Vln jako u moře si lidé v Hradci Králové užívali už v době, kdy byla rekreace v zahraničí jen pro pár vyvolených. Později se bouřící hladina krytého bazénu zapsala do vzpomínek generací dětí při plaveckých kurzech. Dnes je atrakcí, za kterou se do města vydávají zájemci o technické unikáty.

Funguje s přestávkami už téměř 90 let a návštěvníci si ho užívají na pět minut každou půlhodinu.

„Je to přece jen historické zařízení, které má svá léta, takže vlnobití může být jen jednou za 30 minut. Pracuje na principu stlačeného oleje, který se po chvíli v nádrži zpění, déle by to nefungovalo. Je to ještě poctivá řemeslná práce, takže si myslím, že bude ještě nějakou dobu sloužit. Nic není napořád, ale v této podobě ještě deset patnáct let v pohodě vydrží,“ říká ve strojovně Stanislav Bydžovský, správce plaveckého areálu, který provozuje Správa nemovitostí Hradec Králové (SNHK).

12 fotografií

A protože vlnobití právě vrcholí, k popisu fungování zařízení se dostává až poté, co stroje utichnou:

„Historický elektromotor zprovozní čerpadlo, které dodá potrubím olej do vačkového systému. Olej se střídavě pouští před píst a za píst, tím pádem se zařízení pohybuje dopředu a dozadu, což rozkývá vačku (součást strojů zajišťující převod otáčivého pohybu na posuvný, pozn. red.) napojenou na desku, která kývavým pohybem dělá vlnobití.“

Městské lázně v Hradci Králové vznikly v době, kdy Hradečákům přestaly stačit plovárny. Nápad má kořeny v usnesení Spořitelny královéhradecké z 28. října roku 1928, mělo jít o oslavu desátého výročí vzniku Československa.

Nemožný nápad – vlnobití, psali v posudku

Realizace se ujali stavitelé František a Václav Capouškovi, architektem byl Oldřich Liska. Ten čerpal inspiraci i v zahraničí, zařízení vytvářející umělé vlny studoval ve Vídni. Atrakce však vzbuzovala rozporuplné reakce.

„Závady projektu mají ponejvíce a hlavně svůj původ v nemožném nápadu–vlnobití,“ píše se v posudku Komise pro stavbu lázní při amatérském Plaveckém svazu v Praze. Ten spořitelna ignorovala. Projekt byl hotový v červnu 1930, lázně se otevřely 9. dubna roku 1933.

„Projektování předcházely návštěvy různých lázeňských zařízení. Zjistilo se, že nic takového jinde nemají, a přišlo jim to jako dobrá atrakce. Nakonec se to skutečně podařilo prosadit a zrealizovat, přestože názory na to nebyly jednoznačné. Zařízení pro vlnobití dodala Městským lázním v Hradci Králové firma Kolben Daněk přímo na zakázku v roce 1932. V té době to byla evropská rarita. Tehdy, v letech 1932 až 1933, výstavba lázní stála přibližně sedm milionů korun,“ popisuje Bydžovský.

Náklady nejsou vysoké. A stroj dělá radost

V lázních a plaveckém bazénu pracuje necelých 50 lidí různých profesí, o vlnobití se starají strojníci a údržbáři. Podle správce je však provoz zařízení poměrně hladký.

„Zajišťujeme pravidelnou kontrolu, ale není to náročné na údržbu. Hlavně se musí hlídat stav oleje a elektromotoru. Je to tak vymyšlené, že ani náklady nejsou vysoké. Olejovou náplň měníme zhruba jednou za deset let, což přijde – tuším – zhruba na pět tisíc korun a dvakrát jsme opravovali elektromotor. Jsou to řádově jednotky tisíc korun,“ popisuje Bydžovský.

„Je možné, že kdyby tady byl novější motor, bylo by to energeticky ještě méně náročné, ale zase by to nemělo to kouzlo. Na to, jak je to zařízení staré a jakou nám i návštěvníkům dělá radost, je to úplně skvělé,“ říká správce.

Přibyly atrakce, proto je vlnobití poloviční

Významným mezníkem pro lázně i vlnobití byla rekonstrukce v devadesátých letech, kdy aquapark dostal dnešní podobu. V jejím průběhu se původní zařízení zkrátilo, ale téměř vše ostatní zůstalo zachováno.

„Původní bazén byl široký 13 metrů, zatímco ten současný je kvůli umístění nových atrakcí poloviční, a tím pádem je i vlnobití poloviční. Tlaková nádoba na olej by nesplňovala současné parametry, tak je tady nechaná jako historický kus a nahradila ji nová. Jinak zůstalo všechno stejné. Je to úžasné. Jezdí k nám lidé z celé republiky, děláme exkurze, zkrátka je o to zájem,“ pochvaluje si Stanislav Bydžovský.

Lázně před pandemií koronaviru navštěvovalo zhruba 110 až 120 tisíc lidí „Po znovuotevření v roce 1998 k nám chodilo okolo 150 tisíc lidí ročně. Od té doby přibyla řada nových aquaparků. Loňský rok byl samozřejmě kvůli pandemii špatný, měli jsme půl roku zavřeno. Ani teď lidé ještě nemají důvěru, hlavně je odrazují různá opatření,“ říká správce.