A to přes skutečnost, že tam na ně čekají často podřadné práce. Situace se nelepší a podle odborníků to ani v budoucnosti jiné nebude.
Firmy, které podnikají blízko hranic, čelí už několik let masivnímu odlivu zaměstnanců do Německa. Mnozí odejdou ze dne na den a výpovědí se nezdržují. Pro zaměstnavatele to znamená nemalou zátěž a další náklady.
„Dostanou nabídku, převážně od nějaké pracovní agentury, která zprostředkovává zaměstnání na druhé straně hranice, a ze dne na den skončí. Bez řádného ukončení pracovního poměru, bez toho, aniž by někde cokoli nahlásili. Než se dozvíme, co s nimi vůbec je, tak jim tady naskakuje neomluvená absence. A do doby, než pracovní poměr zákonným způsobem ukončíme, tak těmto lidem nabíhají dluhy na zdravotním pojištění, které za ně firma po celou dobu pracovního poměru odvádí státu. My to pak od nich musíme vymáhat, a to je složité,“ popisuje stávající praxi agentur vedoucí personálního oddělení společnosti Slévárna Heunisch Krásná Petr Pokorný.
Lidé přiznávají, že důvodem, proč odcházejí, jsou peníze. Přestože v poslední době platy razantně vzrostly, české firmy přiznávají, že v tomto ohledu německým konkurovat nemohou.
„U nás jsme letos v lednu plošně zvedli platy o jedenáct procent a dostali jsme se tak s průměrnou mzdou nad 33 tisíc korun. V tomto patříme v kraji ke špičce. Ale i tak se nám stává, že technicky vzdělaní lidé, a to i ti, kteří mají několikaletou praxi, například konstruktéři nebo technologové, odcházejí do Německa na podřadné pozice, třeba do skladů. Prostě vidina vyššího výdělku je strhne, donutí natáhnout montérky a dělat manuálně,“ vysvětluje personalista s tím, že dalším důvodem odejít je obrovská zadluženost Čechů.
Pro dlužníka je výhodnější pracovat za hranicemi
Pokorný odhaduje, že přibližně každý čtvrtý zaměstnanec ve firmě čelí exekuci. Jenže zatímco doma jsou dlužníci sešněrováni dlouhodobě srážkami ze mzdy tak, že dosáhnou pouze na životní minimum, v cizině je to jinak.
„Jsou lidé, kteří mají na krku klidně i dvanáct exekucí. Ti nemají šanci dluh splatit, i kdyby pracovali třeba do devadesáti let. To je samozřejmě drtí, nejsou motivovaní k odvádění kvalitní práce. Je jim v podstatě jedno, co a jak dělají,“ krčí rameny personalista, podle kterého v případě exekuce nařizuje zaměstnavateli srážky ze mzdy zákon.
Když ale takový zaměstnanec nastoupí do práce v Německu, všechno je jinak. „Změní se systém vymáhání. Exekutor jej vyhledá a dohodne s ním osobně splátkový kalendář tak, aby zátěž byla pro dlužníka únosná,“ konstatuje Pokorný.
Podle jeho slov je to dáno jinou legislativou cizího státu. Exekutoři tam vymáhat dluhy přes mzdové účtárny nemohou. Splácení je tedy závislé na tom, zda se exekutor a dlužník domluví. „Pro člověka, který čelí exekuci, je tak mnohem výhodnější, když nepracuje doma, ale za hranicemi. A taková situace českým firmám ve snaze udržet si zaměstnance nepomáhá,“ dodává Pokorný.