iDNES.cz

Výrobci mistrovských žesťů odešli narychlo, do Hradce se chtějí vrátit

  9:30
Světoznámá dílna V. F. Červený v Hradci Králové skončila v lednu s výrobou žesťových hudebních nástrojů. Řemeslná tradice tu trvá už téměř 180 let, na dílnu však dopadá úpadek firmy Amati-Denak. Nástrojaři ale věří, že se stroje opět rozjedou.

Nenápadná šedá budova za hromadou suti v průmyslovém areálu na začátku hradeckých Kuklen nedává tušit, že právě v ní přežívá tradice výroby žesťových hudebních nástrojů v Hradci Králové. Na plotě sice visí plachta se světoznámým logem V. F. Červený, ale najít mistrovskou dílnu je úkol pro detektiva.

Fotogalerie

Naveden po telefonu kráčím k nákladní rampě v zadní budově, kde mě vyzvedávají vedoucí hradeckého střediska Amati-Denak Stanislav Brádle a technolog Jaroslav Veverka.

Poslední dva, kteří zůstali, aby zabezpečili rozpracované nástroje. Dvacítku dalších zaměstnanců firma propustila na konci ledna, ještě před vyhlášením insolvence.

„Všichni věříme, že je to jen dočasné. Chlapi jsou připraveni znovu nastoupit. Doufáme, že se situace co nejdříve vyřeší,“ říká Stanislav Brádle, když stoupáme po schodišti k dílnám.

Firma má v nájmu dvě vrchní patra a část ve sklepě. Začínáme od konce, v dílně, kde jindy asi pět lidí montuje hudební nástroje. Je patrné, že odešli narychlo. Na jednom ze stolů jsou odložené rukavice, u dalšího visí fotografie rodiny, židle jsou pootočené tak, jak mistři nástrojaři odcházeli od rozdělané práce. Na cívkách zůstal namotaný cín, i hořáky vypadají, jako by byly v pohotovosti k dalšímu montážnímu úkonu.

„Tady se sestavují nástroje z jednotlivých dílů, které už jsou obroušené a vyleštěné. Kolena se spojují dohromady, navařuje se strojivo (ovládací mechanismus nástrojů, pozn. red.), výztuž a různé držáky. Nejčastěji se používá cín, na pevnější spoje stříbro,“ vysvětluje technolog Jaroslav Veverka, který ve firmě pracuje od průmyslovky, od roku 1982. Podobnými matadory byli i další zaměstnanci. Většinu pracovníků si zdejší mistři museli vychovat sami.

Řemeslná kvalita už od roku 1842

„Naši zaměstnanci byli ve věku 40 až 60 let. Asi polovina absolvovala učiliště nebo průmyslovku hudebních nástrojů v Kraslicích. Při výrobě je nejdůležitější manuální zručnost. Musí vědět nejen, co dělají, ale i proč každý jednotlivý krok musí udělat,“ upozorňuje Brádle.

Právě řemeslná kvalita je pro značku V. F. Červený typická už od počátků, tedy od roku 1842, kdy dílna tehdy na Malém náměstí otevřela. Průkopník výroby žesťových nástrojů Červený, který si připsal řadu vylepšení a patentů, dokonce po svých zaměstnancích požadoval, aby na všechny vyráběné nástroje uměli hrát.

Expozice firmy Václava F. Červeného

Expozice firmy Václava F. Červeného

Montážní sál firmy v 19. století

Montážní sál firmy v 19. století

Rytci, konstruktéři a parní stroj ve společnosti Václava F. Červeného

Rytci, konstruktéři a parní stroj ve společnosti Václava F. Červeného

„Přehrávky tu děláme i teď, ale jen základní stupnice. Když vyrábíme mistrovský nástroj, máme domluveného hráče z filharmonie, který ho před dokončením vyzkouší a řekne, zda je to v pořádku. Kdyby se k nám měl vracet na úpravy, bylo by to finančně příliš náročné,“ říká vedoucí.

