„Hodiny vznikly pravděpodobně kolem roku 1700. Jedná se o typ s takzvaným vřetenovým krokem s krátkým čelním kyvadlem a umělecky kovaným rámem. Tento druh velkých hodinových strojů byl velmi rozšířený od 17. až do počátku 19. století,“ řekl Štefan Brštiak ze Správy státního zámku Kynžvart.
Zpožděním zhruba 10 sekund denně se podle něj stroj vyznačoval mnohem větší přesností než jeho typový předchůdce, takzvané lihýřové hodiny.
„Podle kvality zpracování stroje mohla činit denní chyba lihýřových hodin patnáct až šedesát minut. Rozdíl kvality měření je tedy opravdu velký,“ doplnil Brštiak.
Lihýř neboli vahadlo se již od konce 13. století používal u velkých hodin a později i u kapesních hodinek. Od druhé poloviny 17. století byl vytlačován skutečnými mechanickými oscilátory – kyvadlem a setrvačkou s vláskem.
Malá chyba v měření času se u zámeckých hodin na Kynžvartu opravovala vždy podle hodin slunečních. Ty jsou dodnes k vidění na fasádě severního křídla zámku, ale k opravám nepřesností u starých hodin se již nepoužívají.
Zámecké věžní hodiny jsou v provozu pouze v letní polovině roku. Odborníci ze správy zámku jim věnují denní péči včetně promazávání a natahování.
„Také díky tomu činí i po třech staletích jejich denní zpoždění pouze patnáct sekund,“ dodal Štefan Brštiak.
