„Do Mariánských Lázní přicestoval se svou chotí Olivií a dcerami 16. srpna 1891 a zůstal zde až do konce měsíce. Autor nezapomenutelného Toma Sawyera se ubytoval v hotelu Anglický dvůr pod svým skutečným jménem Samuel Langhorne Clemens,“ uvedla Elena Sorokina z destinační agentury KIS Mariánské Lázně.
Doplnila, že své dojmy z pobytu v Evropě spisovatel zveřejňoval v sérii povídek na pokračování pod názvem The Tramp Abroad Again, která vycházela v The Illustrated London News.
Podle Sorokiny si Twain pobyt v Mariánských Lázních velmi chválil. Napsal například, že to je „Nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě, tak hezké, jak si jen člověk může přát…“, a „Ještě nikdy jsme nepodnikli tak malebnou cestu. Tady, v té pohodlné kapse mezi dvěma kopci jsou jen dvě až tři ulice, avšak jsou krásné. Když stojíte na dolním konci města, ohromí vás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých…“
Twain procestoval téměř celou Evropu, své postřehy líčil v cestopisných črtách. Detaily o životě v lázeňském městě zaznamenal v povídce An Austrian Health Factory, která vyšla pod českým názvem Rakouská továrna na zdraví.
Spisovatel se sobě vlastním humorem, který je dobře srozumitelný i dnešním čtenářům, v textu popisuje procedury, dietní stravování, přísný lázeňský režim i deštivé počasí.
„Pobyt spisovatele v Mariánských Lázních připomíná pamětní deska instalovaná na Stezce spisovatelů. Ta je věnována slavným osobnostem, které lázně navštívily. Projekt nabízí tematické exkurze po místech, jež se s těmito výjimečnými lidmi pojí. V současné době rovněž jednáme s mariánskolázeňskou městskou knihovnou o uspořádání výstavy, která by byla věnována právě Marku Twainovi,“ doplnila Sorokina.
Co Mark Twain napsal o Mariánských Lázních„Pokud má někdo dnu, dělají s ním tohle: V 5.30 ráno ho vzbudí, dají mu vejce a dovolí mu, aby se podíval na šálek čaje. V šest musí být u svého pramene s kalíškem zavěšeným u pasu, a rozhodně tam nebude sám. Jak spustí orchestr první tón, musí pozdvihnout kalíšek a se všemi ostatními začít usrkávat tu příšernou vodu. To musí dělat pomalu a dlouho. Pak jej asi hodinu nutí se procházet po horách, aby se protáhl a nalokal se čerstvého vzduchu, co se do něj vejde. Poté si lehne do vany nebo se, pokud to má raději, válí v bahně. V poledne už bude mít hlad a lázeňský řád mu dovoluje utišit ho podle libosti pod podmínkou, že bude jíst jen to, na co nemá chuť. Odpoledne chodí po horách a vdechuje čerstvý vzduch. Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. Ve 21.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší, než mít dnu, to nevím.“ |