Na strážníka se tisklo ztracené sele, doma ho vypiplal a vypustil do obory

  17:16
Při jarním nouzovém stavu kvůli epidemii koronaviru našel brněnský strážník opuštěné sele divokého prasete. Věděl, že bez pomoci nepřežije, a tak se ho ujal. Inspirován probíhající pandemií mu dal jméno Korina. Dnes už sele po domácí výchově žije v oboře nedaleko Brna.

Strážník Pavel Antonín narazil na čerstvě narozenou samičku divočáka u Brněnské přehrady, kde pobíhala ještě s pupeční šňůrou a evidentně se ztratila matce.

„Mládě mě hned začalo následovat, očividně hledalo ochranu. Možná ho od maminky oddělila překážka v cestě, například obrubník, spadlý kmen nebo pařez,“ zamýšlí se Antonín, který v tu chvíli nikde v blízkosti bachyni neviděl. 

Rozhlížel se po ní i kvůli vlastní bezpečnosti. Při ochraně mláďat mohou divočáci na člověka zaútočit.

Malé sele se ke strážníkovi snažilo přitisknout a zahřát. Antonín proto devítisetgramové mládě naložil do auta a převezl do útulku.

„Tam mu společně s kolegy zajistili pravidelný pitný režim a ošetřili pupeční šňůru,“ doplnila mluvčí městské policie Markéta Skřivánková.

Pak si Antonín vzal Korinu domů, kde ji krmil náhražkou mateřského mléka.

„Do kojenecké lahve se namíchá neslazené kondenzované mléko napůl s heřmánkovým čajem. Je dobré přidávat i rozpuštěný hroznový cukr, aby mělo sele dostatek energie,“ přiblížil strážník.

Za čtvrt roku už mělo sele šest kilo a i veterinář Antonínovi řekl, že je zvíře v dobré kondici. Strážník ho tedy dal do obory ve Vohančicích nedaleko Brna.

„Když na Korinu zavolám, hned se se mnou běží přivítat,“ líčí Pavel Antonín, který pracuje sedmnáct let v odchytové službě městské policie.

Malé divoké prase nebylo prvním zvířetem, které takto vychoval. V roce 2008 se ujal dvou veverek a mezi kolegy v práci si i proto vysloužil přezdívku Veverčí táta. Podobně odchoval i tři kuny.

Autor: