Výstavu v salonu ASSO pořádá ve spolupráci s interiérovým designovým studiem Art on Stage.
„Tato výstavní síň je největším prostorem, kde jsem dosud vystavoval, což mi umožňuje ukázat právě i Vzdor, který je v nadživotní velikosti. Hlavně si cením toho, že mohu být součástí programu této galerie, kterou provozují nadšenci do současného umění,“ svěřil se.
Výstavní prostor je součástí pražské prodejny luxusních obkladů a dlažeb ASSO. Pořadatelka Renata Rožánková tady v minulosti uvedla například díla malířů Zdeňka Marčíka, Jaroslava Jerry Svobody nebo limitovanou kolekci pletené módy návrhářky Violety Gladovič.
„Dílo Tomáše Dolejše mne oslovilo na první pohled. Jeho instalace, ve kterých se nebojí ztělesnit osobní myšlenku a názor, mají duši. Toho si velmi cením. Navíc pracuje s kovem, což musí být řemeslně i technologicky nesmírně náročné. A to je dnes, kdy se řemeslo moc nenosí, vzácné,“ vysvětlila pořadatelka.
Výstava, jejíž vernisáž se konala v pondělí, potrvá v salonu ASSO v pražské Biskupské ulici do letošního 30. září.
Podané ruce na hranici
Karlovarský umělec se v minulosti podílel také třeba na projektu Evropa – velmi blízko / Europa – ganz nah. V rámci projektu vytvořil polovinu česko – německého monumentu Podané ruce, který zdobí prostor přímo na státní hranici nedaleko přechodu Aš – Selb.
Monument Podané ruce na státní hranici.
Kromě Tomáše Dolejše je autorem díla německý výtvarník Wolfgang Stefan z německého Selbu. Společný monument znázorňuje pár rukou směřujících ke spojení. Německý umělec svou část zhotovil z jednoho kusu dubového masivu, Tomáš Dolejš pak zůstal věrný rezavému cortenu.
Jde o povětrnostně odolnou ocel, pokrytou tenkou vrstvu rzi. Ta slouží jako ochranná vrstva a materiál tak nerezaví do hloubky. Ocelová konstrukce je připevněna k betonové desce, kterou dělí červená linka znázorňující hranici mezi oběma státy. Ruce, každá z části „svého“ prostoru, pak směřují k sobě.
Společný výtvor je umístěný u hraničního kamene mezi městy Aš a Selb jako symbol vzájemné úcty. „Byla to pro mě zatím asi největší výzva. Mám rád věci, které mají přesah, a doufám, že toto poselství bude znít i v příštích generacích,“ řekl autor ruky vytvořené z dvoumilimetrového plechu.
Wolfgang Stefan na svou část díla použil část dubu, který rostl za jeho rodinným domem. Práce trvaly přibližně šest měsíců a oba umělci se nad dílem několikrát sešli. „Pracovat a setkávat se s Wolfgangem pro mne bylo inspirující, a to nejen umělecky. Jeho zahradu plnou soch jsem opouštěl vždy očarován. Jsem moc rád, že jsem tuto skulpturu vytvářel právě s ním,“ dodal karlovarský sochař.