Když se Dominik Feštr ohlíží za sezonou, která Prachovským skalám přinesla nejen rekordní počty návštěvníků a tedy i tržby, ale na druhé straně i posprejované skály či amatérské lezce, povzdechne si jen: „Musíme mít trpělivost.“
Prachovské skály patří mezi nejnavštěvovanější přírodní rezervace v republice. Má to nějaké nežádoucí dopady?
Minulý rok byla návštěvnost opravdu rekordní - 162 tisíc lidí. Naštěstí jsme ještě nemuseli sáhnout jako v Adršpachu k uzavření skal (v Adršpachu loni kvůli velkému náporu turistů několikrát došlo k uzavření příjezdových cest, pozn. red.). Samozřejmě, také nám lidé scházejí z trasy a chodí, kde nemají. Další věcí je bezpečnost - lezou po skalách, to však nejde uhlídat. Jednou to může být důvod k uzavření skal. V některých místech jsou vzácné rostliny, které neukáznění návštěvníci mohou zničit. Pak tu je nebezpečí, že když jsou někde popadané stromy, lidé tam chodí i přes zákaz. Ale uzavření nezáleží jen na nás. Musíme mít trpělivost.
Jako majitelé skály uzavřít nemůžete?
To nezáleží pouze na nás. Jsme v chráněné krajinné oblasti (CHKO) a každý náš krok musí být schválený. Je tady nastavený nějaký režim. Opravdu tady nemůžeme těžit pískovec nebo si uzavřít skály, kdy chceme. Všechno musí projít přes CHKO. Za ty roky jsme si k sobě našli nějaký vztah a víme, co si můžeme dovolit. Zatím to funguje.
Mluvil jste o Adršpachu, který trápí živelná doprava. Jak je tady vyřešeno parkování?
Také nám tady v hlavní sezoně parkují návštěvníci, kde nemají. To je problém, který tady bude vždy. Situace se zatím pokaždé vyřešila nějak sama.
Do skal míří i cyklisté. Je to problém?
Ve skalách nemají co dělat. Když nějakého chytíme, ujede před námi. Pak se najdou i takoví, kteří sem zajedou omylem a kola tlačí i po schodech. To se dá pochopit.
Pojďme probrat kauzu posprejované skály...
S vedením CHKO jsme se dohodli, že to zatím necháme být. Hlavně popravdě nevíme, kdy se to tam objevilo. Jsou domněnky, že to tam bylo už třeba rok. Volala mi spousta firem, která mi nabízela likvidaci, ale to nechceme.
Je velký problém skály před nezvanými hosty ohlídat?
Samozřejmě. Do skal vede milion cest a milion možností, kde něco posprejovat. Spíš mi vadil ten mediální humbuk, který kolem toho byl. Tady se skoro dva měsíce nemluvilo o ničem jiném než o tom, že někdo posprejoval skály. Myslím si, že to za to vůbec nestálo. Sám autor si takovou popularitu ani nezasloužil. Je to i návodné.
Pocházíte z rodu Schliků a nesete titul hraběte. Byla to pro vás v životě výhoda?
Zažil jsem komunismus. To byla doba, kdy se tím člověk raději moc nechlubil. Vlastně se dá říct, že to přetrvává. Teď se to zase otočilo tím směrem, že lidé závidí. Říkají, že máme majetky. Ale nikdo už nevidí tu práci, kolik je kolem toho starostí.
Schlikové dostali zpět Prachovské skály po roce 1989 v restituci. Kdy jste je dostal na starost vy?
Dostali jsme je asi v roce 1996, ale to si nejsem úplně jistý. Osobně jsem je dostal na starost před deseti lety.
To je poměrně dlouhá doba. Jakou změnou skály za ten čas pod vašima rukama prošly?
