Na vizitku bych si dal Uffo i lanovku na Sněžku, říká šéf stavební firmy

  9:56
Generální ředitel stavební společnosti BAK Radek Mrázek očekává, že dopady koronaviru firma pocítí nejdříve za tři roky. „Vláda teď nesmí zastavit investice,“ říká v rozhovoru pro MF DNES. Firma například letos dokončuje tendr na velkou přestavbu Oblastní nemocnice v Náchodě.

Generální ředitel stavební společnosti BAK Radek Mrázek. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Už dávno není trutnovský BAK jen regionálním hráčem na českém stavebním trhu. Své aktivity cílí na celou republiku, aktuálně má rozestavěno přes tři desítky zakázek.

Klíčové pro BAK bylo, že zahraniční zaměstnanci jeho dodavatelů na jaře neopustili republiku a výroba mohla pokračovat bez omezení. Šéf firmy Radek Mrázek v rozhovoru pro MF DNES vysvětluje, že firma má zakázky na více než rok dopředu a očekávaná krize se proto projeví s velkým odstupem.

„Už nyní je vidět, že soutěže jsou ostřejší a nabídek je víc. Někomu dochází práce a v tendrech, kde dříve byly tři až pět nabídek, jich je dnes běžně deset nebo dvanáct,“ říká Radek Mrázek.

Jaký byl pro vás letošní první půlrok?
Velmi hektický. Stavařina funguje trochu jinak než jiná odvětví. Máme ohromnou setrvačnost dopředu i dozadu. Tím, že máme nasmlouvanou spoustu zakázek, není jednoduché zastavit stavbu, protože škody by byly opravdu rozsáhlé. Vyplatí se raději pořád jet. My jsme paradoxně v březnu a dubnu na některých stavbách dokonce zrychlili, protože někteří investoři oddálili zahájení staveb a dodavatelské firmy cítily, že když nebudou pracovat, nebudou mít na mzdy. Na jednu stavbu tak najednou přišlo třeba o 30 lidí víc než předchozí den.

Na jak dlouho dopředu sjednáváte zakázky?
Proto, že jsme větší firma, snažíme se koukat dopředu na rok, rok a půl. Máme hodně bytových projektů, stavíme nemocnice. To vše se staví dva až tři roky. Na tom je krásně vidět to zpoždění. Vloni jsme měli obrat dvě miliardy, letos se blížíme k miliardám třem.

Nakolik se vás dotklo uzavření hranic při koronakrizi?
Nás se moc nedotklo, protože máme jen pár dělníků z Lubawky, takže jsme to řešili operativně. BAK má asi 260 zaměstnanců, další jsou subdodavatelé. Tam jsme měli možná štěstí v tom, že dělníci z Ukrajiny neodjeli zpět domů. Také když byly Velikonoce, tedy kritický bod, kterého jsme se všichni báli, zůstali v Česku. Naštěstí si uvědomili, že doma nemají žádnou práci a zpátky se nedostanou. Větší problém byl u firem, které mají lidi ze Slovenska.

Když se podívám na stavbu, uvidím tam kromě vašich zaměstnanců tam i subdodavatele?
Přesně tak. My bychom dnes byli schopní pokrýt vlastní kapacitou tak třetinu obratu. Zbytek je o subdodavatelích. Je to ohromné portfolio - dlažby, obklady, sanita, elektrikáři. Ta kapacita je ohromná, ale na druhé straně u investorů je vyšší tlak na řízení staveb. Chtějí, abychom tam měli spoustu lidí, kteří ji budou efektivně řídit a dohlížet na kvalitu. Stavařina se za posledních deset let hodně změnila.

Kolik máte nyní rozestavěných objektů?
Myslím, že teď by to mělo být kolem 30 až 35 staveb. (například parkovací dům P+R na Černém Mostě v Praze, nemocnice v Náchodě, parkovací dům v Peci pod Sněžkou, hradecké muzeum, bytový komplex v Praze nebo byty v Hradci Králové, pozn. red.)

Objíždíte ta staveniště?
Dostanu se na stavby sporadicky. Většinou na slavnostní zahájení a občas na kontrolu, třeba když se chce potkat investor. Oni mě také všude tahat nechtějí. Je to věcí výrobního ředitele a jeho podřízených.

Čekáte, že se následky koronaviru projeví příští rok nebo později?
Už nyní je vidět, že soutěže jsou ostřejší a nabídek je víc. Někomu dochází práce a v tendrech, kde dříve bylo tři až pět nabídek, jich je dnes běžně deset nebo dvanáct. My děláme větší objemy, takže potřebujeme vidět daleko, ale menší firmy jsou operativnější a tam už se to může projevit. Myslím, že v polovině příštího roku už to bude krušnější.

Obáváte se výpadků ve veřejných rozpočtech a dopadu toho na zakázky?
Řekl bych, že ani ne. Když už se kope, obavy nejsou.

Mám na mysli příští rok...
Všichni přemýšlíme, jak to bude dál fungovat. Teď se navýšil schodek státního rozpočtu a zakázky, které byly na letošní rok odsouhlasené, jedou. Ukáže se to příští rok, ale je to jedna z mála věcí, která je ovlivnitelná dotacemi nebo investicemi do infrastruktury. Privát nepodpoříte, protože ten si jde vlastní cestou.

Jak velký je u vás podíl veřejných zakázek?
Pořád jsme víceméně na straně privátu. Ještě v roce 2015 jsme dělali 90 procent privát a 10 procent veřejného zadavatele. Teď se to trochu otočilo a jsme zhruba na 60 procentech privátu a 40 procentech veřejných staveb.