Nástroje si přijíždějí vyzkoušet i muzikanti, kteří si zakázkovou výrobu zadali. Jako poslední tu byli hudebníci z Prahy, a to dokonce předposlední den provozu. „Nástroje už byly skoro hotové, chtěli jsme je ještě rychle dokončit,“ pokračuje Brádle, který s kolegou minulý týden odnášel hotové nebo téměř dokončené nástroje do uzamčeného skladu.

„V dílně už zůstaly jen samotné díly, které mají tak akorát hodnotu šrotu,“ ukazuje Veverka na kolena visící na hácích nad stoly, menší jsou v bedýnkách kolem. V jedné se mísí lesknoucí se potrubí s matně žlutými až černými kusy, které neprošly leštírnou.

Vyrábí se jen jeden či dva kusy

V další místnosti montují strojiva. Precizní hodinářská práce vyžaduje trpělivost a šikovné ruce. I tady stojí viditelně zastaralé stroje. Unikáty, jaké jinde nenajdete.

„Většina má kolem padesátky. Jsou to specifické jednoúčelové stroje, které nikdo nevyrábí. Museli jsme si je udělat sami. Tady je ruční lis, támhle ohýbačky,“ představuje mašiny Veverka. Nechybí ani soustruhy, ani další vychytávky. Nad stolem visí postarší mechanismus, zřejmě od tenoru.

„Ten slouží jako vzor. Často děláme od konkrétního modelu jen jeden nebo dva kusy. Na to nejsou plány a návody, takže vytáhneme originál ze skladu a chlapi ho kopírují,“ vysvětluje Brádle.

I ve výstupní kontrole stejně jako jinde jsou na policích molitanové desky, aby nástroje v průmyslovém provozu neutrpěly jediný šrám.

„Když je nástroj v pořádku, jako poslední do něj vryjeme logo. To se dělá působením elektrolytu a elektrického proudu,“ říká nad šablonou Jaroslav Veverka.

Soustruhy, brusírna, leštírna...

Ocitáme se na samém začátku provozu. Jsou tu obrovské formy na ozvučníky, kde sletované plechy dostávají výsledný tvar. Po upevnění na soustruh je nástrojaři formují různými vytlačovacími udělátky, které připomínají tupé a vyleštěné šroubováky. Díly se žíhají, aby se za vysokých teplot odstranila pnutí, která ohýbání uvnitř materiálu způsobilo. Když jsou hotové, putují do sousední brusírny a pak vedle do leštírny. Zahnuté ozvučníky však ještě předtím čeká převoz do Kraslic k výslednému lisování.

„Když jsme měli továrnu na Pouchově, dělali jsme si všechno sami. Dnes se některé kroky dělají v Kraslicích, aby se práce nedublovala. Jde hlavně o lisování zahnutých dílů, výrobu na CNC frézách a o lakování,“ připomíná Veverka stěhování z původní fabriky na přelomu let 2007 a 2008.

Letmo procházíme leštírnou a brusírnou, kde jsou na zdi zavěšeny dlouhé brusné pásy různých zrnitostí i šířek. Díly se brousí a leští i několikrát, detaily se opracovávají ručně. Na zdi visí řada historických dokumentů, mezi nimi i snímek z někdejší Červeného dílny.

„Všimněte si, že vzadu je parní stroj a od něj je rozvod po dílně. Pracovníci stáli jeden vedle druhého a nástroje byly napojené na hřídel,“ upozorňuje technolog.

Co bude dál, zatím nikdo neví. Bývalí zaměstnanci se v úterý sešli s krizovým manažerem, který je ujistil, že dělá vše pro to, aby se výroba v Hradci Králové co nejrychleji rozjela.

Insolvenční správce má zájem prodat výrobní závod celý. Nechce, aby výroba v Hradci definitivně skončila. Zájemci jsou. Prověřujeme možnost pronájmu, ale cílové řešení je prodej,“ říká krizový manažer Jiří Melničuk.

zpět na článek