Hlavně menší děti potřebují pomoc dospělého, starší se zas k učení v domácím prostředí musí nutit. Zkušenosti navíc ukazují, že někteří rodiče na domácí vzdělávání svých dětí rezignovali.

Možná i proto ministr školství Robert Plaga apeloval na pedagogy, ať se věnují především opakování. 

„Chtěl bych poprosit učitele, když víme, že mimořádná opatření budou trvat delší dobu, aby v následujících týdnech sestavili s řediteli plán a soustředili se na procvičování, a především na profilující předměty,“ žádal učitele Plaga. 

Jenže i pro učitele je situace nová. I oni tápou, hledají cesty a způsoby, jak dětem látku zprostředkovat tak, aby to bylo alespoň trochu zábavné. Navíc ne každý má doma zařízení, na kterém by mohl vytisknout pracovní list, v některých lokalitách se domácnosti potýkají s nekvalitním internetovým připojením.

„Je to situace, se kterou jsme se ještě nesetkali,“ říká ředitelka 6. základní školy v Chebu Štěpánka Dostálová. Podle jejích slov se učitelé školy učí za pochodu využívat řadu aplikací. 

„Například EduPage nabízí spoustu možností, jak na dálku vzdělávat. Můžeme také pořádat videokonference, kde si učitel s dětmi může povídat a ukázat, co potřebují. Spousta rodičů však není zdatná v IT technologiích, je pro ně problém se připojit nebo aplikaci otevřít. Také přenosy videokonferencí kvůli kvalitě signálu nebývají ideální, někdy se obraz takzvaně seká,“ popsala ředitelka Dostálová. 

Konstatuje, že do výuky online se nezapojují zdaleka všichni žáci. „Některé nedonutíme. Přitom chytré telefony mají, internet mají, ale tohle je nezajímá. V podstatě jde o to, zda v rodině berou vzdělání jako prioritu. Od toho se všechno odvíjí,“ podotýká ředitelka.

Jako výzvu bere současnou situaci ředitel 3. chebské základní školy Pavel Černý. „Ve škole pracujeme s aplikací Škola online, mnozí pedagogové zkoušejí i další cesty. Komunikují s dětmi prostřednictvím emailu, telefonu či portálů, kde si mohou děti samy látku procvičovat. V budoucnu bychom zkušenosti mohli využít například při vzdělávání žáků, kteří jsou z různých důvodů dlouhodobě doma,“ nastiňuje. 

Také on přiznává, že ne všichni žáci se doma pravidelně vzdělávají. „Je to stejné jako ve škole. Kdo zájem o učení neměl, nemá ho ani teď,“ doplňuje.

V základní škole Dolní Žandov mají učitelé zkušenost, že po počátečním nadšení se u dětí začíná projevovat únava.

„Zpočátku byly z výuky na dálku nadšené. Teď už to polevuje, jsou unavené, domácí prostředí je k práci nijak nemotivuje. Píší mi, že by chtěly raději do školy, doma je to nebaví, na práci v tom prostředí nejsou zvyklé. Už je na nich vidět taková ta nechuť, a proto jim taky všechno trvá déle. Obávám se, že nastupuje krize,“ domnívá se ředitelka žandovské školy Ivana Weinzettlová. 

Probírat novou látku nemá teď smysl, míní pedagog

Ta má ohlasy i ze strany rodičů, podle nichž je stále těžší přinutit děti doma k učení. Navíc v době, kdy platí karanténa. „Především opakujeme a procvičujeme. Žáci pracují na projektech, kdy si k tématu vyhledávají samostatně informace. A probírat novou látku? Myslím, že každý rozumný kantor uzná, že v této situaci to nemá smysl,“ uzavírá ředitelka.

Na dálku se učí i v jednotřídce ve Staré Vodě na Mariánskolázeňsku. Tamní ředitel Martin Vlasák rozesílá látku k procvičení a opakování elektronicky.

„Konzultujeme po telefonu, oslovuji rodiče přes Facebook. Zkusíme WhatsApp, abychom si procvičili anglickou výslovnost. Když to ještě bylo možné, obcházel jsem děti a vkládal jim úkoly do schránek. Teď už se musíme spolehnout na techniku,“ popisuje Vlasák. 

Úkoly dětem zadává jednou týdně, středu plánuje nastavit jako konzultační den. „Chápu, že rodiče mají s domácím vyučováním problém. Děti se doma nesoustředí, všechno jim trvá déle. V zásadě je to ale těžké pro všechny. Vedle rodičů to nemají lehké kantoři ani samotní žáci.“