Vyměnili shon za život kolem kachlových kamen, vaří na nich bylinná mýdla

  10:10
Když člověk vstoupí do domečku na samotě nedaleko Staré Vody na Chebsku, dýchne na něj závan časů dávno minulých. V kuchyni obložené dřevem chybí sporák, místnosti kralují stará modrobílá kamna z kachlů s velkorysou varnou plochou a malou pečicí troubou. Na kraji plotny stojí smaltované hrnky, ve kterých se macerují různé bylinné směsi, svazky bylinek se suší pod stropem.

Lenka Reicheltová vaří bylinná mýdla v kuchyni na kachlových kamnech. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Právě tady paní domu Lenka Reicheltová každý den pro rodinu vaří, ale i vyrábí svoje bylinná mýdla, tinktury, pomády a masti. Využívá k tomu vše, co roste kolem.

„Ta kamna jsou pro nás i zdroj tepla. Přes léto v nich samozřejmě netopíme, to využívám k vaření elektrickou dvojplotýnku. Ale před několika dny, kdy bylo po ránu hodně sychravo, to už jsme se ohřáli,“ říká Lenka Reicheltová, která si vaření na starodávných litinových tálech pochvaluje. 

Na okraji plotny je teplo a dobře tam kyne těsto. Také výsledky pečení v malé troubě historických kamen jsou prý přímo ukázkové. Upeče se tu chleba, buchty, koláče i maso.

Bylinná mýdla vyrábí Lenka Reicheltová z tuků a olejů. Používá olivový, světlicový či bodlákový olej, ale i sádlo, hovězí lůj, kakaové nebo bambucké máslo. V ošatce schraňuje včelí vosk.

Vyrobit čisté domácí mýdlo před časem vzala jako výzvu. Její starší dcera Leontýnka totiž trpí ekzémem a běžná kosmetika její potíže jen zhoršovala.

„Jednou jsem viděla nějaký pořad o mýdlech a řekla jsem si, že nemůže být tak těžké mýdlo vyrobit a rozhodla jsem se to zkusit. Jenže zrovna jednoduché to nebylo. Začala jsem postup podrobně studovat, je třeba také hlídat teplotu. Když jsme pak udělaly spolu s Leontýnkou a mou mladší dcerou Lucinkou první měsíčkové mýdlo, byla to pro nás malá slavnost. Nedočkavě jsme čekaly, až mýdlo dozraje a Leontýnka se s ním umyje. A klaplo to. Žádné potíže, žádné svědění,“ popisuje Lenka Reicheltová, která od té doby udělala obrovský krok vpřed. 

Do mýdlového polotovaru přidává leccos. Bylinky, soli, jíly, esenciální oleje nebo třeba mletou kávu. Vedle mýdel využívá byliny do čajových směsí, mastí, krémů či pomád. Svoje výrobky ale nenabízí komerčně. Tvoří je pro radost a využívá jako dárky pro známé. Neodmítne lidi, kteří ji s prosbou o výrobu domácích bylinných kosmetických produktů bez konzervantů a barviv osloví.

Se sháněním bylinek problém nemá. „Některé mi rostou na zahradě, ale stačí udělat pár kroků a jsem na louce nebo v lese, kde si mohu vybírat. V okolí rostou také lesní maliny, ostružiny, borůvky, nedaleko sbíráme i malé lesní jahody. Protože jsme daleko od civilizace, vše, co natrhám a následně používám, je v biokvalitě, jak je nyní módní říkat,“ konstatuje. 

Hledali místo, kde je život pomalejší

Na statku žije také několik koz a ovcí, kvokají tu slepice a nechybí ani kůň. „Zvířata jsme pořídili jako živé sekačky kvůli spásání trávy na pozemcích. A také pro děti, aby měly nějakou povinnost, učily se zodpovědnosti a zabavily se, když bydlíme na samotném konci světa,“ směje se Lenka Reicheltová a přiznává, že lidé ani město jí vůbec nechybějí. 

Naopak, život mimo civilizaci si s manželem vybrali cíleně. „Oba jsme děti paneláků. Ale hektický životní styl nám nevyhovoval. Chtěli jsme najít místo, kde by byly vztahy mezi lidmi lepší, život pomalejší a pohodovější. Kde bychom mohli žít ve větším sepětí s přírodou. A tady se nám to povedlo,“ rozhlíží se kolem Lenka Reicheltová. 

„Na druhou stranu ale nejsme žádní poustevníci. Máme auto, internet, chytré telefony... Ale chtěli jsme zvolnit, užít si klid a krásy všeho kolem. A přáli jsme si, aby totéž zažily i naše děti. Když někdy jedu do města, pokaždé už se těším k nám na samotu. Člověk si uvědomuje, že mu tady vlastně vůbec nic neschází,“ dodává.