Konference se konala začátkem prosince nedlouho před 10. výročím Havlova úmrtí. Věnovala se proměnám české společnosti, etické výchově i odkazu prvního porevolučního prezidenta. Kvůli epidemiologickým opatřením se odehrála v online verzi a její záznam je tak stále dostupný na YouTube kanálu kraje.
Vystoupili na ní ředitel Knihovny Václava Havla, publicista a bývalý diplomat Michael Žantovský nebo sestra Angelika, která se o umírajícího prezidenta starala.
Konference uspořádaná v krajském projektu rozvoje vzdělávání se zabývala především rolí školy při formování charakteru. I proto na ní dostali slovo studenti hradeckého gymnázia J. K. Tyla. Dvojice studentek zmapovala mezi spolužáky, jak osobnost Václava Havla znají a co jim v dnešní době jeho odkaz přináší.
„Ptali jsme se, zda ho považují za morální vzor. 12,4 procenta studentů odpovědělo, že ano, spíše ano uvedlo 58,2 procenta z nich. Studenti nemají vyhraněný názor, nemají potřebu Václava Havla nějak zveličovat nebo jím být tak či onak fanatizováni. Respektují ho, dokážou ocenit jeho zásluhy a berou ho, jaký byl,“ popsala Julie Mathauserová.
Pro většinu dnešních studentů není až tak podstatné, jak se Havel choval v soukromí. Za důležitější považují jeho veřejné jednání a boj za svobodu a demokracii.
„Podle mě se dostáváme do problému, že mladí lidé vědí o Václavu Havlovi, ale nevědí, za čím stál, o koho jde reálně. Dokážou vyjmenovat, že byl prezident, že byl u sametové revoluce, ale to je vše,“ upozornila na mezery v povědomí mladých studentka Lucie Šilhánová.
Přikládá to tomu, že se moderním dějinám ve škole dostává jen velmi málo prostoru. Často na události druhé poloviny 20. století zbude jen pár týdnů výuky. Za systematickou chybu to dlouhodobě označuje i Žantovský.
„Osobně si myslím, že historie by se měla učit opačně. Od nejmodernějších dějin po starověk. Ne, že by na starověku bylo něco špatného, ale přece jenom to, co se nás nejvíce týká, se stalo nedávno a když se o tom něco dovíme, postupně nás začne zajímat, i z jakých kořenů to vychází a o co se to opírá,“ podpořil studentky Michael Žantovský.
Čekáme na vlastní Čaputovou
Podle diskutujících nyní scházejí pozitivní vzory, k nimž řadili právě i Václava Havla.
„Rozhodně nebyl dokonalý člověk a v tomto ohledu se příliš nelišil od jiných. Měl nějaké slabosti životního stylu, byl zvyklý na bohémský způsob života, na ponocování, zejména v 60. letech k tomu patřil vysoký stupeň sexuální promiskuity, což mu spousta lidí vyčítá, ale lišil se od většiny tím, že přes všechny nedokonalosti a slabosti trval na své identitě,“ popsal Havlovu komplikovanou osobnost jeho dlouholetý spolupracovník.
„Že ty slabosti jsou součástí jeho osobnosti, reflektoval je, přiznával, a dokonce o nich mluvil. Je to těžko pochopitelné i pro tolerantní lidi. Olgu o tom informoval, a dokonce se s ní i radil a hledal pomoc, jak se s tou situací vyrovnat. Ta autenticita u něj byla naprosto výjimečná,“ uvedl Žantovský.
„Myslím si, že apely na morální stránku jsou důležité a musí být od autorit nějakým způsobem zpřítomňovány. Musím zazávidět svým přátelům ze Slovenska, protože pro mě je paní prezidentka Čaputová přesně tím jedincem, který plní roli, kterou má. Apel na lidskost, apel na slušnost, na prosociálnost a tak dále. To nám velmi chybí,“ líčil emeritní děkan hradecké pedagogické fakulty Pavel Vacek.
„Prohlubuje se nepřátelství a nenávist v naší společnosti. Havlovsky – mám pocit, že pravda a láska momentálně dostává fakt na frak,“ souhlasil senátor Jan Grulich (TOP 09), ředitel školy v Dobřanech na Rychnovsku.
Covid urychlil diskusi o školství
Setkání se věnovalo etickému vzdělávání ve školách i tomu, jak se české školství vypořádalo se dvěma covidovými roky. Další z výzkumů ukázal, že více než třetina učitelů po zkušenostech s distanční výukou změnila obsah svých hodin.
„Učili míň, aby mnohem víc času byli s dětmi jako s lidmi a ne s učivem. Tedy zjednodušili výuku. Naučili jsme se také spolupráci. Dříve jsme nebyli schopní spolupracovat ani v kabinetu, ale teď jsme se naučili ty věci spolu sdílet, mezi školami, mezi učiteli. Školy tím, že se zavřely, se vlastně otevřely,“ charakterizoval výsledky výzkumu Daniel Pražák z pražské Základní školy Strossmayerovo náměstí, který působí v iniciativě Otevřeno. Ta se snaží zlepšit vzdělávání budoucích učitelů.
Podle Jana Grulicha pandemie urychlila diskusi o změnách v českém školství:
„Pojďme přemýšlet o tom, jak připravujeme naše děti. Proto je nyní velice správná a prospěšná celospolečenská diskuse. Dáváme ve škole příliš důraz na věci ne tolik významné a zapomínáme na ty důležité, na to, že znalosti musejí jít ruku v ruce s dovednostmi.“
Sluníčkáři vymizeli ze slovníku
Ředitel z Orlických hor upozornil, že pandemie především mladším ukázala, že blahobyt není zdarma, že život nemáme úplně ve svých rukách a že svoboda není samozřejmá.
„Loni se nás začala dotýkat pandemie, zavíralo se, chyběly roušky a co se stalo? Lidi se semkli, začala euforie jako po revoluci. Máme společný problém, pojďme se spojit a zvládneme ho. Jenže právě v krizových situacích se objevují lidé, kteří šíří zhoubnou ideologii. Je to taková Petriho miska. Za rok a půl nám na ní vyrostla docela hnusná plíseň, protože naše společnost je rozdělená, vládne tady vztek, nevraživost,“ uvedl Grulich.
Přesto podle Michaela Žantovského k určitým posunům ve společnosti dochází:
„Před pěti lety bylo v módě pokřikovat po nás slovy havloidi, pravdoláskaři a sluníčkáři, jako kdyby bylo na pravdě a lásce něco špatného. Teprve nedávno jsem si uvědomil, že to zmizelo. Že se naopak objevila spousta lidí, kteří si stýskají a ptají se, co by nám asi poradil Václav Havel, jeho autorita je naprosto nesrovnatelná.“