Jedním z nich je i fenka Apina. Je českou šampionkou a zároveň velice šikovnou canisterapeutkou, která celý svůj psí život pomáhá těžce nemocným klientům. Letos patnáctiletá čistokrevná fenka knírače malého bílého již sedm let navštěvuje pacienty v sokolovské nemocnici. Společně se svou paničkou Zuzanou Noskovou a dvěma psími kamarádkami sem jezdí téměř každý týden.
Další chvályhodnou okolností celého příběhu je to, že Zuzana Nosková své psy cvičí a vodí je do nemocnice zcela nezištně. Je dobrovolnicí občanského sdružení Střípky, které zde zabezpečuje canisterapii již dlouhé roky.
„Stejně jako dvě její psí kamarádky se do nemocnice vždy těší. I když na oddělení někdy přijdou k úrazu ze strany klientů, tak je to neodradí,“ s úsměvem začíná vyprávění o své životní vášni Zuzana Nosková, která pracuje jako sanitářka na transfuzním oddělení stejného zdravotnického zařízení.
O víkendech se její činnost v nemocnici mění. Společně se třemi svými kníračkami, vedle Apiny je to ještě tmavá Ája a nejmladší Elina, sem jezdí z Horního Slavkova na terapeutické směny.
„Se všemi jezdím na výstavy a máme za sebou mnoho úspěchů na regionální i celorepublikové úrovni. Posledním úspěchem je vítězství Apiny v soutěži seniorů o titul český šampion,“ uvedla Zuzana Nosková.
Náročné zkoušky
Všechny fenky mají canisterapeutický certifikát, který získaly s vynikajícím prospěchem. Naposledy to byla Elina 24. března letošního roku.
„Důležité je, aby si pes osvojil to, že mu nebude nic vadit, nesmí se bránit ani se ohnat. Při zkoušce musí absolvovat 12 disciplín a všechny je musí splnit. Takže mu například i trhají chlupy, záměrně způsobují bolest, což se při terapiích stává,“ vysvětluje.
Součástí zkoušky je také najíždění vozíkem na psa, který nesmí uhnout, stejně tak mu nesmí vadit, když po něm hází berle. Odolný musí po výcviku zůstat i vůči nepříjemnému zvuku nebo proti zápachu dezinfekce. Knírač určitě není typická rasa, která se standardně při canisterapii používá, Elina ale zvládla zkoušku za plný počet bodů. Ze 70 psů takto zabodovalo pět.
„Jsem jediná, která takto cvičí knírače. Já mám ale tuto rasu moc ráda. Ti psi jsou takoví veselí a praštění, dobře se učí novým věcem,“ říká.
Základem canisterapie je vybrat štěně, které je komunikativní a nemá strach z lidí. Výcvik začíná tím, že asi v půl roce štěněte začne pes s majitelkou navštěvovat klienty nemocnice. Postupně se socializuje a zvyká na nemocniční prostředí. Tento proces trvá přibližně dva roky, poté je pes připraven ke canisterapeutické zkoušce.
Klienty se snaží navštěvovat jednou týdně, pokud se ovšem neúčastní výstavy. Na oddělení stráví zhruba dvě až tři hodiny. Zde mají psi dovoleno válet se v posteli, kde si je klienti hladí a mazlí se s nimi, čímž si například prokrví a rozhýbají ruce. Mazlení psy nesmírně vyčerpává a v autě cestou domů okamžitě usnou.
„Klienti vždy hrozně pookřejí, protože psi každého bez výjimky radostně vítají. Mně se zdá, že vždy vidím, jak psi z těch lidí odčerpají tu bolest a negativní energii. Někteří pacienti už nemají v pořádku psychiku, trpí například stařeckou demencí, a tak mohou pejsky napadnout. Ti jsou na to ale vycvičeni,“ popisuje.
Poslední rozloučení
Zuzana Nosková má za sebou mnoho zážitků veselých i těch smutných, při vzpomínce na jeden konkrétní ale pláče ještě dnes.
Jednalo se o pacienta, za kterým chodila se svou psí smečkou čtyři roky. Jednu sobotu jí pověděl, že na ně netrpělivě čeká, protože odpoledne umře. Samozřejmě mu nevěřila, pán se ale pomazlil se psy, tisknul je k sobě tak silně jako nikdy předtím, rozloučil se s nimi a zavřely se dveře. Když přišla Zuzana příště, tak už tam nebyl.
„Čekal jen na vás, aby se rozloučil, trpěl už velikými bolestmi, ale vaši pejsci mu vždy pomohli rozjasnit den,“ řekla paní Noskové zdravotní sestřička.