„Dianu z Kynžvartu už jsem ve svém ateliéru měl před nějakými šestadvaceti lety. Tehdy jsem musel nahradit ulomený parůžek srnce. Vymodeloval jsem ho a odlil, aby byla plastika kompletní,“ zavzpomínal Jindřich Kovařík na dobu, kdy se mu skvost dostal do rukou poprvé.
Podle jeho slov se jedná o odlitek ze šedé litiny, který má tloušťku přibližně jeden centimetr. Skládá se ze šesti kusů.
„Některé části jsou značně zkorodované. Zejména na místech, kde se drží voda, je materiál místy prorezlý. Bude nutné povrch otryskat, opravit a natřít základovou barvou. Poté vytvořím vzorník asi pěti odstínů finální barvy. Je to taková lomená bílá, má zřejmě imitovat mramor. Jaký odstín bude nakonec Dianu zdobit, o tom rozhodnou památkáři,“ popsal opravy Jindřich Kovařík.
Jak uvedl Štefan Brštiak ze správy zámku, Diana byla v římské mytologii ochránkyní žen a bohyní porodu. „Interpretace, že je též bohyní lovu, mohla vzniknout ztotožněním s řeckou Artemidou. Proto byla často zobrazována jako lovkyně s lukem a toulcem, doprovázená loveckým psem či srncem,“ vysvětlil Brštiak.
Slavná předloha
Podle jeho slov je originál sochy připisován slavnému athénskému sochaři Leocharesovi ze 4. století před naším letopočtem, slavnému umělci, jehož dílo je známé pouze ze starověkých literárních a epigrafických zdrojů.
Kopii sochy daroval papež Pavel IV. v roce 1556 francouzskému králi Jindřichu II. V šestnáctém století se socha objevila v Jardin de la Reine v paláci Fontainebleau. V roce 1602 ji Jindřich IV. přesunul do Louvru, kde byla vystavena v Síni starožitností.
Za vlády Ludvíka XIV. byla poslána do paláce ve Versailles, kde byla vystavena v galerii Grande. V roce 1798 se socha navrátila do Louvru.
„V moderní Evropě byla mnohokrát kopírována, odlévána a napodobována rytinami, keramikou a malými bronzy. V českých zemích se litinová kopie plastiky Diany z Versailles nachází v zahradách klasicistního zámku v Lázních Kynžvart, který patřil Metternichům. Ti vlastnili i nedaleké plaské železárny, tudíž se nabízí, že socha mohla být odlita tam,“ řekl správce.
Avšak několik indicií podle něj svědčí spíše pro blanenskou uměleckou litinu. „Není známo, že by se v Plasích odlévaly tyto monumentální antické sochy. Po roce 1875 byl navíc provoz železáren zcela zastaven, zatímco v této době se Diana z Versailles stále nacházela v nabídkových katalozích salmovských železáren v Blansku. Také jméno známého vídeňského architekta Pietra Nobileho, který Metternichům navrhoval přestavbu Kynžvartu, by mohlo značit spolupráci s Blanskem,“ dodal Štefan Brštiak.