„Těžko spočítat, kolik soch za ty čtyři roky vzniklo. Ale je to slušná sbírka,“ uvedla Zuzana Zetková, koordinátorka Česko-saského řezbářského plenéru v Božím Daru.
Na čem konkrétně umělci letos pracují, nechtěla prozradit. „Ať se lidé přijdou podívat a zkusí to uhádnout,“ vyzvala veřejnost.
 |
Na dřevěných sochách pracují řezbáři od středy. Už polotovary ale naznačovaly, jaké pohádkové postavičky doplní Ježíškovu cestu.
Pod rukama Josefa Frnky z Jindřichovic tak bylo možné poznat rodící se postavičku hmyzího hrdiny z díla Ondřeje Sekory. Zdeněk Vejražka, který na Boží Dar přijel z Otvic u Chomutova, zase sochal podobu jedné ne úplně sympatické pohádkové bytosti.
„Děláme to, co nám organizátor plenéru řekne,“ pokrčil rameny Zdeněk Vejražka. „Ale nemáme výhrady vůči ničemu,“ doplnil. Pro zámečníka, což je jeho běžné povolání, je práce se dřevem koníčkem. „Jakmile uvidím kus dřeva, hned v něm ve 3D vidím budoucí sochu. Ale třeba kreslit vůbec neumím,“ svěřil se řezbář.
„Řezbářům dáme seznam postaviček, které bychom chtěli udělat. Oni si pak vyberou, kterou ztvární,“ vysvětluje princip plenéru Zuzana Zetková.
Mezi zadáním se letos objevila i postavička Večerníčka. „Z našich se do něj nikomu nechtělo, tak jej ztvární německý řezbář. Ovšem ne toho českého, ale německého Sandmanna,“ vysvětlila koordinátorka.
Božídarský řezbářský plenér je mezinárodní akcí, organizátoři tak musejí mít partnera z druhé strany hranice. Tím letošním je obec Breitenbrunn. „Ten je naším partnerem už podruhé ze čtyř ročníků,“ doplnila Zetková.
I když se na plenéru rok co rok scházejí stejní čeští a němečtí řezbáři, hranu jazykové bariéry se jim zatím otupit nepodařilo. „Máme překladače. A večer u piva nepotřebujeme ani ty,“ řekl Zdeněk Vejražka.
Asi nejpoužívanějším slovním spojením se tak stalo mezinárodně srozumitelné „no problem“. Protože řezbáři žádný problém nemají. Ať už se společnou tvorbou, nebo s komunikací. Samotná řezbařina je totiž mezinárodní řečí.
