„Našimi nejběžnějšími pacienty jsou především psi a kočky. Na Klinice chorob psů a koček každý rok evidujeme na deset tisíc nově příchozích případů,“ říká zvířecí chirurg Michal Crha.
Operace velkých šelem jsou poměrně unikátní. Jak často se k nim dostanete?
Jsou skutečně občasné, jde o specifické a velmi individuální zákroky a jedná se spíše o jedince ročně, které operujeme. Jelikož se na klinice zabýváme především onemocněními a zákroky u psů a koček, přicházíme do kontaktu s velkými šelmami nejčastěji v souvislosti s tím, že nás osloví zoologické zahrady, nejblíž je nám samozřejmě ta brněnská, s níž konzultujeme třeba poranění větších šelem či komplikovanější případy, nebo soukromí chovatelé.
Které šelmy se vám dostanou na operační sál?
Nedávno kolegové z naší kliniky operovali komplikovanou zlomeninu končetiny u geparda. Za sebe mohu uvést operaci rysa ze soukromého chovu, který měl neprůchodnost střev. Řešili jsme také závažné poranění končetiny u medvěda a tygra. Čas od času se k nám dostanou i pacienti na ošetření zubů, kdy jsme řešili například zlomený zub u medvěda či pumy americké. Přijdeme do kontaktu i s opicemi. Nedávno jsme tu měli komplikovanou zlomeninu zubu u makaka.
Michal Crha (43 let)
|
Vybavíte si nějaké netradiční případy?
Netradičním případem bylo třeba poranění kolene medvěda, který si zranění přivodil na zvíře překvapivým způsobem. Byl to medvěd z cirkusu a koleno si zranil při jízdě na kole. Úsměvné je ošetřování opic. Když vám do ordinace přijde zvíře tak podobné člověku a sedí v čekárně vedle svého majitele jako řádný pacient, je to i pro nás veterináře neobvyklé a někdy až zábavné. Z dalších zvířat, která se nezdají být běžná, ale dostávají se do popředí zájmu chovatelů, jsou to třeba ježci. Ošetřoval jsem chrup ježkovi bělobřichému. Ke konci zákroku mu už postupně odeznívala anestezie a ježek se začal sbalovat do klubíčka, takže bylo komplikované se mu dostat do úst.
Mluvíte o malém ježkovi. V kontrastu s tím – největší zvíře, které jste ošetřoval?
Můžu jmenovat dokonce největšího suchozemského savce, tedy slona afrického. S kolegou jsme pomáhali u ošetření zlomeniny klu slona ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové. To je pak velký rozdíl, když ošetřujeme ježka a jindy zase tygra nebo slona. Navíc z takového slona máte obrovský respekt, už jen když cítíte jeho silný dech, který má tendenci vás skoro odvát z místnosti. Ošetřovat takové zvíře je i pro veterináře zážitek, na který nezapomene.
V čem se liší operace a pooperační péče velkých šelem od zákroků u psů a koček? Tygr si asi nenechá převázat tlapku jako pes.
Samotné zákroky se podobají, ale specifika jsou v anestezii a pooperační péči zvířat. Přece jen třeba u tygra skutečně nejde po operaci provádět převazy jako u domestikovaných zvířat. Zlomeniny se proto řeší fixací zevnitř. Zvíře nemá žádnou dlahu nebo bandáž, ale fixaci provedeme přímo na kosti uvnitř. Aby si zvíře ránu nelízalo, použije se u psa ochranný límec nebo náhubek, ten však lvovi nedáte, ten se nenechá. Bližší kontakt může být problém, ale na druhou stranu jsou některá zvířata v zoo ochočená a pustí k sobě ošetřovatele, u velkých zvířat je to však vždy riskantní. Zákroky jsou náročnější i z hlediska plánovaní.
A je něco jiné z pohledu veterináře? Když operujete zvíře, které je vzácné nebo ho na světě žije pár kusů, připouštíte si během operace nějakou větší míru odpovědnosti?
Za sebe mohu říct, že k tomu přistupuji jako ke každému jinému pacientovi. Všichni jsou živí tvorové a musíme vždy udělat maximum, bez ohledu na to, zda operujeme velkou nebo malou kočku. U méně běžných zvířat je však náročnější právě ta příprava a plánování. Velmi důkladně dopředu zvažujeme možnosti, které by mohly nastat, je nutné znát odlišnosti v anatomii, pečlivě ověřujeme také diagnózu a lékařské záznamy. Oproti rutinním zákrokům u domestikovaných zvířat jsou tyto více individuální.
