„Už jsem byl rozhodnutý, že to zruším, ale nakonec se ještě snažíme, aby se letošní ročník uskutečnil. Stále však není jistého nic.“ Tak ještě nedávno mluvil organizátor sympozia Martin Samohrd.
Nakonec se obavy o příjezd sochařů a včasné zajištění celé akce podle něj nenaplnily.
„Věci se posunuly, vypadá to dobře. Účast již máme potvrzenou od tří ze čtyř vybraných umělců z Japonska, Litvy a Německa. Ještě čekáme na odpověď Oleny Dodatko z Ukrajiny. Mohu však s jistotou říci, že sympozium bude.“
 |
Z Německa do Hořic dorazí Robert Schmidt, z Litvy Algimantas Šlapikas a z Japonska Hiroyuki Asakawa. Právě japonská účast trápila organizátory nejvíce.
„Jednal jsem s ministerstvem zdravotnictví, jak ho sem dostat, co pro to musím udělat a co musí udělat on. Naše strana říkala, že za určitých podmínek může přijet, ale on mi zase psal, že ho do Česka nepustí. Nakonec se to podařilo domluvit. Akorát s tím bude mít Hiroyuki Asakawa vyšší výdaje spojené s cestou, ty mu však proplatíme. Samozřejmě se ještě může stát, že se v Japonsku situace zhorší a vláda zakáže cestování,“ připustil Samohrd.
Zájem sochařů z celého světa o účast na hořickém sympoziu je obrovská. Pořadatelé musejí vybírat ze stovek žádostí.
„Počet přihlášek se stále zvyšuje, naposledy jsme dostali přes 360 žádostí. Máme z čeho vybírat, ale dá to práci. Musíme zjistit, co každý dělá, získat fotografie alespoň deseti prací a pak rozhodnout koho pozvat,“ vysvětlil Samohrd.
„Pracuji na tom vždy měsíce a měsíce, hledám v literatuře nebo na internetu. Když se nám někdo líbí, pozveme ho. Má to tu výhodu, že známe jeho práci, líbí se nám a on si může sám zvolit, co tady vytvoří. Na jiných sympoziích musí předložit návrh, udělat výkresy a model a potom se vybírá konkrétní socha,“ řekl Martin Samohrd. Už před časem ohlásil, že letošní ročník setkání sochařů bude poslední.
„Chceme skončit. Když to po nás nepřevezme někdo mladý, bude konec. Jsem u organizace sympozií dvacet let, je mi sedmdesát a je to stále obtížnější. Žádný nástupce se však nerýsuje,“ uvedl Samohrd.
Organizaci sympozií s tradicí od roku 1966, kdy stál u základu proslulý Vladimír Preclík, znovuobnovených po listopadu 1989 převzal v roce 2002 s hořickým akademickým sochařem Romanem Richtermocem (reportáž ze sympozia před pěti lety čtěte v článku Hořický lom se změnil v ateliér).
Kdo si vezme sympozium na starost
Později přibyla i akce Nábřeží sochařů, po níž díla vytvořená v Hořicích dočasně zdobí labské nábřeží v Hradci Králové. „Uvidíme, zda se podaří opět zajistit vystoupení filharmoniků a ohňostroj. Na to máme ještě měsíc,“ podotkl k letošnímu Nábřeží sochařů Samohrd.
Nejistota okolo budoucnosti akce je cítit i z nedávných slov starosty Hořic Aleše Svobody (Šance pro rozvoj):
„Pořádání sympozia je náročné organizačně i finančně, takže se už několik let koná jednou za dva roky. I proto, že nám do města přibylo každý rok čtyři či pět soch a my jsme se dostali do situace, kdy jsme je neměli kam dávat. V současnosti pro to není úplně jasně definovaný prostor. Další věcí je, jestli má vůbec smysl, aby přibývaly další a další sochy. Je také otázka, jestli se neposunout jiným směrem. K nějakým změnám asi dojde, avšak město sympozium nadále podporuje.“
Podpora zazněla i od vedení Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích. Otázka, kdo by akci náročnou na přípravu pořádal, však zůstává otevřená.
„Věřím, že sympozium budoucnost má. Teď však nevidím nikoho, kdo by si to vzal na starost. Samozřejmě pokračování rádi podpoříme, je to akce významná pro celý náš obor, ale škola si to pod sebe vzít nemůže. Myslím si, že je to spíš na vůli našich absolventů,“ řekl ředitel školy Petr Malý.