Skicross stojí plno dřiny i peněz, říká trenér úspěšných olympioniček

  10:12
Několik sezon vyučoval bývalý reprezentant Tomáš Vrbický ve volném čase lyžování na Božím Daru, ale úplně ho to nenaplňovalo. Vždycky chtěl zkusit trénování. Loni na podzim dostal nabídku, zda by se stal trenérem zdejších mladých skicrossařů. Připravovali se na dětskou zimní olympiádu. Okamžitě do toho šel.

Lyžař a záchranář Tomáš Vrbický studuje geologii, je i dobrovolným členem Horské služby. Zároveň je trenérem karlovarských skicrossařek. | foto: Adam Cvinger

Proč byly holky tak úspěšné?
Myslím, že k tomu mají předpoklady. Skicross je trochu jiný než alpské disciplíny. Více se tam projeví dravost a akrobatické dovednosti při zdolávání překážek a skoků. Důležité jsou také starty, které je celkem problém trénovat. Měli jsme štěstí, že se nám to docela podařilo, a myslím, že i díky tomu jsme uspěli. Mimo stupně vítězů se další čtyři z našich závodníků probojovali do top desítky, což je také velký úspěch.

Jak jste jejich tým poskládali?
Dali jsme dohromady děti z několika oddílů, hlavně z Nejdku a Karlových Varů. Už před dvěma lety na poslední dětské zimní olympiádě místní závodníci zajeli dobré výsledky. Řekli jsme si, že je zkusíme zlepšit nebo obhájit. Trénovali jsme i v Rakousku, což podpořil Karlovarský kraj.

Co by tito závodníci museli absolvovat, aby se vydali cestou vrcholového sportu?
To je těžká otázka. Bohužel stejně jako u mnoha jiných věcí je to nejen o vůli, ale i o penězích.

Museli by to dotovat rodiče?
Protože se našim zadařilo, tak český skicrossový tým uvažuje o zřízení SCM, což je sportovní centrum mládeže tady v regionu, to by byla jistá podpora. Primárně je to ale na rodičích.

Tomáš Vrbický

  • narodil se v Karlových Varech, je mu 29 let
  • studuje obor ložisková geologie na Přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy, v současné době je na doktorandském studiu 
  • před pár dny dokončil školu horské služby. Je jejím dobrovolným členem
  • je juniorským mistrem ČR ve skicrossu, na mistrovství světa juniorů v této disciplíně na Novém Zélandu obsadil 16. místo 
  • jeho svěřenci se na dětské zimní olympiádě umístili v první desítce. V kategorii mladší dívky získala 1. místo Nella Trinerová, 2. místo Nela Apolínová; v kategorii mladší chlapci obsadil 4. místo Max Rüster; v kategorii starších dívek obsadila 7. místo Ivana Česáková, 8. místo Eliška Česáková a Jan Turčin byl devátý v kategorii starších chlapců
  • nejprve působil ve Ski klubu Karlovy Vary, poté v TJ Klínovec 
  • jeho zálibami jsou lyžování, geologie a příroda

Je na skicrossu nejdražší výbava?
Tou to nekončí, i když kupříkladu lyže nejsou úplně levné, a když jsou takové sněhové podmínky jako letos, tak hodně trpí. Skicrossaři potřebují hned několik párů lyží. Dlouhé lyže, na kterých se závodí, pak krátké, na kterých trénují krátký oblouk, a freestylové, na kterých mohou skákat a jezdit ve volném terénu, což je zásadní pro získání univerzálních lyžařských dovedností. Do toho jsou ale důležité tréninky, a to tam, kde je co nejdelší sezona a kde jsou vhodné sněhové podmínky, třeba právě v Rakousku.

V Krušných horách skicross trénovat nejde? Jak dlouho jste to takto zvládal?
V letošní zimě příliš ne, takže je důležité jezdit do Alp. Když jsem já jezdil závodně, byla to otázka třeba sedmi nebo osmi výjezdů za podzim, což znamená, že byl člověk týden tady a týden v Alpách, a to z velké části platí samozřejmě rodiče.

Do doby, dokud jsem byl finančně podporován a než jsem začal chodit na vysokou školu.

Takže jste musel volit mezi skicrossem a školou?
První rok vyhrál skicross, ten druhý už vyhrála vysoká škola.

Je třeba i toto důvod, proč nadějní mladí sportovci skicrossu nechají?
V alpském lyžování to tak je. Stojí hodně drilu a úsilí. A tak často, jakmile děti projdou pubertou, zjistí, že existují i jiné věci, ztratí nadšení a lyžování nechají. Skicross je trochu jiný. Mezi alpskými lyžaři se vždy najde pár závodníků, kteří chtějí dělat něco pestřejšího, chtějí i trochu skákat a řekl bych, že mají větší osobní nasazení.

Když jste trénoval, vrátil jste se do svých závodních let?
Určitě. Když jsem stál na startu, byly to nervy. Hezké bylo, že jsem se u toho sešel s několika lidmi, se kterými jsem jezdil. Jako trenér jiného krajského týmu tam byl například Filip Roušar a Tomáš Kraus, to je legenda. Popovídali jsme si, a to člověka hned vrátilo zpátky.

Tomáš Kraus je nejznámějším českým skicrossařem. Proč už nenastupují další?
Skicross se trochu změnil. Když vznikl, šlo hodně o freestylovou disciplínu, ve které nebyla téměř žádná pravidla a později se vyprofilovala. Dnes je to vrcholové lyžování, hodně blízké tomu alpskému s nezbytným drilem, tréninky a přípravou. Tomáš Kraus je výborný lyžař, s ideálními dispozicemi pro skicross, šly mu starty, nebál se kontaktu s ostatními závodníky ani skoků.

Dá se tedy podchytit mladý talent a pomoci mu podobně se prosadit?
Určitě ano, ale je to i o velkém nasazení rodičů. Finanční stránka je opravdu zásadní. My teď máme takovou vizi, že bychom nechali děti v jejich alpských oddílech, protože lyžování je základ a mají tam svoje trenéry, kteří se na jejich úspěchu pochopitelně hodně podíleli. Z nich bychom ale vytvořili krajské družstvo, které by absolvovalo vypsané skicrossové tréninky u nás i v zahraničí.

Jedinou možností, kde v Krušných horách trénovat alpské disciplíny, jsou skiareály. Vycházejí vstříc?
Je to pro ně otázka byznysu. Řekl bych, že doba ski oddílům příliš nepřeje, a myslím, že ani zájem dětí už není takový. Rodiče mají obrovskou nabídku, na které sporty děti přihlásit, a lyžování je přece jen dost finančně a časově náročné. Proto ho provozují jen děti rodičů, kteří lyžování opravdu milují. Z mého pohledu ale například skiareál Klínovec vychází vstříc. Je možné se s nimi domluvit a jsou nakloněni ledasčemu.