V době hnízdění má v týle několik dlouhých úzkých bílých per. Několik stovek párů hnízdí v lokalitách jižních Čech či Moravy, je možné jej však vidět i v některých zoologických zahradách.
„Byla to čistá náhoda. Jel jsem autem kolem toho rybníka, a jak už jsem zvyklý se stále dívat kolem sebe, všiml jsem si něčeho neobvyklého. Zastavil jsem, šel jsem se tam podívat a uviděl na stromě tuhle vzácnost,“ popisuje Pavel Černý, který jako naschvál zrovna u sebe neměl fotoaparát.
Se snímky z mobilu příliš spokojený nebyl, proto se zanedlouho k rybníku vypravil znovu. A opět mu přálo štěstí. „Šel jsem to jen zkusit, příliš jsem nepočítal s tím, že se mi podaří něco vyfotit. Byl jasný den a kvakoš je noční pták. Nejčastěji je vidět až za soumraku, protože přes den v úkrytu odpočívá. Ale stejně jako posledně tam kvakoš opět byl. A navíc se choval vyloženě jako manekýn. Udělal jsem spoustu snímků,“ chlubí se fotograf Černý.
Ten si úspěch vykládá tím, že se jednalo o nezkušené a možná i hladové mládě, které se plně věnovalo lovu.
„Poblíž nebylo, kde se schovat. Rostly tam jen nějaké trnky a husté vrbičky, takže jsem se bál, že se nedostanu dostatečně blízko, abych udělal kvalitní fotografie. Ale přestože jsem nepoužil žádný fotokryt, nechal mě kvakoš k sobě přijít a zdálo se, že si focení patřičně užíval,“ směje se fotograf a vysvětluje, že lidé mohou navečer a v noci kvakoše slyšet, protože má zvláštní hluboký chraplavý hlas, který připomíná kvákání.
Kvakoš noční je velký přibližně jako vrána, v rozpětí křídel měří až 100 centimetrů. Má zavalité, převážně šedě zbarvené tělo, černé temeno, zátylek a hřbet. Krátké končetiny s dlouhými prsty mají žluté zbarvení, zobák je tmavý a oči jasně červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou hnědí s bílými skvrnami. Na zimu odlétá do teplých krajin.
