Za symbolickou korunu od státu koupil ruinu, o kterou nikdo neměl zájem. Aby na vše nebyl sám, rozhodl se v roce 2015 založit Spolek za zachování hutě v Šindelové. Ten letos slaví deset let existence. Bez něj a dalších podporovatelů by dnes z historické stavby v zapadlé krušnohorské vísce zbyla jen hromada kamení.
„Když jsme začali jako spolek fungovat, byla huť odepsaná, pobořená, zarostlá. Dnes tu vidím nádhernou technickou památku, kterou se nám podařilo zachránit. Já říkám, že tu stojí Dáma v Šindelové,“ usmívá se při pohledu na pec Jiří Hrůza.
Když se dnes ohlédne, říká, že musel být v té době blázen, když se do něčeho takového pustil. „Šel jsem do toho, protože jsem nevěděl, co mne čeká. Ale dneska jsem rád,“ konstatuje uznale a dodává, že k Šindelové má zvláštní vztah.
Vysoká pec, která ani úředně neexistovala, se otevírá návštěvníkům |
Je tamní rodák, v jednom z místních domů vyrůstal. „Ve škole ale ani doma nám neřekli, že to je památka, kterou postavili Nosticové. Tehdy se o tom tak nemluvilo. Pro mne to byla obyčejná bouračka. A je docela možné, že jsem tam při klukovských hrách vysklil prakem i nějaké to okno,“ směje se při té představě Hrůza.
Když se dozvěděl, co vlastně za stavbu v Šindelové stojí, chtěl to své raubířství památce nějak splatit.
Jako první bylo třeba vysekat nálety. Teprve pak se ruina představila v celé kráse. Nebyl to pěkný pohled. Co nezvládl čas a rozmary počasí, dokonali lidé. „Mnozí si sem chodili pro materiál. Hodily se hlavně ty krásné opracované kameny. Památka postupně mizela, až jsme řekli dost. Nebylo to za pět minut dvanáct, ale minutu po dvanácté,“ vzpomíná.
Zkušenosti při opravě ruiny sbírali nadšenci za pochodu. Začalo se pracovat na projektu, který navrhnul zastřešení budovy bývalé vysoké pece a zpřístupnění vyhlídkové plošiny na jejím vrcholu.
Místo podlahy pochozí sklo
Finančně vypomohlo ministerstvo kultury, Karlovarský kraj, okolní obce i soukromí dárci.
Po pěti letech bylo hotovo. Památku mohli začít obdivovat lidé z Čech i z ciziny. Míří sem návštěvy z nedalekého Německa, ale třeba i z Austrálie nebo USA.
Místní průvodce Rudolf Kovařík jim rád vyhlídku otevře a přidá odpovědi na všetečné dotazy o historii hutě, ale také o Šindelové a okolí. Vždy je však lepší domluvit prohlídku s výkladem předem telefonicky. Kontakt najdou lidé na webových stránkách šindelovské huti.
Přestože je vysoká pec už opravená a zpřístupněná, nadšenci pokračují v dalším zvelebování. „Upravili jsme okolí památky, zkolaudovali parkoviště pro návštěvníky a mne pak napadlo, že by bylo fajn, aby si lidé na ochozu mohli prohlédnout huť zevnitř. Proto jsme tam místo podlahy instalovali pochozí sklo. Každý teď může skrz něj shlédnout dolů do třináctimetrové hloubky a uvidí vnitřek pece. Je osvětlený, jsou vidět i detaily. Teď ještě plánujeme postupně upravit dmýchárnu. Na to jsme dostali dotaci. Co bude dál, to se uvidí,“ dodal Hrůza.
Pomoct může každý. Třeba zaplacením symbolického vstupného na vyhlídkovou věž nebo příspěvkem do kasičky přímo u pece. Na údržbu, úpravy okolí a osvětlení si památka zatím nevydělá.
Huť v Šindelové je dokladem tradice výroby železa v Krušnohoří. Železnorudné doly kdysi fungovaly na řadě míst, dokonce přímo u Šindelové. Vytěžený materiál se obvykle tavil za pomoci dřevěného uhlí hned vedle, aby se nemusel nikam složitě dovážet. Konkrétně v Šindelové stály tři vysoké pece. Ta současná vznikla až poté, co předchozí dvě zastavily v roce 1818 provoz.
Vysoká pec, technická památka, která ani úředně neexistovala (1. 10. 2018)