I v zimě rostou houby. Jen je potřeba dívat se i nahoru, radí mykolog

  9:10
Zatímco lyžařům zima nepřeje, houbaři si mnou ruce. Současné teplé počasí je pro růst zimních hub ideální. Znalci vědí, že z lesa mohou přinést plný košík. Jen je třeba občas zvednout zrak také vzhůru, na kmeny stromů.

Ohnivec. | foto: Jiří Pošmura

„Teplá zima bez sněhu vyhovuje houbám, ale i nám, kteří na houby chodíme,“ směje se známý chebský mykolog Jiří Pošmura, který už má v lese vytipovaná místa, kde je možné plodnice jedlých hub najít třeba i pod sněhem. 

„Roste například hlíva ústřičná, a to až do minus pěti stupňů. Najdeme ji hlavně na listnáčích, takže bych zašel do nějakého bukového nebo dubového lesa. A dobré je nekoukat se jen pod nohy, jako když se chodí na hřiby,“ radí Pošmura.

Hlívu je možné najít také například na ořešáku. Tvoří velké plodnice ve tvaru ústřice. Zbarvení je proměnlivé od bělavé, šedomodravé až k šedohnědé. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou a mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů.

Do lesa si houbaři chodí i pro jidášovo ucho. Roste v našich podmínkách především na starých, někdy i mrtvých či jinak narušených kmenech a větvích bezu černého. Houbu ale můžeme najít i na jiných dřevinách, například na vrbě.

„V lesích ale třeba i v parcích nacházíme také penízovku sametonohou,“ přibližuje Pošmura. Ta roste na vrbě, bříze, topolu, jilmu, lípě a není vzácná ani na ovocných stromech. Poznáme ji podle tmavého sametově vybarveného třeně. Kloboučky jsou až deset centimetrů široké, světle pomerančové barvy, hladké a lesklé. Houba tvoří převážně trsy. Je vhodná do polévek nebo pod maso. Ale jen klobouky, třeně jsou poměrně tuhé. Usušenou a rozdrcenou pak znalci používají jako dochucovadlo.

„Dá se ještě najít i třepenitka svazčitá, která je ovšem jedovatá. Bylo by možné ji zaměnit právě s penízovkou. Zima nebyla ještě tak tuhá a třepenitka je vytrvalejší houba, tak tady bych si dával pozor,“ varuje Pošmura.

Třepenitka se vyskytuje skoro po celý rok na tlejících pařezech a kořenech v lese i mimo les. Zpravidla vytváří velké trsy, klobouk je žlutý, uprostřed dohněda. „Najít je možné i další houby, například jedlou třepenitku makovou, a pak také nejrůznější zvláštnosti a rarity. Chystáme se do okolí Chebu za ohnivci, které se vyznačují živými oranžovými barvami. Říkám jim květy lesa,“ vypráví Pošmura.

Ten se těší, že už za pár týdnů by mohly na houbaře vykouknout ze země smrže, čirůvky májovky či závojenky podtrnky. „Pokud ovšem růstu hub bude přát počasí,“ dodává.