Žáci v malotřídce dělají všechno spolu, teď se nebudou smět potkat

  9:00
Návrat prvňáků a druháků do škol přidělal starosti hlavně malotřídkám. V Karlovarském kraji jich funguje dvaadvacet. Jejich ředitelé nyní musejí například zajistit, aby se školáci z jednotlivých ročníků nepotkávali. Potřebovali by tedy další zaměstnance, na něž však nejsou peníze.

Žáci prvních a druhých tříd se vrátili do školních lavic. | foto: Martin Stolař, MAFRA

„Ministerstvo školství s námi vůbec nepočítá. Jako by malotřídky doposud ještě neobjevilo,“ postěžovala si ředitelka Základní školy v Abertamech Pavlína Pfeiferová. 

Do jednoho ročníku má letos spojenou druhou a třetí třídu a do druhého čtvrtou a pátou. Dohromady chodí do školy 24 žáků, stejný počet obvykle i do družiny.

„Momentálně si ale hlavně prvňáky rodiče vyzvedávají hned po vyučování, v družině nám tak zůstane jen pár dětí. Přesto s nimi budeme muset od příštího týdne, až se do škol vrátí všechny děti z prvního stupně, pracovat odděleně, aby se nepotkávaly. Jenže na to nemáme lidi ani peníze. I kdybych někoho sehnala, kdo se bude dětem z jedné skupiny věnovat, protože se s tou druhou nemohou míchat, nemám ho z čeho zaplatit,“ vysvětluje ředitelka. 

Do budoucna vidí jediné systémové řešení, a to výjimku udělenou ministerstvem školství. „Tady na vesnici se stejně děti potkávají, tomu nezabráníte nikdy,“ uvažuje nahlas. Podobně jsou na tom i ostatní tři malotřídky v Krušnohoří.

Obličejové kryty pro prvňáky

Michaela Lámerová, ředitelka základní školy v Lipové na Chebsku, má situaci o něco jednodušší.

„Od včerejška se vyučuje ve třídě, kam chodí děti prvního a druhého ročníku. Online výuka zůstává pro děti třetího a čtvrtého ročníku, které ve své třídě vzdělává druhá paní učitelka. Takže nám to vyšlo docela hezky,“ vysvětlila s tím, že do školy ve středu přišly kromě jedné dívky všechny děti.

„I když žijí ve společné domácnosti s prarodiči, nezaznamenali jsme jakoukoli obavu z docházky nebo žádost o distanční výuku,“ potvrdila ředitelka. Škola už se zároveň s rodiči dohodla na tom, že pokud chtějí, mohou pořídit průhledné obličejové kryty, aby bylo dětem vidět na ústa a bylo jim lépe rozumět.

„Hlavně pro děti v první třídě by to určitě bylo lepší než roušky,“ dodala Michaela Lámerová.

Mrzí ji ale, že další ročníky přijdou do škol už po třech dnech. „Já bych s tím ještě týden počkala, aby bylo jasné, nakolik se to první otevření tříd osvědčilo. Jakmile se do budovy nahrnou všechny ostatní děti, především tedy v těch větších školách, mohl by to být problém,“ upozornila.

Děti mají co dohánět

Klasickou jednotřídku mají ve Staré Vodě na Chebsku. Ředitel tamní základní školy Martin Vlasák potvrdil, že má škola výjimku z nařízení.

„Patříme do kategorie jednotřídek, máme tedy ve škole jednu třídu, v níž je osm dětí, které navštěvují první, druhý, čtvrtý a pátý ročník. Ve třetím ročníku v tomto školním roce není nikdo. Do školy tak včera přišly všechny děti, kromě jednoho žáčka, který má individuální vzdělávací plán. To ale nesouvisí s koronavirem. Je to dítě, které se individuálně vzdělávalo už ve školce,“ upřesnil Martin Vlasák s tím, že škola ihned najela na běžný režim.

„Obávám se však, že toho budeme muset hodně dohánět a hlavně znovu všechno ladit dohromady. Taky mě dost mrzí zákaz zpěvu. Naše škola je postavená na zpívání, dokonce se jmenuje Učíme se písničkou. Máme spoustu výukových písniček, děti se jejich prostřednictvím učí třeba nezáživnou látku. Bez zpívání to je jiné, takové smutnější, ale musíme se s tím popasovat,“ dodal ředitel.

Snad bude mít kdo doučovat

Otázkou je, co se ukáže po nástupu žáků druhého stupně, učňů a středoškoláků. Podle analýzy informačního centra o vzdělávání EDUin se téměř deset tisíc dětí přestalo během první vlny pandemie vzdělávat a podzimní obnovení distanční výuky tak představuje pro velkou část dětí a mladých lidí riziko předčasného odchodu ze vzdělávání.

„Dramatická situace je hlavně u studentů učebních oborů, tedy po ukončení povinné školní docházky. Místo školy si našli brigádu, začali vydělávat a návrat do školy je moc neláká. To, že nedokončí vzdělání, je ale dohoní, i když později,” upozornila Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. 

Už teď proto školám nízkoprahové kluby ve spolupráci s asociací pomáhají a nabízejí dětem hlavně ze sociálně slabších rodin doučování. „Zájem je ale zatím minimální,“ potvrdila například Mirka Bláhová z klubu Restart z Mariánských Lázní.

„Očekávám, že se děti i rodiče probudí příští rok v květnu a snad budeme mít do té doby dost dobrovolníků, kteří by dětem mohli pomoct zvládnout konec školního roku a přípravu k přijímačkám,“ dodala Bláhová.