Až se za několik let bude v hradeckých Kuklenách otevírat zcela nové náměstí, některým lidem se nejspíš udělá mdlo, architekti zopakují stížnosti na urbanistickou zrůdnost a památkáři zatlačí slzu.

Na náměstí s pracovním názvem Koželuhů sice vznikne příjemná odpočinková zóna, uvažuje se také o tolik potřebném domě pro seniory, avšak snaha o záchranu pozůstatků někdejší koželužny nejspíš ztroskotá. A téměř uprostřed náměstí zůstane stát činžák s číslem popisným 111.

15 fotografií

Jeho majitel Pavel Kalina dal hradecké radnici na vyjednávání o případné směně či odkupu čas do konce dubna. Přestože současné i minulé vedení města se s tím, že dům tu zůstane jako memento, smiřují jen velmi těžko, do dnešních dnů se nestalo nic, co by mohlo přiblížit dohodu.

Město chtělo slevu 10 milionů

„Město jsem písemně informoval, že po 30. dubnu již nebude možné další jednání. Ozval se jen náměstek pro majetek města Pavel Marek, že všechny ostatní z rady města osloví, zda má jednat o případném odkupu. Nikdo se však neozval, je ticho po pěšině. Beru to tedy jako uzavřenou záležitost. Myslím, že já jsem udělal pro dohodu maximum,“ řekl Kalina.

Podle informací MF DNES tržní odhad ceny problematického činžáku se pohybuje mezi 15 až 17 miliony korun, jenže město operovalo s posudky, které hovoří o maximální ceně 7,5 milionu. Najít kompromis se nepodařilo, už dříve se nenašlo východisko ani v uvažované směně za část domu v Mánesově ulici.

„Město po nás vlastně chtělo slevu deset milionů korun z tržní ceny. Argumentovalo, že jsem to koupil lacino a nabízených sedm milionů možná pokryje mé investice. Musel jsem jim sdělit, že jsou za tím nejen peníze, ale i osm let velké práce,“ uvedl Kalina.

Sám po krachu dohod začal pracovat nejen na rekonstrukci činžáku, ale i na jeho růstu do výšky i šířky. „Dům chci přestavět z dvoutraktu na trojtrakt a minimálně o jedno patro zvýšit, aby na střeše vznikla terasa s výhledem na náměstí,“ řekl.

„Názor odboru hlavního architekta zní, že lokalita může respektovat existenci činžáku, bylo by však vhodné, kdyby se problém podařilo vyřešit. K dohodě jsme bohužel nedospěli ani přes přání místních obyvatel a komise místní samosprávy. Pan Kalina vyslovil, že jej otázka až tolik netrápí, vložil do domu své peníze a začíná to komerčně užívat. Na dohodu musí být dva. Odkup by určitě byl nákladná záležitost, určitě mnohem nákladnější než ještě před několika lety,“ konstatoval náměstek primátora Pavel Marek (ANO).

S domem uprostřed relaxační zóny ostatně již počítá i dokumentace pro územní rozhodnutí.

„Pro nás jsou závazné závěry dané rozhodnutím zastupitelstva, respektujeme tedy existenci stavby a snažíme se, aby dům byl vhodně začleněn do celého území,“ říká hlavní architekt města Petr Brůna. Podle něj na celý projekt se mohou čerpat peníze v dotačním období 2023 až 2026.

Koželužna to má sečtené?

Zatímco činžák číslo popisné 111 bude součástí celé zóny revitalizovaného Labského náhonu, nad cennými fragmenty někdejší koželužny se naopak pravděpodobně smráká. Přestože podle expertiz lze tovární komín i malou halu ještě zachránit, Hradec je opatrně směruje spíš k likvidaci.

Vedení města sice před dvěma lety, když se zjistilo, že stav industriálních pozůstatků není beznadějný, na poslední chvíli zakázku na demolici stoplo, avšak od té doby stále jen přešlapuje na místě. A torza bývalé továrny na kůže Josefa Seyfrieda ze začátku minulého století postupně dále chátrají.

Uvědomuje si to i primátor Alexandr Hrabálek (ODS). „Zachování komína a malé tovární haly je velmi problematické. Poměrně rychle chátrají a je otázka, jestli stojí za to je zachovávat a sanovat. Jedna z možností byla rozebrat, udělat pořádné základy a alespoň halu z původních materiálů postavit znovu. V současné ekonomické době si však nejsem jistý, že je to možné,“ zmínil.

Podobný názor má i náměstek Marek. „V případě komína se nejprve hovořilo o velmi vysoké částce na renovaci, poté však přišly informace, že by mohlo být výrazně levnější, kdybychom to zadali firmě, která již má zkušenosti. Podobné je to s budovou malé tovární haly. Řekněme, že leckdy je oprava výrazně nákladnější než demolice a stavba nové. Město se k tomu každopádně musí postavit. Vyvíjí se to k řešení, ale stále to není na pořadu dne,“ řekl.

Taková odpověď však Společnosti ochránců památek ve východních Čechách nestačí. Její předseda Rudolf Khol se nevzdává naděje, ale změnu v přístupu města spojuje nejdříve s komunálními volbami na podzim příštího roku.

„Mám dojem, že se to někomu vůbec nechce řešit a nejraději by to celé zlikvidoval. Byl bych snad nejraději, kdyby se to pozdrželo, než se změní zastupitelstvo, potom bych jen doufal, že přijde někdo osvícenější, který by konečně něco začal řešit. Nesouhlasím ani s argumentací, že s malou halou se kromě rozebrání a nové výstavby už nedá nic dělat. Vždyť ve statickém posudku je jasně uvedeno, jakými postupy lze halu zachovat,“ řekl Khol.