1 poprvé vyzkoušelo na přelomu loňského a letošního roku, kdy v turbínové hale vystavilo novodobé variace Braunových Ctností a Neřestí od Matyáše Chocholy i rozměrné dřevořezy a linoryty Jana Vičara. Také tentokrát trojice výstav přináší rozmanitou ukázku moderního umění.
„Chceme dělat nejen špičkové projekty, ale zároveň jim dávat scénografický přesah a příběh,“ sdělil ředitel EPO1 Jan Kunze.
To platí pro výstavu Tvor sochaře a malíře Ladislava Vlny. Jeho dosud nejrozsáhlejší projekt je v industriálním interiéru turbínové haly pojat jako scénograficky vystavěný celek. Ukazuje proces vzniku uměleckého díla a zároveň je metaforou zrození člověka.
„Výstava tematizuje pojem tvora jako žijící pohybující se bytost i jako sochařský výtvor, v němž se otiskuje zápas s hmotou,“ uvedl Jan Kunze.
Výstava začíná sochařskými formami, modely a velkoformátovými kresbami uhlem na plátno, nad kterými levitují hlavy ze svařované nerezové oceli. Na podestě haly pokračuje sochami lidských postav z betonu, sádry či epoxidu a vrcholí pět metrů vysokou a několik stovek kilogramů vážící metalurgickou malbou Tvor, která je zavěšená ke stropu haly soustavou ocelových lanek a táhel.
Místo štětce plamen
Monumentální hlava z nerezové oceli je složena z několika dílů, Vlna ji vytvořil speciálně pro trutnovskou výstavu. „Dostat ji nahoru nebylo tak složité, náročnější bylo správně vyvážit jednotlivé díly proti sobě a dostat je do správného tvaru. Když jsme zatáhli za lanko na jedné straně o dva centimetry, pohnuly se všechny díly na druhé straně o deset centimetrů,“ vysvětlil autor.
Komentované prohlídky a křest publikaceNovou publikaci Tvor sochaře Ladislava Vlny pokřtí v sobotu 21. února ve 14 hodin v Centru současného umění EPO1 v Trutnově. Váže se k aktuální výstavě v bývalé poříčské elektrárně. V 15 hodin následuje prohlídka výstavy Tam, kde světlo nevrhá stín komentovaná výtvarníkem Jiřím Hauschkou. Výstava představuje tvorbu čtyř evropských malířů. Od 16 hodin si návštěvníci s tvůrci ze skupiny HOMO_DIGITALIS_3.2.1 projdou jejich intermediální výstavu. |
Na zdech visí také menší metalurgické malby, jež jsou výsostnou technikou Ladislava Vlny. Vznikají zahříváním, žíháním a broušením ocelové desky, umělec místo štětce používá plamen.
„Tepelným zpracováním dostávám na povrch oxidy, které mají různou barevnost,“ dodal Ladislav Vlna.
Výstava Tam, kde světlo nevrhá stín spojila kvartet evropských malířů: Tilla Gerharda a Fritze Bornstücka z Německa, polského umělce Marka Batorského a českého malíře Jiřího Hauschku. V jejich krajinách se realita či její fragmenty prolínají se vzpomínkou, podvědomím, imaginací i jemnou ironií. Výstava je pozvánkou do míst, kde světlo dopadá jinak.
„Hlavním tématem je krajina, ve které se člověk pohybuje, kterou mění a přetváří, ať už pozitivně nebo negativně. Gerhardovo halucinační barevné pole, Bornstückovy záhadné fragmenty, Batorského temně imaginativní vrstvy malby i Hauschkův meditativní svět mezi snem a bděním vytvářejí dialog o tom, co zůstává, když už vše podstatné zmizelo,“ poznamenal kurátor výstavy Jan Kunze.
Obří malby, křehká vlákna i podsvětí. Trutnovské EPO1 má čtyři nové výstavy |
Jiří Hauschka stejně jako ostatní umělci při prosincové vernisáži vyzdvihl velkolepé prostory EPO1. „Vždycky když sem přijedu, jsem tím fascinovaný znovu a znovu. Nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, ale zatím se ta intenzita pořád zvyšuje,“ pronesl pražský malíř.
Budoucnost, která už začala
Zcela odlišnou perspektivu současného umění demonstruje intermediální výstava AI ORACULUM – The Future Is Now! z dílny umělecké skupiny HOMO_DIGITALIS_3.2.1.
Petr Profen Mareš a Martina Kopecká Jurčeková s týmem zkoumají hranice umění, vědy a nejnovějších technologií. Experimentují s estetikou umělé inteligence a filozofií transhumanismu, zabývají se otázkou proměny Homo Sapiens v Homo Digitalis.
Jejich hybridní instalace v bývalé strojovně propojuje svět umělé inteligence, digitálních mýtů a kybervěštby do podoby vizionářského prostředí, ve kterém se spekuluje o budoucnosti, která už začala. V AI kapli promlouvají virtuální sudičky Singularita, Synergie a Symbióza, s rokem 2045 zvěstují příchod technologického bodu zlomu, kdy se zrodí nová plně digitalizovaná lidská bytost. Koncept se opírá o futurologické předpovědi Raye Kurzweila.
Kultura se dotovat musí, vysvětluje ředitel obří galerie v Trutnově |
Autoři pracují s nástroji umělé inteligence, holografickými objekty, virtuální realitou, audiovizuální projekcí i s digitálním odpadem. Upozorňují také na environmentální dopady pokročilých technologií.
„Instalace vytváří komplexní, imaginativně-imerzivní prostředí, v němž se návštěvník ocitá mezi dvěma póly – utopickým snem o ‚virtuálním ráji‘ a dystopickou vizí kyberapokalypsy,“ řekl Jan Kunze.
