Ten chce návštěvníky prostřednictvím exponátů seznámit s historií stereofotografie i s tvůrci těchto kdysi tolik populárních prostorových snímků. 

Ředitel Městského muzea Mariánské Lázně Jaromír Bartoš

Kdy se vlastně začali lidé o prostorové fotografie zajímat?
Stereoskopický efekt byl vynalezen ještě před tím, než svým objevem ohromil svět Francouz Luis Daguerre. Ten v roce 1839 představil svou daguerrotypii, předchůdkyni dnešní fotografie. Princip prostorového vidění se ale používal mnohem dřív, například při projektování. Se vznikem fotografie se pak fotografové snažili ten vjem reprodukovat i na svých dílech.

Jak tehdy mohli prostorového vidění dosáhnout?
Přišli na to, že když pořídí samostatný snímek pro levé a pak pro pravé oko takzvaným stereofotoaparátem, tak vytvoří zvláštní dvojice fotografií, které mohou vyvolat, sestavit a prohlížet pomocí stereoskopu. To je speciální prohlížečka, která se dala před oči a fotografie se pak na speciálním prkénku pohybovala dopředu a dozadu, podle toho, jak měl který člověk oči vzdálené od sebe. Tím vznikl ten prostorový vjem. Stereoskop z 2. poloviny 19. století si u nás v muzeu návštěvníci mohou také prohlédnout.

K čemu takové fotografie sloužily?
Stereofotografie byly tvořeny pro širokou veřejnost. Námětům se nevyhnula žádná lidská činnost, a to ani naprosto běžné momentky všedního dne. Populární byly také snímky zachycující zajímavá místa, památky a také snímky, kdy se fotograf snažil aranžovat skutečnost s cílem budit iluzi opravdovosti. Na přelomu 19. a 20. století si je lidé kupovali podobně, jako si pořizují památeční pohlednice. Když přijel někdo z rodiny z cest, tak takové fotografie nahrazovaly ostatním návštěvu samotného místa. A naše světoznámé lázně byly pro návštěvníky velmi zajímavé. Hosté si stereoskopické snímky lázeňských zákoutí a symbolů odváželi domů. Byl to pro ně vyhledávaný suvenýr, na kterém mohli názorně ukázat, jak to v takových lázních vlastně vypadá.

Byly 3D fotografie hodně oblíbené?
Ta obliba šla ve vlnách. Boom začal s rozvojem přenosných měchových fotoaparátů, což je zhruba od roku 1865. Takové snímky byly tehdy hodně žádané. Pak se svět v roce 1873 potýkal s hospodářskou krizí a zájem opadl. Druhá vlna se zvedla kolem roku 1900. Dnes vidíme opět zvýšený zájem o prostorové vnímání v rozmachu virtuální reality. Ta nám ovšem ten prostorový vjem přináší trochu jinými cestami, než tenkrát zprostředkovaly stereofotografie.

Zachovalo se jich hodně?
Prostorové fotografie přece jen nebyly tolik rozšířené jako fotografie běžné nebo kabinetní, které si tehdy návštěvníci lázní ve velkém kupovali. Dá se říct, že zatímco vizitek a kabinetek z druhé poloviny 19. století jsou ve sbírkách stovky, tak stereofotografií známe mnohem méně. V našich sbírkách jich máme asi pětatřicet, další jsme pro výstavu zapůjčili nebo oskenovali ze soukromých sbírek z Česka i ze zahraničí. Některé pocházejí z Národního či Náprstkova muzea.

Mají ty fotografie ještě nějakou další přidanou hodnotu?
Samozřejmě. Je možné na nich sledovat historickou podobu Mariánských Lázní. Vidíme zde zaniklá místa, ale i to, jak se v čase ta notoricky známá místa proměňují. Motivy na fotografiích se samozřejmě opakují. Například tolik populární Křížový pramen, který býval symbolem lázní, tak ten tu máme hned několikrát. Díky tomu je ale možné v historické linii pozorovat vývoj toho místa, zjišťovat, jaké stavby kolem Křížového pramene postupně vyrůstaly. Zajímavé je srovnání, jak okolí pramene vypadalo například v roce 1880 a v roce 1910.

Neméně zajímavý je pohled na to, jak se mění móda návštěvníků i jaký byl lázeňský život, protože fotografie ukazují i interiér hlavní kolonády, kde korzují lidé. Zajímavý je snímek z dnešního Mírového náměstí, kde zahradníci pracují na výsadbě parku. Nechybí dopravní prostředky, kočáry. Mohu také popsat třeba fotografii Lesního pramene, nad nímž v roce 1869 vyrostl nový pavilonek, který tam je dosud. Ale před tím tam stál jiný, osmiboký. Ten zachycuje další fotografie z roku 1865. Je na ní vidět podoba Lesního mlýna, pramene i historický pavilon pro orchestr.

Kolik fotografií je zde vystavených?
Máme tu přes tři desítky snímků, víc nám kapacita výstavního prostoru nedovoluje. Navíc je třeba, aby fotografie byly velké a návštěvník mohl do toho zobrazovaného prostoru jakoby vstoupit. Rádi bychom návštěvníkům přiblížili co největší počet těchto unikátů. Plánujeme proto do Vánoc připravit publikaci, kde by se objevilo více stereofotografií než jen těch vystavených pětatřicet.

Mohli už návštěvníci muzea vidět něco podobného?
Ano, tuším to bylo v roce 2009. Nyní ale spolupracujeme s řadou muzeí a se soukromými sběrateli. Proto jsme mohli ukázat trochu jiné fotografie než před těmi dvanácti lety.

Výstava to není právě obvyklá. Návštěvníci k ní potřebují speciální pomůcku, brýle. Bez nich uvidí jen rozostřenou změť čar...
Ty je možné si u nás zapůjčit. Teprve při nasazení brýlí, které pro každé oko odfiltrují tu správnou barvu, se návštěvníkům obraz otevře v plné hloubce. Díky tomu tak lidé budou moci pomyslně vstoupit do historického prostoru, který fotografie zaznamenává. Kdybych měl popisovat, co a proč se děje, bylo by to poměrně složité. Nejlepší bude, když se každý přijde do muzea v Mariánských Lázních podívat a užije si historické stereofotografie na vlastní oči.