Dluhy za veterinární péči nebo laboratorní vyšetření už nešlo řešit odkladem splátek ani splátkovými kalendáři. Půjčka, kterou si Richard a Jitka Jüttnerovi vzali, byla do dna vyčerpaná.
Reálně hrozilo, že se budou muset zvířat zbavovat. „Jsme v koncích. Vyčerpali jsme všechny možnosti a bez pomoci veřejnosti se již neobejdeme,“ napsali chovatelé kočkovitých šelem na sociální sítě.
To, co následovalo, jim vyrazilo dech. Před zookoutkem začala zastavovat auta se zásilkami krmiva. A účet dostaly z minusu dary od ochotných lidí. Na provoz „zvěřince“, který funguje i jako záchranná stanice, přispělo materiálně nebo finančně přes 1 500 lidí. Dokonce i ti, kteří jej nikdy nenavštívili. Tak velká odezva Jüttnerovy šokovala.
„Bylo to hodně nečekané. Podobné výzvy jsme totiž zveřejňovali už v minulosti. Například přes zimu, kdy jsme měli problémy, protože náš provoz je spíše sezonní. Ale odezva byla vždy úplně minimální,“ popisuje Richard Jüttner.
Co způsobilo, že tentokrát jejich prosba lidi tak oslovila, si netroufá odhadnout. „Myslím, že jsme se trochu svezli se zoologickými zahradami, o kterých se v současnosti hodně mluví a které také žádají o pomoc,“ domnívá se.
Od ocelotů po lamy
Faktem je, že lidé svými příspěvky zachránili padesátku zvířat. Od ocelotů, rysů či karakalů přes poníky, lamy, lišky nebo sovy až po perské kočky. Aby se o ně manželé mohli postarat, potřebují měsíčně padesát až šedesát tisíc korun. Za ty zaplatí krmení a veterináře.
„Šelmičky měsíčně spotřebují asi 350 kilogramů masa. Dostávají kolikrát lepší maso než my,“ směje se Richard Jüttner. Dodává však, že je to nutnost – kočky žerou maso syrové a chovatelé tak musí zajistit, aby je neohrozily salmonely či jiné choroby, což vyžaduje špičkovou kvalitu.
Na státní pomoc určenou zoologickým zahradám soukromí chovatelé nedosáhnou. Díky darům teď manželé ale vědí, že minimálně do léta zvířata uživí. Přesto by potřebovali, aby se už v květnu jejich zookoutek otevřel. Je totiž nutné vydělat na další zimu.
„Druhé pololetí už musíme fungovat z našich prostředků. Kdybychom měli trvale zavřeno, už bychom další rok neufinancovali,“ naznačuje chovatel.
Radostický zookoutek měl za poslední rok otevřeno jen čtyři měsíce. Kompenzační bonusy, které Jüttnerovi dostali jako živnostníci, zdaleka nepokryjí náklady na provoz a péči o zvířata. Spoléhat se na trvalou přízeň návštěvníků chovatelé nechtějí. Vědí, že u veřejnosti by znovu uspět nemuseli.
Papoušci v problémech
Své o tom ví například soukromá papouščí zoo v Bošovicích na Vyškovsku, kde se letos tak silná vlna solidarity jako loni na jaře už nekoná. Přesto lidé zahradě pomáhají hlavně adopcemi na dálku.
Zoo vydělává i aukcí dětských obrázků nebo prodejem dárkových poukazů. Dávno však zrušila naplánované investice. Stejně jako zahrada v jihomoravském Hodoníně, kde veškeré opravy nebo úpravy zvířecích výběhů směrem k co nejpřirozenějšímu prostředí odsunuli na vedlejší kolej.
„Prioritou zůstává pouze zajištění péče o zvířata,“ říká mluvčí hodonínské zoo Marie Blahová. Nad vodou podle ní drží zahradu město coby zřizovatel, ale hlavně nesmírné úsilí lidí a podnikatelů, kteří jí posílají peníze.
„Zareagovali na dvě sbírky, které se zoo rozhodla uspořádat. První sbírka pro lví smečku byla spuštěna v únoru a další, na podporu vlka hřivnatého, odstartovala v březnu. Na účet zoo z nich doputovalo již více než 200 tisíc korun,“ přibližuje.