Když se Alexander Herrmann z někdejšího východního Německa dostal do křížku s československými pohraničníky, bylo mu pouhých jedenadvacet let. Psal se rok 1989 a mladík skončil v českém vězení jen proto, že se na procházce u Hrozňatova poblíž Chebu zdál socialistickým strážcům hranic podezřelý. Teď konečně dosáhl rehabilitace.
„Usnesení Okresního soudu v Chebu tak nabývá právní moci,“ vysvětlil Herrmannův právní zástupce, advokát Lubomír Müller. Jak řekl, dozorující státní zástupce se s odůvodněním usnesení, které písemně vypracoval chebský soud, ztotožnil.
„Alexander Herrmann tak nyní může požádat o odškodnění za to, že byl v roce 1989 nezákonným způsobem zbaven osobní svobody. Ve vazbě tehdy bezdůvodně strávil téměř dva týdny. Ovšem nebojím se říct, že odškodnění bývá v takových případech nepřiměřeně nízké. Dokonce se už stalo, že jej někteří rehabilitovaní odmítli. V opačném případě by totiž zaplatili bankám na poplatcích víc, než bylo samotné odškodnění. Oslovil jsem v této věci ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, avšak zatím bez výsledku,“ dodal Müller.
Vůbec nevěděl, jak to na hranicích chodí
Příběh Alexandra Herrmanna se začal psát 26. června 1989. To jej u Hrozňatova zadržela hlídka pohraničníků. Důvodem bylo podezření z přípravy trestného činu opuštění republiky.
„Bylo mu pouhých jedenadvacet let a tak trochu naivně vyšetřovatelům při zatčení přiznal, že už asi tři roky přemýšlí o tom, jak se dostat do Spolkové republiky Německo, kde má příbuzné. Přitom vůbec nevěděl, jak to na hranicích chodí. Pikantní na celé události je fakt, že podle plánku, který pohraničníci zanesli do spisu, tehdy vůbec v hraničním pásmu nebyl,“ vysvětlil Lubomír Müller, který Herrmanna před chebským soudem zastupoval.
Jenže kromě důvěrného přiznání Herrmannovi přitížilo i to, co u něj při osobní prohlídce pohraničníci našli. „Mezi věcmi, které mu byly zabaveny, byly vedle osobních věcí a hygienických potřeb i jedny štípací kleště,“ přečetl ze spisu advokát Müller, který si myslí, že právě to byla jedna z věcí, která mladému Němci tehdy hodně zavařila.
Zatčením a výslechem však případ, který se stal krátce před sametovou revolucí, neskončil. Následující den Alexandra Herrmanna převezli do Věznice Plzeň a 4. července téhož roku byl přemístěn do Vazební věznice Praha-Ruzyně. „O tři dny později byl na pokyn Federálního ministerstva vnitra propuštěn a vyhoštěn do NDR,“ dodal advokát Lubomír Müller.
Připomněl, že jen na základě podezření byl tehdy mladý muž v Československu zadržen, zbaven osobní svobody a předán k potrestání do bývalé NDR. Od trestu v rodné zemi jej zřejmě zachránil fakt, že koncem roku 1989 se v řadě zemí střední Evropy zásadně měnily zaběhnuté pořádky.