„Čtyřka bývala za války pravidelně nacpaná, ale tehdy jsme se vždycky rádi přimáčkli na spolužačky… Někteří řidiči rádi šlápli na plynový pedál, vyhlášený rychlou jízdou byl například Jaroslav Petr. Seděl-li za volantem, vždycky jsme se těšili, že budeme brzy doma,“ vzpomíná v knize Václav Pražák.
Dotisk knihy připomíná letošní 100. výročí zahájení přepravy cestujících mezi nádražím a středem města. Jezdili s poštovními balíky, zásilky však měly přednost.
„Je pravda, že první doprava autobusy začala již v roce 1920. Šlo však o poštovní dopravu, která funkci městské hromadné pouze suplovala. Pokud byl autobus plný balíků, nevzal cestující, protože pošta měla přednost. Autobusy provozovalo ministerstvo pošt a cestující se svezli, jen když byly volné,“ vysvětluje Helena Rezková.
Nová kniha končící vročením 2020 je rozšířením té, která vyšla před sedmi lety. Přibylo dvacet stran, fotografie a lehkých změn doznala i fakta z prvního vydání.
„Bylo to však spíše vyladění faktů, které jsme již popsali. Spoustu věcí jsme upřesnili, ale naštěstí jsme neobjevili žádnou zásadní chybu, spíše jsme si vše znovu ověřovali podle poznatků čtenářů. Někde jsme měli například informaci, že se něco stalo ve 30. letech a čtenář upřesnil konkrétní rok. Nic vyloženě zásadního z již popsaných období se neobjevilo. První kniha byla na fakta opravdu mimořádně bohatá,“ podotýká autorka.
Historie ryze městské hromadné dopravy sahá do roku 1928, kdy spustily provoz Autodráhy města Hradce Králové s autobusy Škoda 506 a Tatra 24 v levostranném provedení. První linka vedla od 1. prosince z Kuklen na Slezské Předměstí, číslo 1 dostala v roce 1929.
První trolejbusovou linkou byla od 2. května 1949 dvojka jezdící mezi nádražím a Novým Hradcem Králové. Pod stejným číslem a v podobné trase jezdí dodnes. Autodráhy původně sídlily ve Škroupově ulici, vlastnily osm vozů a disponovaly 32 zaměstnanci. Do současného areálu na Pouchově se dopravní podnik přestěhoval začátkem 50. let.
Ředitel byl duší autodrah, dnes je zapomenutý
Prvním ředitelem Autodrah města Hradce Králové byl Ervín Nápravník. Přestože šlo o váženou a mimořádně aktivní hradeckou osobnost, dnes o něm ví málokdo.
„Jeho životní dílo věnované rozvoji našeho města a rozvoji elektrizace Československa zůstává trvalým pomníkem jeho vynikající práce, jež byla zejména výstižně oceněna čestným starostou města panem dr. Ulrichem. Zesnulému město zanechá trvalou a čestnou vzpomínku,“ říkal nad rakví Ervína Nápravníka, který zemřel 19. září 1935 v pouhých 51 letech, tehdejší starosta Josef Pilnáček.
Na jeho slova nedošlo. I v knize má kapitola věnovaná Nápravníkovi v titulku, že byl duší městských podniků.
„Není na něj žádná vzpomínka. Téma o Ervínu Nápravníkovi jsem zpracovala z archivních materiálů, protože další informace nebyly k dispozici. Naštěstí se podařilo najít dost dokumentů. Samotnou mě velmi překvapilo, co to bylo za člověka,“ říká Helena Rezková.
„Ervín Nápravník měl obrovský dosah v rámci celé republiky, nebyl jen ředitelem hradeckých autodrah, ale řídil i hradecké elektrické podniky a byl ve spoustě správních rad. Mrzí mě, že se po něm v Hradci nejmenuje třeba některá ulice. Možná k tomu ještě někdy dojde, ale dnes je prakticky zapomenutý. Pro Hradec a začátky městské dopravy udělal skutečně hodně,“ míní Rezková.
Šoféři zastavují u hospod, psal stěžovatel
Přestože práce u městských autodrah byla vždy prestižním povoláním, kniha zachycuje i stížnosti cestujících. „Tito šoféři při jízdách soustavně zastavují u hostinců, kde popíjejí, zatímco cestující musí i více jak 10 minut čekati na jejich návrat. Dále zastaví a jdou si shánět aprovizaci, aniž by měli zájem o to, kdy cestující dojedou,“ stěžoval si v roce 1943 městskému komisaři Josef Novák.
V knize je i řada dosud nepublikovaných fotografií. Patří k nim dobový snímek autobusu u hostince U Zadrobílků na Pouchově z roku 1930, jízdenka z roku 1940 v češtině i němčině nebo práce anglického fotografa zachycující trolejbusy v roce 1977.
„Byla jsem překvapená, že se k nám dostalo například 12 fotografií trolejbusů, které v 70. letech nafotil Angličan Peter Haseldine. Podařilo se je získat prostřednictvím spoluautora knihy Daniela Ditrycha. I na nich je krásně vidět, jak se za tu dobu Hradec změnil, jak se proměnila sídliště třeba díky vzrostlým stromům. Fotky Petera Haseldina jsou opravdu kvalitní, v západních zemích tehdy měli lepší fotomateriály. Měli jsme velké štěstí, že jsme je získali,“ pochvaluje si Helena Rezková.
Připomíná, že kniha není určena jen pro zájemce o městskou dopravu: „Nedokumentuje jen vývoj vozového parku, čtenáři si tam najdou třeba i dávno zapomenuté pohledy na Hradec. To bylo zajímavé i pro mě a mé kolegy, člověk některá místa ani nepoznal. Takováto časosběrná kniha má tu úžasnou schopnost zachytit i vývoj města, nejen samotné městské dopravy.“