Když ochranáři před dvěma lety přivezli do Hradce Králové malé stádo divokých koní, byla to událost. Zvířata měla v památce Na Plachtě najít ideální podmínky a zároveň přirozeným způsobem pomáhat přírodě. Jenže sucho, které začíná výrazně měnit i unikátní lokalitu, vyhání i tak houževnatá zvířata, kterými exmoorští poníci jsou.

Asi polovina osmičlenného stáda bude muset ještě v červnu odcestovat jinam. Přestože pastviny jsou Na Plachtě rozsáhlé, zelená potrava kvůli suchu rychle ubývá. Globální problém se podepisuje nejen na pastvě, ale i na místních rybnících a hlavně tůních, kde se dařilo mnoha chráněným druhům vážek či obojživelníků.

43 fotografií

Situace už došla tak daleko, že ochranáři museli stádu půl roku vozit vodu a ke konci zimy bylo nutné divoké koně, kteří nevyžadují žádnou péči, dokonce přikrmovat.

„Plachta vyschla a jediné místo se stálou vodou je rybník Jáma. Tento stav trval od loňského léta až do ledna a dlouhodobé zlepšení nečekáme. Chceme se vyhnout zbytečnému přikrmování, a tak část zvířat musíme odsunout. Ve hře je více lokalit,“ říká David Číp z ochranářské skupiny Jaro Jaroměř.

Případný návrat záleží na rozšíření pastvin. I kdyby se to však podařilo, nové území nemůže vzniknout dříve než za rok. „Visí to na penězích a nevíme, jestli budou. Měl by nám s tím pomoct kraj coby správce. Jeho úloha by měla být dominantní, ale on se na tom prakticky vůbec nepodílí, vše je na nás a dobrovolnících,“ popisuje Číp.

Příroda vedle zástavby přitahuje řadu živočichů

Sucho bohužel neohrožuje pouze divoké koně, ale i další živočichy. Typickými zástupci jsou třeba evropsky chráněné druhy vážka jasnoskvrnná a čolek velký. Tůně, kde pomáhaly obnovit život pásy tanků, jsou i přes propršený červen prázdné.

„Je naprosto zjevné, že vysychání tůní je pro řadu druhů velmi problematické. Prospěšné je to snad jen pro organismy, kterým škodily ryby. Úbytek živočichů skutečně pozorujeme. Přitom řada vodních druhů byla vyhnaná právě do okrajových tůní, protože jiné vodní plochy jsou často ovlivněné rybničním hospodařením,“ všímá si zoolog Michael Mikát, který Plachtu zná jako málokdo.

Před týdnem tam se studenty biologie a členy České entomologické společnosti organizoval výzkum související s uvažovanou stavbou silnice vedoucí okrajem přírodní památky do sousedního průmyslového areálu.

Nezávislý průzkum potvrdil, co biologové věděli od předchozí studie: i na území v bezprostřední blízkosti zástavby se daří širokému spektru živočichů.

„Z předběžných výsledků to vypadá, že se podařilo najít několik druhů ploštic zařazených do červeného seznamu, ale i tři druhy plazů. Od posledního průzkumu v roce 2016 je lokalita ještě bohatší,“ soudí Mikát.

Oblast trpí odvodněním, budovali jej kvůli panelákům

Plachtu sucho mění už několik let. Podle všeho trpí blízkostí města, které v létě žárem vyhání dešťové mraky. Už je to 11 let, kdy tehdejšímu hejtmanovi předal petici za záchranu hudebník Dan Bárta. Ten sem jezdil fotografovat vážky, tedy druh, který sucho devastuje nejvíc.

„Plachta byla nejvýznamnější lokalitou pro vážky ve střední Evropě, jenže řada druhů zmizela. Mohou se vrátit, ale některé druhy už to pravděpodobně nezvládnou, protože to byla jejich poslední lokalita široko daleko. To platí i pro obojživelníky. Potíže už mají i poslední dvě místa - rybníky Plachta a Jáma,“ popisuje neveselou současnost Číp.

Tůně v přírodní památce by však nemusely vysychat tak často a brzo. Problémem je prý odvodňování. To se dlouhé roky dělo v sousedních lesích a stále se to děje i na Plachtě.

Zatímco společnost Městské lesy podle ochranářů odvodňování zastavila, největším zlem a škůdcem pro celou lokalitu je kanalizace, vystavěná pro panelákové sídliště. Budování sice naštěstí pro Plachtu ochromil pád komunistického režimu, ale potrubí v zemi zůstalo. „Odvodňuje celou lokalitu. Mělo se to řešit už dávno, ale nikdy není pozdě, je potřeba kanalizaci vykopat,“ míní Číp.

Pro některé druhy je to konec, pro jiné začátek

I kdyby došlo na nejhorší a tůně by nadobro zanikly, Plachta by se nestala mrtvou zónou. Jen by nejspíš došlo k výměně a nastěhovaly by se sem druhy, pro něž není sucho fatální problém.

„Pro některé by to byl konec, pro jiné začátek. Jako v jediné lokalitě v Čechách tu například žije kriticky ohrožená dlouhoretka obecná, která je vázaná na písčiny. Plachta každopádně i v případě dlouhodobých změn zůstane cennou lokalitou,“ je přesvědčen Mikát.

„Je to tu velmi pestré, když vedle sebe žijí zvířata vázaná téměř na pouště s druhy mokřadními či lesními. Území to vždy bude významné, jen dostanou zabrat právě mokřadní druhy,“ doplňuje Číp.

Ochránci přírody přivezli exmoorské pony na Plachtu a do Josefova: