Domov U Biřičky má 340 klientů a na 250 zaměstnanců. Koronavirus se tam objevil dvakrát (o situaci v sociálních službách v Královéhradeckém kraji jsme psali zde).

V létě onemocněla jedna pracovnice, kterou se včas podařilo izolovat, podruhé se nákaza v domově projevila v polovině října. Testy odhalily přes 90 nakažených klientů a 57 zaměstnanců. Přesto ředitelka situaci označuje za zvládnutou.

„Od samého počátku jsme dokázali řídit průchod nákazy tak, aby nám nezkolabovala péče. Během několika málo dnů jsme nabrali náhradní personál, který velmi operativně zafungoval. S podporou hygieniků jsme sami prováděli testy, nastavili jsme covid-zóny. V okamžiku nákazy jsme nasadili respirátory, což evidentně výrazně funguje, nehledě na to, že konstrukce respirátoru prakticky neumožňuje mít ho pod nosem,“ upozorňuje Daniela Lusková.

Podle ředitelky nadešel čas definovat podmínky, za kterých by mohly k seniorům návštěvy. Návrh už za asociaci poslala vládě:

„Není možné si do budoucna myslet, že dokážeme zabraňovat průniku nákazy dovnitř. Jediná zaručená metoda je očkování, a to je ještě daleko. Myslím, že se to dá zvládnout, dá se to řídit.“

Co je podle vás nyní v sociálních službách hlavním úkolem?
Udržet antigenní testování s tím, že bychom měli do budoucna upustit od testování klientů. Když otestujeme lidi, kteří k nim přistupují, proč bychom je týrali odběrem? To znamená testovat lidi, kteří o ně pečují, a ty, kteří je chodí navštěvovat. Já doufám, že zákaz návštěv padne a že ministerstvo zdravotnictví vydá mimořádné opatření, které návštěvy umožní.

Jaké by mělo stanovit podmínky?
Za mě jednoznačně to je povinnost nechat se otestovat na vstupu antigenním testem nebo doložit PCR test z laboratoře, který nebude starší než 48 hodin. Navléknou se do ochranných pomůcek, protože tím se překryje nedostatečnost antigenního testu. Ten není stoprocentní, proto by ho doplnil respirátor a další ochranné prvky.

Jak důležité vzhledem k extrémně dlouhému zákazu návštěv je pro seniory vidět své blízké?
Je to samozřejmě individuální. Když za někým přijede návštěva jednou za rok, těžko to pocítí, ale jsou rodiny, které jsou tady za normálních okolností každý den. Nejčastější je to jednou dvakrát týdně. Oni si samozřejmě telefonují, mají skypové hovory a podobně, ale to nenahradí osobní kontakt. Přirozený lidský kontakt, který v rodinách máme, to je pro tyto lidi decimující. My se na to koukáme jako personál, který je má rád, stará se o ně. Jakkoliv jsem zastáncem opatření na ochranu našich klientů, nyní je to jiné než v létě. Dnes máme metody, máme dost ochranných pomůcek, což bylo téma na jaře, a máme antigenní testy. Měli bychom toho využít. Je pravda, že náklady na návštěvu, tedy test, pomůcky a administrativa, přijdou na 250 korun. To samozřejmě může vyvolat nevoli, ale jak jinak to udělat? Buď necháme zavřeno, abychom klienty i personál ochránili, nebo použijme pomůcky a antigenní testy. Návštěvy si udělají na recepci test, počkají na výsledek a mohou jít nahoru.

Podobný postup jste za Asociaci poskytovatelů sociálních služeb navrhli vládě. Očekáváte, že to politici podpoří?
Očekávám, že to bude pozitivní, protože si nemyslím, že by dokázali vymyslet jiný a lepší způsob.

Jaká je dnes náplň života v domově, co lidé mohou dnes dělat?
U nás v domově milují zpívání, pečení a vaření. Dělají to na jednotlivých odděleních, máme mobilní troubu, v níž se peklo, vonělo to tam, u toho si zpívali a třeba to zrovna s kafíčkem i snědli. To se teď neděje, takže oni jsou ti chudáci. Jsou buď zalezlí ve svých pokojíčkách bez kontaktu s kýmkoliv jiným než s personálem, nebo maximálně jsou na oddělení na televizi.

Jak velké je to oddělení?
U nás tomu říkáme domácnost a je to 30 lidí.

Říkáte, že je třeba co nejdříve pustit návštěvy, ale přitom jste na konci prázdnin sama prodlužovala zákaz návštěv.
Ono se to jeví, že jde o rozpor, ale já jsem na konci prázdnin neměla žádný způsob, jak klienty ochránit, kromě zákazu návštěv. V létě byla masivní migrace, zvedala se křivka nakažených, ale nebyly k dispozici antigenní testy. To je zásadní zlom, jen se to musí nějak uchopit. To nedokážeme my jako ředitelé, potřebuji, aby podmínky stanovila vláda. Je to dost přikryté, abychom nedělali žádné bachaře. Za mě by to bylo ideální, kdyby si náklady návštěva zaplatila.

