Díky vzácným druhům bude letecká střelnice u Hradce přírodní památkou

  15:46
Někdejší letecká střelnice ukrytá v lesích kousek od Hradce Králové se stane přírodní památkou. V podmáčeném území, na které dříve dopadaly cvičné pumy, se daří ptákům, obojživelníkům i vzácné vážce.

Jako v ruské tajze si může připadat člověk, který v hradeckých lesích zabloudí do někdejší letecké střelnice mezi Bělčí a Bělečkem. Převážně jehličnatý les na několika metrech končí a střídají ho tisíce bříz, vřesoviště, jezírka a krajina, která je i po několika desetiletích roztrhaná výbuchy a střelbou.

A protože na střelnici se mimořádně skvěle daří mnoha chráněným živočichům, v těsné blízkosti Hradce Králové přibude další přírodní památka. Chybí už jen zpracovat plán péče, avšak to by mělo být spíš formalitou.

„Vzniknou tu bezlesé prostory a další tůně, u kterých se řeší umístění a velikost. Musí se také zasáhnout do březových porostů. Pro nás je to bonus jen s jediným drobným omezením, protože tu nebudeme moct skládkovat dřevo. Samozřejmostí bude volný přístup pro návštěvníky,“ říká Milan Zerzán, ředitel Městských lesů Hradec Králové.

Armáda střelnici, jež vznikla už v roce 1939, přestali vojáci používat přesně před 30 lety, avšak dodnes tu jsou pozůstatky jejich činnosti. Nejnápadnější je bunkr s metr silným stropem a úzkou pozorovatelnou pro miniposádku sledující přesnost bombardování a střelby. Na jedné z vybetonovaných patek určených nejspíš pro chráněný vjezd je vyryto III. 1961.

Ještě před několika lety tu leželo asi 400 vyřazených pneumatik pospojovaných řetězy a vyskládaných do velkých kruhů - terčů pro útočící piloty.

Dodnes se tu však dají bez potíží nalézt zavrtaná torza cementových pum i kovové střepiny. Ale protože se tu válela i spousta měděných patron, střelnice se stala častým cílem hledačů kovů.

Názorná učebnice biologie

V 80. letech to bývala bezlesá 23hektarová plocha, kde byly i dřevěné atrapy tanků. Dodnes tu jsou i protipožární nádrže. Celá oblast má vysokou hladinu spodní vody a mohla by sloužit jako názorná učebnice biologie.

Není náhoda, že se sem brzy nastěhovaly chráněné druhy živočichů, jejichž skladba se od roku 1990 proměnila. Armáda zanechala nezalesněné a podmáčené území, kde se dařilo například vzácnému druhu sluky bekasině otavní. Líbilo se tu i dudkovi chocholatému, skřivanu lesnímu, lindušce lesní nebo ropuchám obecným.

Když střelnice nekontrolovatelně zarůstala břízami a olšemi, vystřídala bekasinu otavní velmi podobná sluka lesní. Ochranáři tu pozorovali i vzácnou sovu kulíška nejmenšího, drozda zpěvného, velmi se tu daří i čolkovi horskému, který se jinak v nížinách téměř nevyskytuje. Nejvzácnějším obojživelníkem je skokan ostronosý, jehož samci v době rozmnožování zmodrají.

Pravděpodobně největší vzácností někdejší střelnice je trvalá populace vážky jasnoskvrnné, která patří mezi zranitelné druhy.

S prvními úpravami bývalé letecké střelnice se začalo v roce 2004, kdy se obnovily tři tůně, před pěti lety prohlubování jezírek pokračovalo a navíc tu ochranáři prořezali vegetaci a vznikla osluněná místa.

„Do budoucna tady počítáme s dalšími a ještě větší tůněmi. Se statusem přírodní památky na ně i další údržbu dostaneme příští rok peníze,“ upozorňuje Zerzán.

Rozšiřování tůní se netýká pouze střelnice. Městské lesy se pustily do budování umělých a rozšiřování stávajících jezírek a mokřadů už v roce 2018. Slouží nejen jako napajedla zvěře, ale také jako útočiště pro obojživelníky a hmyz. Pokračovat v práci budou lesníci i letos, přestože na sucho si hradecké lesy nyní stěžovat opravdu nemohou. A paradoxně i díky teplé zimě.

„Možná by mě někdo vyvedl z omylu, ale připadá mi, že když celou zimu prší a voda se vsakuje, je to lepší, než když mrzne a veškerá voda odteče. Například sloupec vody v lokalitě Zbytka je o tři čtvrtě metru výš než loni ve stejnou dobu,“ podotýká Zerzán.

Padaly tady bomby i stíhačky

Za minulého režimu se takové zprávy nesměly dostat na veřejnost a dnes už se na ně zapomnělo. Cvičné bombardování hradeckých lesů si vyžádalo několik vážných leteckých havárií i tragikomických nehod.

Ta nejtragičtější se stala 7. dubna 1964, kdy přímo na střelnici zahynul pilot Zdeněk Hornych. Při střelbě na pozemní cíl mu před přechodem do útoku začal hořet letoun. Vybuchla palivová nádrž, ve výšce 500 metrů se odtrhla zadní část trupu a letovod 3. letky se katapultoval. V malé výšce se však nestačil zcela otevřít padák a pilot zahynul.

Další letadlo u Bělče spadlo 1. července 1976. Pilot nadzvukového letounu MiG-21R měl naplánovaný noční navigační přelet, z hradeckého letiště se odlepil ve 22.59 hodin, jenže ve stoupání mu vysadil motor. Když se ho ani napotřetí nepodařilo spustit, zkušený pilot Zdeněk Beránek namířil stroj na neobydlený prostor střelnice, zavřel kohout paliva a ve výšce 600 metrů - sedm minut po startu - se katapultoval. MiG se zaryl hluboko do země na poli u Třebechovic, pilot bez újmy přistál asi 700 metrů od trosek a kromě požáru po výbuchu stíhačky nedošlo k žádným větším škodám ani zranění.

Poslední porouchané letadlo se už do střelnice trefilo. MiGu-21MA pilota Jana Hendrycha se utrhla lopatka v motoru, člen 47. průzkumného leteckého pluku stroj navedl na cvičiště a úspěšně se katapultoval. U Hradce Králové se cvičili i vyloženě nezkušení piloti. Proto se stávalo, že stokilové atrapy bomb padaly i mimo střelnici. „Dodnes tu takové bomby nacházíme a leckdy i na docela vzdálených místech, kde bychom je nečekali, třeba při čištění příkopů. Asi před 15 lety tu byl ohromný pumový sběr, o který se postarali sběrači kovů. Zlikvidovali jich spoustu, ale ne všechny,“ upozornil ředitel Městských lesů Hradec Králové Milan Zerzán.

O velkou paniku se v 80. letech postaral zaseknutý kulomet. Pilot měl zasáhnout cvičný cíl na střelnici, zbraň však „pokropila“ i široké okolí a zasáhla dokonce tehdejší sídlo ředitelství východočeských státních lesů na kopci u Vysokého Chvojna vzdálené vzdušnou čarou šest kilometrů. Také pamětníci osady Kováků vzdálené od střelnice asi kilometr jižně vzpomínají na den, kdy si pilot MiGu-15 popletl jejich osadu s cvičištěm a na chaty střílel z kulometu.

Jiná havárie dala 30hektarovému území lesa pojmenování Na spáleništi. Při cvičném letu v roce 1990 pilot odhodil neřízenou raketu, zasáhl koruny stromů a způsobil požár. To byla poslední kapka. Letecká střelnice byla zrušena. (zál)