Chebský kronikář tvoří unikát. Složitě míchá barvy, zdobí okraje stránek

  9:56
Více než pětapadesát let píše Jindřich Turek z Chebu svou rodinnou kroniku. A téměř tři desetiletí pod jeho rukama vzniká rovněž kronika města Chebu. Jak sám říká, díky své rodinné kronice je možná nejdéle ručně píšícím kronikářem v republice.

Téměř každý text, který do svých kronik vpisuje ozdobným kaligrafickým písmem, doprovází vlastnoručními kresbami. Na každou stránku tak vkládá i kus sebe. Tvoří díla, která nemají v širokém okolí obdoby. Jedinečná kronika města Chebu sbírá vavříny všude, kde se objeví.

„Chebská kronika je naprostý unikát. Je uměleckým dílem, které pro nás kronikář Jindřich Turek pořizuje. Obdržel už řadu cen v rámci celostátního soupeření kronik, protože se své práci věnuje intenzivně a vkládá do ní umělecký základ,“ potvrzuje chebský starosta Antonín Jalovec. Úplně poprvé se Jindřich Turek setkal s městskou kronikou před třemi desítkami let.

„Do roku 1992 byla psaná na stroji, přes průklepáky a naprosto nezáživným způsobem. Zahájení turistické sezony, volby, významné návštěvy, nic z toho nelákalo začít v ní listovat, nebo ji dokonce číst,“ vzpomíná kronikář na první seznámení s knihou, kterou měl převzít a začít v ní vytvářet zápisy pro další generace. 

Už tehdy se rozhodl, že městské letopisy budou vypadat jinak. Zápisy chtěl psát ručně. Dnes tak v kronice na první pohled zaujme úpravný ručně psaný text, kresby, bohaté lemy stránek i zdobná první písmena zpráv, takzvané majuskule. Díky tomu kniha města Chebu získala jedinečnou podobu, ze které těží dosud.

„Vytvořit gotickou majuskuli zabere dva až tři dny práce. Musím nejprve vymyslet, jak se ty motivy budou kroutit. To je spousta spirálek a vše musí mít nějakou logiku. Pak návrh předkreslit, vybarvit. Není to jednoduché,“ popisuje. 

Valdštejnské slavnosti byly piplačka

Složitou alchymií je míchání barev a inkoustů. Čas zabere vybírání těch nejpodstatnějších zpráv, které se nakonec v kronice objeví, i zdobení okrajů stránek. Snad nejvíc práce dala kronikáři zpráva, kterou tvořil k Valdštejnským slavnostem z roku 2017. 

„Výzdoba, přesněji smaragdový lem stránky, je ve stylu mandaly. Byla to mravenčí práce, ohromná piplačka. Musel jsem pracovat pod lupou. Rámeček se skládá z 3783 čtverečků o velikosti strany čtyři milimetry. Uvnitř vzoru jsou pak další čtverečky, ty jsou ale pootočené,“ ukazuje kronikář dílo, které za chvíli začne před očima jakoby tancovat. 

„Strávil jsem nad tím asi tři týdny. Denně jsem se tomu věnoval dvě až tři hodiny. Víc to prostě nešlo. Připadal jsem si jako tibetský mnich, protože jsem zažil něco, co se mi ještě nikdy nestalo. Při té monotónní drobné práci jsem se najednou dostal do jakéhosi transu. Mysl se odpoutala a mně se najednou zdálo, jakoby moji ruku vedl někdo jiný. To byla úžasná zkušenost, když jsem si najednou říkal, že tohle neovládám, že už to nejsem já, kdo tu stránku tvoří,“ popisuje Turek.

Myslí si, že něco podobného zažívají právě mniši v Tibetu. „A když se dnes někteří lidé na lem podívají, tvrdí, že z bílého listu na ně ta malba jakoby vyskočí, že ji vidí ve 3D efektu. Je to taková iluze,“ konstatuje nad kronikou její autor.

Kronika obchází digitální svět

Hrdý je i na stránku, na níž zachytil cenu, kterou Cheb získal v roce 2014 spolu s titulem Historické město roku. „Je to několik navzájem spojených hranolů z křišťálu. Jenže jak namalovat bílý průhledný křišťál na bílou stránku? To byl oříšek. Nakonec jsem zvolil purpurový podklad. Myslím, že se to povedlo,“ říká spokojeně kronikář Turek.

Jeho kroniky, které se vracejí k původnímu historickému výtvarnému pojetí, oceňují i odborníci. „Na té kronice je krásné právě to, jak ten nový digitální svět obchází. Jindřich Turek z ní vlastní osobností a umem vytváří jakousi syntézu, která bude pro budoucí generace unikátním přehledem událostí,“ říká ředitel chebského archivu Karel Halla.

Chebskou kroniku je možné na vlastní oči vidět jen při výjimečných příležitostech. Od roku 2009 je ale možné si některé ročníky prohlédnout i na webových stránkách města.