Masopust ve Skalné se tu koná nepřetržitě od roku 1947. Současná podoba oslav je úzce spjata s novými osadníky, kteří se do vylidněného pohraničí začali po válce stěhovat. Klíčovou roli v obnově a udržování tradic sehráli především reemigranti z rumunského Banátu. Ti s sebou přinesli specifické zvyky, jež se staly součástí oslav.
Masopust ve Skalné přečkal i dobu budování socialismu, která takovým veselicím příliš nepřála. Skalenští si jej však vzít nedali. A co víc, slavili vždy striktně v úterý. Ani letos to nebude jinak. Oslavami, které organizují tradičně tamní dobrovolní hasiči, žije celé město.
V úterý 17. února se přesně v 17 hodin vydá smuteční průvod od hasičské zbrojnice směrem ke kostelu, kde maškary pokaždé žádají o klíče od bran města. Vedle těch tradičních, jako je rakev s Bakchusem, strakatý, slaměný, kobyla či medvědi, kteří březovými košťaty mrskají všechny kolem, se v průvodu objevují i maškary novodobé.
Skalná žije přípravami na masopust, masky jsou do poslední chvíle tajné |
Ty vznikají za zavřenými dveřmi skalenských domácností za naprostého utajení. Vymyslet a vyrobit nejlepší masopustní masku je totiž pro řadu skalenských rodin otázka cti. V obavě z prozrazení se do zbrojnice maškary vydávají tajně, často zahalené od hlavy až k patě v prostěradlech. „Nikdo do poslední chvíle neví, kdo v jakém kostýmu přijde. I my, kteří se známe, máme problém poznat, kdo je kdo. Někdy to zjistíme až po odmaskování,“ směje se velitel jednotky dobrovolných hasičů Roman Melničuk.
V minulých letech se tak v průvodu objevili třeba Šmoulové, kopretiny či hroznové víno. Pozdvižení způsobili divoši na valníku, kteří v tělových trikotech a parukách poskakovali kolem kotle s ohlodanými kostmi v rukou.
Večer pak roztančí hasičskou zbrojnici masopustní veselice. Úderem půlnoci lidé uloží Bakchuse k odpočinku a rozejdou se domů. Přestože období veselosti tak oficiálně končí a nastává půst, Skalná má i v tomto ohledu své specifikum.
„Po válce se zavedlo, že středa po masopustním úterý patří organizátorům oslav, tedy hasičům. Ti dlouho dopředu celou slávu připravovali, tak aby si taky trochu toho veselí užili. Je to taková rarita, kterou jinde nemají. Ve všech hospůdkách je už od rána plno, všude se zpívá, oslavuje a podává tradiční pokrm sarma, tedy zelný list plněný masem a rýží. Mnozí jdou do práce až ve čtvrtek. Teprve pak oslavy končí,“ říká Melničuk.
V Milíkově začínají již v sobotu
Kdo by se masopustního veselí nemohl dočkat, může s maškarami vyrazit do ulic již v sobotu. Například do Milíkova, kde zábava začne v pravé poledne, nebo do Chebu. Tady vyjde ve 14 hodin průvod od Západočeského divadla a zamíří k muzeu na náměstí Krále Jiřího. Pro maškary i ostatní tu bude přichystáno občerstvení, hudba a pro děti pohádka.
Nejvyhlášenější a největší masopustní fašank v Plzeňském kraji chystají v Postřekově na Domažlicku. Potrvá pět dnů. Jde o dlouhou tradici, která je držitelkou certifikátu nehmotného kulturního dědictví Plzeňského kraje. Oslavy začínají už v pátek, kdy se U Hadamů tradičně koná sezpívaná na kytičkovanou.
V sobotu je v obecním sále velký maškarní bál a v neděli v 16 hodin vyjde od Hadamů kytičkový průvod zamilovaných, který vyvrcholí kytičkovým bálem v obecním sále. Masopust pak pokračuje v pondělí, kdy se v obecním sále koná babský bál.
Vrcholem Postřekovského masopustu je úterý 17. února. V 16 hodin vyjde od tělocvičny masopustní průvod plný maškar, který končí obřadním oběšením figury Masopusta, symbolu obžerství a rozmařilosti. Oslavy završí večerní truchlení u muziky.