Řekl bych, že prošly výraznou změnou. Když jsem nastupoval, řádila kůrovcová kalamita, i když asi trochu menší než nynější. Vlastně tam, kde nyní vidíme vykácené pláně, býval dříve les. Skály nebyly vůbec vidět, což byla pro jejich podobu zásadní změna. Ze začátku byl z toho poměrně velký poprask, protože se to lidem nelíbilo. Když tam vznikla holá paseka, lidé nám říkali, jestli jsme se nezbláznili. Ale v podstatě nebylo jiné řešení. S CHKO jsme se dohodli, že se to vykácí. Hned jsme vysázeli nové stromky a teď už to zase vypadá pěkně.
Jak dlouho ještě bude trvat, než skály zase obalí koruny stromů?
Myslím, že za deset let skály opět nebudou vidět.
Stopku nevydala ani EmmaPodle Petra Kořínka z Chráněné krajinné oblasti Český ráj existuje pouze teoretická možnost uzavření Prachovských skal. „Je to les, který je v majetku právnické osoby. Ze zákona ho mohou uzavřít pouze z důvodu ohrožení majetku nebo v případě, že by z nějaké části chtěli udělat oboru,“ říká Kořínek, který zdůrazňuje, že takový krok není možný už z principu. Pokud by rod Schliků i přesto trval na uzavření, jedinou možností je dohoda s CHKO, s obcí a dalšími subjekty. „Když vzpomenu na orkán Emma, který v Prachovských skalách řádil asi před deseti lety, opravdu tehdy vyvstala otázka uzavření části skal. Centrální část lesa byla tenkrát v dost havarijním stavu. Schlikové svolali radu, na které jsme se sešli CHKO, horolezci, policie a Schlikovi, kteří zvažovali část skal zavřít. Důvodem bylo zajistit bezpečnost veřejnosti. Kdyby se oni jako majitelé rozhodli skály uzavřít, my bychom samozřejmě proti nebyli,“ vzpomíná Kořínek, ale připomíná, že proti uzavření byla obec i horolezci. „Není možné, aby se skály třeba uzavřely jen pro veřejnost a zůstala výjimka pro horolezce a myslivce. Buď pro všechny, nebo pro nikoho. V zákoně neexistuje žádná jiná možnost,“ zdůrazňuje. Podle Kořínka se situace vyřešila k všeobecné spokojenosti, poškozené stromy byly zlikvidovány. „Jedinou možností k uzavření tedy je, když se vyskytne problém, který ohrožuje návštěvníky, případně pokud dojde k ohrožení přírodních hodnot,“ uzavírá Kořínek. |
Se současnou kůrovcovou kalamitou se zdejší lesy vyrovnávají lépe?
Kůrovec přichází od Moravy a postupuje pomalu. Tady to zatím není tak strašné. Zdejší stav přičítám tomu, že se o to snažíme starat. Když najdeme napadený strom, ihned jej skácíme. Další věc je, že nemáme lesy ve velké rozloze, třeba oproti Jeseníkům a Vysočině, kde si kůrovec v ohromných smrkových porostech lebedí. Tady jsou takové ostrůvky lesů, k tomu jsou tu zastoupeny břízy a modříny.
Kůrovcová kalamita jistě není jediným problém, který tady je. Co vůbec obnáší starat se o takový majetek, jakým jsou právě Prachovské skály?
Beru to jako firmu. Nejdražší věci jsou ty, které běžný návštěvník nevidí - kanalizace či vodovod. Pořád jsou tady nějaké problémy. Samo to tady určitě neroste. Musí se hlídat zábradlí, stromy a další věci. Člověk jede na dovolenou a má strach, co se tady za ten týden stane. Rozhodně to není tak, že začne sezona, vybereme vstupné a necháme to žít vlastním životem.
Prachovské skály jsou oblíbeným místem filmařů. Jak často tady natáčejí?
Asi čtyřikrát do roka. Každý si myslí, že se tady natáčí pohádky, ale skály vyhledávají především zahraniční filmaři na akční filmy.
Co je sem láká?
Vždy přijedou a proběhnou to tady. Říkám jim, až to prozkoumají, sám jim ukážu místa, kde chtějí natáčet všichni. Jsou to místa mimo turistické okruhy - skalní soutěsky a rozcestí.