Od začátku pandemie se hovoří o tom, že je potřeba chránit rizikové skupiny. Podařilo se to?
Nepodařilo. Sice řada domovů měla zákaz návštěv a odstranil se tím kousek rizika, ale největší riziko jde přes zaměstnance, kteří rotují, nastupují do práce každý den, ale žijí a běžně se pohybují. Když máte nákazu v běžné populaci tak obrovskou, prostě se s ní někde potkají.

Čili řešením jsou testy?
Nevidím jiný způsob než v testech nebo očkování, které ale k dispozici není.

Vy už jste se na případné návštěvy začali připravovat a stavebně upravujete recepci, jak by to mělo fungovat?
Chodilo by se přes recepci, kterou jsme propojili s vedlejší místností, aby vznikl prostor k obsluze návštěv ve smyslu ochranných pomůcek a administrativy. Je tam místo pro sestru, aby tam mohl být test za hygienických podmínek. To jsme provedli, je to připravené. Slouží to nejen pro případné návštěvy, ale i pro zaměstnance, kteří budou přicházet ve vedlejším testovacím termínu, než je každé pondělí. Každý, kdo přijde na směnu a bude mít test starší pěti dnů, bude otestován.

Vy jste se na jaře ohradila proti doporučení vlády se slovy, aby z vás nedělala blbečky. Mělo to nějaký efekt?
Tehdy jsem reagovala na to, že jsme dostali stupidní pokyny, jak se chránit, ale přitom jsme neměli ochranné pomůcky. Mělo to dopad téměř ihned. Stalo se to v sobotu a už v neděli ministři jednali, kdo má zásobovat sociální služby. Pak už to jelo v řádu hodin a dnů. Dopad to mělo, otevřelo to určité debaty.

Jak vnímáte současnou situaci v sociálních službách?
Sociální služby jako celek jsou opravdu zdevastované. Pracuji v nich 25 let a toto je bezprecedentní situace. To, co jsme léta budovali, jsme teď během tři čtvrtě roku úplně změnili. Ti lidé jsou tím pochopitelně strašně zasaženi a nejen klienti, ale i zaměstnanci a rodiny blízkých. Jsme zdecimovaní, zaměstnanci jsou utahaní, otrávení, klienti smutní, protože strašnou dobu neviděli své nejbližší. Nemůžeme dělat běžné činnosti. Dříve sem chodila spousta dětí na různá vystoupení, byly tu tanečky, zábavy, kafíčko, pivečko. Měli jsme u kantýny neustále nějaké dámy a pány, smích. Teď to zeje prázdnotou. To vše vás decimuje. Až toto skončí, bude nás čekat rok práce, abychom dali služby zase do kupy. Ale ono to nekončí. Teď se budeme snažit zvládnout advent a Vánoce, to je kritické období pro obě skupiny, pak se trochu nadechneme a v březnu tu je jarní vlna.

Nepřijde-li už o Vánocích, podle toho jak budou vypadat nákupy, setkání rodin a podobně...
Právě. Ono se teď může zdát, že jsme z těch 15 tisíc nakažených denně klesli někam na šest tisíc, a řada lidí na to přirozeně reaguje, že máme vyhráno. Lidem budou chybět vánoční mejdany, setkání rodin. V polovině prosince se lidé začnou scházet a může to tam naskočit znovu.

Zmínila jste, že advent je nejnáročnější pro obě strany.
Personál jsou většinou ženy, které mají své rodinné povinnosti, takže není optimální je v prosinci zatěžovat přesčasy. Jde ale také o to, jak advent v naší kultuře vnímáme. Je to období setkávání, zklidnění, rozjímání. U nás je vždy více návštěv a ti lidé na to čekají - obě strany, klienti i rodiny. Adventní program je mimořádný, slavnostní. Každý den se něco děje, klienti si sami pečou cukroví, dělají se vánoční setkání, jsou tu různá vystoupení. To letos nebude.

Ale komornější věci jako pečení cukroví být mohou, ne?
Ano, třeba pečení si může dělat každá domácnost samostatně. Ale za normálních okolností se tu setkávají lidé napříč odděleními, chodí na recepci, do kantýny, rotují po celém domě. Teď jsou zatlačeni do té své domácnosti.

Jak moc obtěžující je pro klienty, když má pečující osoba zakrytá ústa? Není to pro ně stresující?
Určitě ano. I když to vezmete ze svého pohledu, já jako ředitelka neznám obličeje lidí, kteří nastupovali třeba v létě. Neřeknu vám, jak vypadají, protože je vidím stále zakryté. Venku bez roušky bych je nepoznala. To samé je u těch klientů. Nějaký oční kontakt je, slyší hlas, ale řada lidí odezírá. Navíc přes respirátor ten personál musí zesilovat hlas, to mohou vnímat negativně, že na ně někdo křičí. To vše je samozřejmě pro lidi stresující.