Hradečtí Boni pueri nadchli Japonce Mozartem, vezli i filmové kostýmy

  8:36
Hradecký chlapecký sbor Boni pueri se před Vánoci vrátil z desáté koncertní šňůry po Japonsku. Jezdí tam už dvacet let. I teď mladí muzikanti znovu zpívali před zaplněnými sály, prohlédli si Kjóto i Tokio, ale zakusili i tamní zemětřesení. Pozvánku na další turné už mají jistou.

Hradecký sbor Boni pueri strávil konec roku 2019 na 10. turné po Japonsku. | foto: archiv Českého chlapeckého sboru Boni pueri

Dalo by se bez nadsázky říct, že královéhradeckému chlapeckému sboru a řediteli Pavlu Horákovi jejich Tokijští rozumějí. Za dvě dekády tam hoši odzpívali 200 koncertů a - spočteno na dny - tam strávili celý jeden rok.

Fotogalerie

Nynější jubilejní turné vrcholilo koncertem v ohromném sále Hjogo Performing Arts Center s kapacitou 2 500 lidí.

„Když se díváte na ten obrovský prostor, nechce se vám věřit, že jsme to právě my, kdo tu může před vyprodaným sálem zpívat. Víme, že před námi se tu objevil světový dirigent Zubin Mehta nebo geniální klavírista Lang Lang,“ říká basista Filip Türb, který sbor na turné zastupoval jako výkonný produkční.

Ředitel sboru Pavel Horák přidal další podpis na zeď slávy, ke jménu Boni pueri se už popáté píše další datum. 

Agentura si žádala program o geniálním dítěti Mozartovi

Pro turné připravili Boni pueri několik programů z klasické evropské hudby, českých a moravských lidových písní a vánočních skladeb. Překvapení vzbudila japonská filmová hudba ze studia Ghibli. 

Základ repertoáru však tvořil na přání agentury program „Drahý Mozart“, sbor tedy nastudoval klasikovy skladby ve čtyřhlasé úpravě. Na pódiu se v podání Boni pueri odvíjel příběh geniálního dítěte, ze kterého vyrostl jeden z největších hudebních skladatelů všech dob.

„Vezli jsme s sebou i kostýmy, které nám zapůjčili ve Filmovém studiu Barrandov. Některé jejich části mohli diváci vidět i v oscarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Dávali jsme na vzácné kousky velký pozor a cestovaly ve zvláštním kufru s nejvyšším pojištěním,“ usmívá se zástupkyně ředitele sboru Hana Musílková.

Japonský tisk píše o andělských hlasech Boni pueri, o klavírním umění kluků, které je součástí koncertu, o křehkých chlapeckých sopránech, které pak v mohutném forte doplní celý sbor, ale také o příkladné kázni a profesionalitě.

„Měli jsme z ohlasů na naše koncerty pochopitelně velkou radost. Japonské publikum je velmi citlivé, poučené a náročné. I proto jsme do repertoáru zařadili Mozartovo Gloria s našimi čtyřmi sólisty. S velkou pokorou jsme vystoupili i v nádherném sále v Mijazaki,“ říká Pavel Horák, který dirigoval všechna japonská turné.

„Samostatnou kapitolou, a pro nás ohromujícím zážitkem, byl koncert v St. Mary´s Cathedral v Tokiu. To je sen každého muzikanta a my jsme tu zpívali už poněkolikáté. V Japonsku nesmíte udělat chybu. Byla to velká odpovědnost, ale také radost a hrdost nad tím, že Boni pueri dokážou tuto katedrálu, kam se vejde několik tisíc lidí, vyprodat. Že jde o prostor posvátný, potvrzuje i to, že jen deset dní před námi ho při své misi v Japonsku navštívil sám papež František,“ vysvětluje dirigent.

„Turné bylo úžasné, super zážitky, to se nedá ani povídat, klidně bych tam ještě zůstal. Bydleli jsme v luxusních hotelích a ochutnávali speciality, abychom nebyli unavení, vozili nás někdy i taxíky. Nejvíc se mi líbilo, jak moc nám lidi tleskali na koncertech. Vezu si spoustu krásných fotek, ale tohle jsem bohužel fotit nemohl,“ směje se sopranista Vojta Krejsa, který má před sebou přijímací zkoušky na konzervatoř.

„Viděli jsme Zlatý pavilon, pořád jsme se tam dokolečka fotili. Je opravdu potažený zlatem. Vyrazili jsme taky do chrámů v Kjóto, to bylo super! Omývali jsme se tam s kluky vodou, abychom byli zdraví a měli dobré známky, na tyhle věci to prý funguje a asi to budeme potřebovat,“ dodává Vojta Zběhlík, který absolvoval zahraniční turné poprvé.

Dirigent přirovnává sborový zpěv k vrcholovému sportu

Boni pueri zažili také skutečné zemětřesení, když byli v 60. patře Sunshine City Prince Hotel v Tokiu.

„Prohlíželi jsme si Tokio z nejvyššího patra a chystali jsme se na virtuální atrakce v observatoři. Pak ale přiběhl pán, že začíná zemětřesení a že musíme rychle pryč. V takové temné chodbě jsme přečkali asi půl hodiny. Stěny se pěkně klepaly a moc příjemné to nebylo,“ říká sopranista a sólista sboru Adrian Zůra, který netušil, že mu šálek s čajem pocestuje na stole ještě dvakrát.

„Dbáme na to, aby kluci byli připraveni po všech stránkách. Nejen po té hudební. Je třeba, aby znali základní slovíčka, zvyky a společenskou situaci. Nediví se potom místním zvyklostem a s pokorou i poučením je dokážou od země, která je hostí, přijímat. V médiích mohou najít i spoustu dezinformací, to, co však uvidí na vlastní oči a skutečně poznají, jim nikdo nikdy nevezme,“ říká ředitel sboru Pavel Horák.

„Zdá se neuvěřitelné, že v sestavě zpívalo dvacet chlapců, kterým ještě nebylo ani 15 let! Víte, když ti kluci stojí více než dvě hodiny na pódiu a odvádějí to nejlepší, musí mít za sebou desítky odzpívaných menších koncertů, dobrou fyzičku a velkou motivaci něco dokázat. Je to výkon srovnatelný s vrcholovým sportem. Jsem na kluky opravdu velmi pyšný a bylo mi velkou ctí s nimi absolvovat tak krásné turné,“ dodává Pavel Horák.

Jen pár dní před Štědrým dnem přišlo od japonské agentury pozvání na další koncertní turné.

Autor: