iDNES.cz

Restaurátoři rozebírají vzácná kamna, některým figurkám chybějí hlavičky

  16:52
Ostrý zvuk rotačních vrtaček a oscilačních pilek, ale i opatrné ťukání jemných kladívek zní v kasematech Chebského hradu. S nejvyšší opatrností tu kus po kusu restaurátoři rozebírají unikátní národopisná kamna Williho Russe.

Slavný sochař a keramik je vytvořil v letech 1941 až 1944 na objednávku tehdejšího chebského muzea. Monumentální těleso, jež zdobí reliéfy znázorňující lidové zvyky a obyčeje Egerlandu (německý název pro Chebsko, pozn. red.), kroje a také rčení a pořekadla v egerlandském nářečí, projde v následujícím období omlazující kúrou. 

Ruce restaurátorů kachlům vrátí původní lesk a zahladí stopy, které na unikátu zanechal zub času a necitlivého zacházení. Zrestaurovaná kamna v plné kráse budou moci lidé obdivovat v národopisné části expozice Muzea Cheb.

„Na první pohled kamna vypadají pěkně, i když některým figurkám chybějí hlavičky a leckde jsou odštípnuté kousky glazury. Problém však je v tom, že je v minulosti někdo zalil cementovou maltou. Nám se nyní podařilo betonový záklop odstranit a kamna opatrně rozebíráme. Základem je, aby nedošlo k porušení povrchové glazury,“ ukazuje Michal Raušer z Atelieru restaurování kachlových kamen. 

U nohou mu leží řada kachlů, které byly ještě nedávno součástí neobyčejného uměleckého díla. 

„Každý demontovaný kus má své označení, aby nedošlo k záměně. Kachly se průběžně odvážejí, transport není jednoduchý, nemohou ležet na sobě. Do konce února by měla být kamna kompletně v ateliéru, kde už nyní probíhají navazující práce. Jde především o odstranění zbytků betonu a malty, následně se začne s odsolováním. Z cementu se totiž do keramiky dostaly soli, které ve studeném a vlhkém prostředí vzlínají na povrch a glazuru trhají. My se nyní v řízeném procesu snažíme dostat co nejvíce solí z kachlů pryč,“ popisuje Raušer. 

Unikátní kamna

Williho Russe

  • Osud unikátu i jeho autora je pohnutý. Slavný sochař a keramik Willi Russ, autor například Goethova bronzového pomníku pro město Mariánské Lázně, byl po válce jako německý občan odsunut. Jeho tvorba poté prakticky ustala. 
  • Kamna z jeho krásenské dílny se stala válečným konfiskátem. O sedm let později byla umístěna na hrad Loket, kde je ještě v roce 1965 mohli obdivovat návštěvníci. O pár let později však skončila s odkazem na jejich „ideologickou nevhodnost“ v hradním sklepení spolu s hromadami uhlí. 
  • Pouhou shodou náhod byla zachráněna před zničením a na základě hospodářských smluv se dostala počátkem 80. let. 20. století do Chebu. Od roku 1993 byla kamna vystavena v prostorách kasemat Chebského hradu. 

Hned poté začnou odborníci pracovat na doplnění chybějících částí kachlů. Musejí však nejprve vyzkoušet technologii, vyrobit recepty, namíchat barvy. 

„Znamená to spoustu zkoušek a zkušebních výpalů. Teprve až se docílí odpovídajícího odstínu, může se na keramiku nanést glazura. Malé odražené kusy se ručně barví, retušují a leští. Kachly se už nemohou celé znovu vypálit v peci, způsobili bychom nevratné změny v glazuře. A my chceme všechny opravy udělat tak, aby nebyly nevratné. Pokud totiž v budoucnu přijde někdo s jinou metodou restaurování, bude možné naše zásahy bezezbytku odstranit,“ doplňuje Raušer.

Pokud vše půjde dobře, restaurování skončí na podzim. Hned poté se začnou unikátní chebská kamna sestavovat do původní podoby.

zpět na článek