Co nejčastěji operujete?
U velkých šelem jsou nejčastější ortopedické zákroky, které se týkají komplikovaných zlomenin či poranění kloubů. Občas se jedná o zákroky v dutině břišní a trávicím traktu. Čas od času přijdou pacienti se zlomenými zuby či záněty v ústech. Na Klinice psů a koček nejčastěji provádíme chirurgické zákroky, jako jsou operace zlomenin a kloubů, dále operace páteře, břicha a hrudníku z důvodu nejrůznějších onemocnění. Velkou skupinu zvířat tvoří také pacienti s nádory, které je nutné chirurgicky odstranit.
Zmínil jste, že vaši zvířecí pacienti pocházejí také ze soukromých chovů. O těch se v poslední době vede velká debata i v souvislosti s letošním úmrtním chovatele lvů na Vsetínsku. Jaký je váš pohled na soukromý chov? A je podle vás v pořádku, že někdo na zahradě chová lva nebo tygra?
Můj názor zní, že tyto šelmy by neměly být chovány v rukou soukromníků. Podle neoficiálních statistik údajně počet chovaných velkých koček jako tygr, puma, lev je větší u soukromých chovatelů než v zoologických zahradách. Podmínky chovu by se do budoucna měly zpřísnit, nebo by se chovy měly dokonce zakázat. Za sebe si nedokážu představit, že by můj soused za plotem choval lvy. Když opomenu, že lev má potřeby řvaní, nikdy se nedá stoprocentně zabránit tomu, že může utéct nebo někoho poranit.
Pojďme od velkých šelem k vašim běžnějším pacientům, jimiž jsou psi a kočky. Kolik na Klinice chorob psů a koček, kde funguje nonstop pohotovost, ošetříte ročně pacientů?
Každý rok v rámci celé kliniky evidujeme na deset tisíc nově příchozích případů. Mezi pacienty převažují psi, kočky tvoří zhruba třetinu případů. Menší procento tvoří i jiné druhy zvířat, která se k nám dostanou – kromě už zmíněných velkých šelem ošetřujeme třeba miniaturní prasata, jejichž chov v domácím prostředí se v poslední době rozmáhá.
V čem se klinika při Veterinární a farmaceutické univerzitě liší od ostatních veterinárních klinik?
Zcela jistě tím, že jsme největší klinika v České republice disponující tím nejmodernějším vybavením a zajišťujeme také nepřetržitý provoz. I ve srovnání s okolními státy je naše pracoviště jedno z největších.
Jak se na chodu kliniky podílejí studenti?
Studenti jsou pro nás velmi důležití. V rámci šestiletého studia se do provozu kliniky zapojují už od třetího ročníku. Podílejí se na řešení konkrétních případů onemocnění zvířat, pomáhají s jejich ošetřováním, ve vyšším ročníku jsou například zapojováni do služeb jednotky intenzivní péče našeho pracoviště. Klinika je důležitou součástí výuky a díky ní mají studenti snadno dostupnou praxi. Přijdou do kontaktu nejen se zvířecími pacienty a jejich majiteli, ale také s nejmodernějšími diagnostickými přístroji, jako jsou digitální rentgen, vysokofrekvenční ultrazvuk, endoskopy, s technologií umožňující zobrazení počítačovou tomografií či magnetickou rezonancí.
Za chvíli začne akademický rok. Jaký je o studium veteriny zájem a jak je to s uplatněním absolventů?
Dlouhodobě přetrvává zvýšený zájem uchazečů. Bereme přibližně každého šestého. Hlásí se kolem 900 uchazečů a přijímáme 150 studentů. Kromě českého studia máme i anglické, které u nás jako samoplátci studují lidé z Norska, Švédska, Finska, Anglie, Německa, Izraele, Koreje, Kypru či Ameriky. Kvůli kapacitě a s ohledem k zajištění kvality studia se počet studentů nechystáme navyšovat. Co se týká uplatnění, nejčastější je jako veterinární lékař v soukromých praxích nebo ve státních institucích jako Státní veterinární správě, kde je po veterinářích poměrně velká poptávka.