Cítíte v soukromém sektoru nervozitu?
Už poslední rok nebo rok a půl jsme z něj cítili, že bude brzdit. Musíte privát rozložit na výrobu a logistiku a na bydlení. U výroby už byl vidět útlum. Neinvestovalo se, spousta firem z automotive měla připravené projekty i se stavebními povoleními, ale nepouštěli to, protože ta jejich „matka“ v Německu nebo jinde řekla: „Přijde nějaká krize, neinvestujte.“ Bylo tedy dobré, že veřejná správa se rozjela a začala fungovat víc. Jestli teď vláda neudělá tu chybu co minule, že by zastavila veškeré investice, bude to dobré.

Od některých politiků slýcháme, že teď je šance stavět výhodněji. Myslíte, že ceny mohou spadnout jako při minulé krizi?
Tlak na cenu je, ale už nepadá tolik. Za poslední čtyři roky jsme museli výrazně navyšovat mzdové náklady a naše režie tak každým rokem rostly o pět procent. Podobné to bylo u dodavatelů. Naše marže jsou prakticky pořád stejné. Potřebujeme mít jedno až dvě procenta zisku a udržet správní režie, které se nám kvůli mzdovým nákladům zvedly. Nemyslím si proto, že ceny spadnou o třicet procent. Na to už dnes není kapacita, protože cena práce je někde jinde a materiál šel nahoru také. Soutěžemi to může jít třeba o deset procent dolů, ale ne o třicet. To už se nevrátí.

Kdy se ve stavebnictví odrazí současné problémy firem?
Očekávám, že první investice v privátu, na nichž se dnešní stav projeví, budou v roce 2022 nebo 2023. Ty strojní firmy pocítí krizi hned, ale během roku a půl dokážou rychle nastartovat. Jenže do té doby pojedou z rezerv a pak potřebují dva tři roky, aby ty peníze zase vydělaly. Jestli budou investovat, bude to kolem roku 2023. Ale někdo třeba má rezervy a využije situace za rok, protože koupí levněji.

Nedávno jste zkolaudovali přístavbu nemocnice v Náchodě. Nakolik je to specifická stavba?
Je to nemocnice nabušená technologiemi pro 21. století. Spousta firem se s tím setkává poprvé. Vidím to tak, že největší výzva to bude pro kraj, aby vše oživil a dal dohromady. Dnes mají mercedes a musejí se ho naučit efektivně řídit. To bude náročné i pro zaměstnance.

Dá se ten projekt s něčím srovnat?
Stavíme teď v pardubické nemocnici, ale to je podstatně menší. Máme menší projekt také v Trutnově. Taková investice určitě není běžná. Hlavně, do nemocnic se dlouho neinvestovalo. Před 10 až 12 lety se to zastavilo a teď se do nich opět začíná investovat. Projektů, které budou i větší, než je náchodská nemocnice, se po celé republice připravuje docela dost.

Je to pro vás dobrá reference?
Je to věc, která nás může posunout k dalším takovým zakázkám. Pro nás je vždy lepší být koncentrovaní do jedné velké stavby než mít lidi rozstrkané po celé republice a vše řešit na dálku.

Kterou stavbu byste si dal na vizitku? Na kterou rád vzpomínáte?
Je jich víc. Hodně se účastníme soutěže Stavba roku a měli jsme v ní několik úspěchů. Když budu patriot, je to třeba trutnovské Uffo. To je deset let starý objekt a když tam přijdete, vypadá, jako kdyby ho otevřeli vloni. Je to úžasně naprojektované, obrovsky nadčasově udělané a funkční. Pak třeba lanovka na Sněžku, což byla výjimečná stavba v tom, že jsme tam beton pomalu nosili v kýblech. Bylo to opravdu specifické, takových zakázek moc není. Stavbou roku byly také Tyršovy sady v Pardubicích. Ten park je nádherný, ale také měl porodní bolesti. Pěkné jsou i garáže v Gayerových kasárnách v Hradci Králové.

Ty navíc provozuje vaše dceřiná společnost ISP, která má v Hradci na starosti parkování...
Máme tam ředitele, u kterého je parkování prožrané až do morku kostí. Snaží se rozvíjet smart city, rozumět chování lidí, efektivně vymýšlet systémy parkování. Právě v gayerkách jsme uplatnili spoustu jeho nápadů. Má objetou celou republiku, komunikuje s výrobci parkomatů, dívá se, jaké systémy fungují ve světě. Gayerky jsou pro mě proto technologicky zajímavá budova.

V Hradci Králové plánujete ještě parkovací dům na Slezském Předměstí. Jaký tam je výhled?
Jsme teď v procesu územního řízení a stavebního povolení. Byli bychom rádi, abychom povolení získali v roce 2021 a potom podle financí začneme stavět. Musíme na to ovšem nejdřív vydělat. Vidím to tak na rok 2023 nebo 2024.

Jak se v parkovacím byznysu v Hradci projevil koronavirus?
Tři měsíce jsme neměli žádné příjmy. Ani pak se to nenastartovalo tak rychle, jak jsme si mysleli. Výpadek tam byl proto docela velký. Mysleli jsme, že po obnovení placeného stání se to do měsíce vrátí, ale byly to tři čtyři měsíce, než jsme se dostali na loňská čísla. Výpadek tam je tedy skoro půl roku.

Nakolik je potíž v tom, že vy máte parkomaty, ale cenu určuje město?
Je to problém a moc nechápu, proč se to tak udělalo. Od začátku koncese jsme nevalorizovali cenu. S magistrátem komunikujeme, chtěl by, abychom vybudovali další parkovací domy, protože je to efektivní. Kde v Hradci potřebujete zaparkovat, tam zaparkujete. Systém je funkční. My bychom s dalšími domy neměli problém, ale muselo by projít zdražení, protože systém ty peníze nevygeneruje.